Údaje za první pololetí letoška a předchozích dvou let na středeční konferenci o násilí na ženách v době covidové pandemie představila Petra Kalenská z úřadu vlády ze sekretariátu vládní rady pro rovnost žen a mužů. Na středu připadá mezinárodní den boje násilí na ženách.
Rozstřel: Nikam nemůžou, tak týrají své ženy. Domácího násilí přibylo |
Česko je od 5. října letos už podruhé v nouzovém stavu, poprvé v něm bylo od 12. března do 17. května. Instituce omezily svou činnost, mimo provoz byla řada sociálních služeb. Expertky a experti na problematiku násilí upozorňují na to, že karanténa a izolace domácí výpady zhoršuje. Oběti mají také obtížnější přístup k pomoci.
V evidenci přibylo vražd, kde při motivu hrál roli vztah. V prvním půlroce roku 2018 jich bylo 23, loni 33 a letos 38. „Vzrostl počet registrovaných a objasněných skutků včetně stíhaných osob,“ uvedla Kalenská. Podle ní naopak není možné zjistit, jak se v době první vlny epidemie vyvíjela situace u soudu či na sociálních odborech. Statistiky za letošek nejsou dostupné.
Podle zveřejněných údajů policie evidovala v prvním pololetí 249 případů týrání ve společném obydlí, tedy domácího násilí. Loni jich bylo 327 a předloni 297. Objasnit se podařilo v letošním prvním půlroce 149 kauz, loni 217 a předloni 208. Stíhaných je letos 133 mužů a osm žen. Za stejné období loni 202 mužů a pět žen a předloni 185 stíhaných mužů a 15 žen.
Znásilnění policisté předloni za první půlrok evidovali 345, loni 404 a letos 338. Stíhat před dvěma roky začali 214 lidí, loni 237 a letos 189. Registrovaných případů stalkingu neboli nebezpečného pronásledování bylo letos od ledna do června 191, loni 219 a předloni 198. Tehdy policie objasnila 162 kauz, loni 152 a letos 124. Ze statistik vyplývá, že podíl objasněných případů je letos nižší než v minulých dvou letech.
Martina Vojtíšková z Asociace pracovníků intervenčních center ale podle dat soudí, že první vlnu epidemie nelze paušálně označovat za eskalaci či přímo za vznik domácího násilí. Podle průzkumu Asociace je domácí násilí dlouhodobým a neutěšitelným problémem.
Účastníci konference se shodovali na chybách v systémovém řešení. „Systém nefunguje jako systém, část obětí domácího násilí systémem propadává,” míní Blanka Nyklová ze Sociologického ústavu AV ČR. K názoru se připojila i advokátka Lucie Hrdá. Problém vidí v tom, že advokáti se teprve teď začínají zabývat případy z první vlny. Ve spoustě ještě ani nejsou zahájeny úkony trestního řízení.
Zmocněnkyně koordinaci žádala už v dubnu
Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové (ANO) statistiky dokládají, že domácí násilí v Česku není výjimečný jev. „Zhruba v pětině domácností se to děje. Je to vysoké číslo. Prokletí je, že jsou přítomny děti. Nesou si to pak celý život. Nezřídka násilí opakují, nebo se stávají obětí, protože nic jiného se nenaučily,“ uvedla Válková.
„Orgány by měly do vyloučených lokalit posílat svoje lidi, jinak bude více obětí,” míní Válková. Podle ní docházelo při první vlně epidemie k velkým regionálním rozdílům v řešení domácího násilí. „Někde policie a justice obecně reagovaly pružně, někde vůbec,“ dodala.
Modřiny jsou špička ledovce. Případů domácího násilí v karanténě přibylo |
Výzkum ukázal, že postup institucí při řešení kauz domácího násilí nebyl na jaře v republice jednotný. Podle Válkové je tak potřeba ho sjednotit. Zmínila, že už v dubnu psala ministrům, aby kroky koordinovali. „Vláda je informována. Nemůže se vymlouvat, že o ničem nevěděla. Příslušní ministři by měli přijímat koordinační opatření,“ uvedla Válková.
Zmocněnkyně poukázala i na to, že neziskové organizace na pomoc ženám a obětem čelí tlaku na seškrtání peněz. Nyní mohou žádat o podporu z norských fondů. K dispozici je pro ně a pro samosprávy 51 milionů korun na azylové domy a centra pro oběti. Dalších 67 milionů by mělo putovat do prevence.
Podle náměstka policejního prezidenta Pavla Krákory může policie vykázat násilné osoby z domova i v době karantény. Podle advokátky Hrdé ale vykazování v době první vlny příliš nefungovalo a policisté se snažili případy řešit domluvou, protože pro vykázané nebylo ubytování.
Právnička také kritizovala, že nikdo z vlády, ministerstva spravedlnosti či policie v první vlně nevystoupil proti domácímu násilí a oběti neujistil, že pomoc je i v nouzovém stavu. „Konference a letáky jsou pěkné, ale podpora by měla zaznít i v televizi. V ostatních evropských státech tohle proběhlo,“ podotkla Hrdá.
Nová kampaň za oznamování znásilnění
Na problém neoznamování případů znásilnění v Česku má upozornit osvětová akce s názvem Proč jsme to nenahlásili, kterou ve středu zahájila společnost proFem. Přináší zdůvodnění obětí, proč se neobrátily na policii.
„Záměrem kampaně je upozornit na řadu rozličných důvodů, kvůli kterým většina obětí a přeživších sexuálního násilí daný trestný čin nikdy nenahlásí, a tím přispět ke zvýšení informovanosti o sexuálním násilí,“ uvedla organizace.
#ProcJsmeToNenahlasili
Kampaň vytvořila pětice studentů a studentek, inspirovala se akcí z USA. Svědectví se objeví na sociálních sítích, plakáty budou i ve veřejném prostoru. Autorský tým míní, že osvěta může rozšířit povědomí o sexuálním násilí a přispět k tomu, aby se odsuzovalo a adekvátně trestalo.
„Věříme, že právě i díky reálným příběhům se nám podaří objasnit, že oběti nenahlašují sexuální násilí nejen ze strachu, že by jim nikdo nevěřil, ale také na základě předchozích zkušeností s policií nebo negativními reakcemi okolí. Pachateli jsou nejčastěji také osoby nejbližší a roli může hrát strach ze zhoršení násilí, vyhrožování nebo i pocit, že toto je něco normálního,“ uvedla terapeutka a vedoucí sociálních služeb organizace proFem Dana Pokorná.
Počet lidí volajících na krizovou linku pro oběti domácího násilí stoupl o čtyřicet až šedesát procent, popisuje socioterapeutka Zdena Prokopová:
