Teď se palba obrátila proti němu. Odhalení se vrší jedno na druhé, nové zastiňuje starší, vpředu je to nejnovější, vzadu to staré už zahnívá.
Starých dobrých pět v českých je stejně srozumitelné jako nejnovější miliony Rathovy pobočnice. Stejně srozumitelné jsou Zgarbovy nákupy pozemků.
Ale nerozebírejme jednotlivé případy. Mohou znamenat to i něco opačného. Kdo je Zgarbův či Rathův a Paroubkův ctitel, uvěří v jejich čest. Kdo je jejich nepřítel, má jiný výklad. Rozhoduje se každý podle svého citu a založení.
Role afér a skandálů v politice je tak iracionální, jak jsou ty aféry nejasné. Ani Grossovy ostudy nebyly dodnes rozpleteny. Paroubek proto může říkat, že na Grosse to nahráli nepřátelé.
Rathova komorná řekne: Nepřátelé mi zpřeházeli věty. Aféry jsou nedokončené, nejasné, plné tajemství, nesmyslů, zámlk a náznaků - skvělý terén pro fámy a jakékoliv kombinace.
Vzbuzují jediný dojem: nikdo je pořádně a poctivě nevyšetřuje, neobjasňuje, nesoudí. Policie je mimořádně liknavá, státní zástupci vlažní a zdlouhaví. Často spíš než autoritu vyvolávají nevážnost.
Aby měl boj afér konstruktivní smysl a čistil náš politický svět, musí mít inteligentního, rychlého a věrohodného arbitra, který dá k aférám dobrozdání, kolik zločin váží, jak se stal, kdo a proč lže, či ne - před zraky veřejnosti.
Pokud toto vodítko - otevřené a autoritativní - nemáme, jsou aféry jen činitel zesilující lidový hněv na gaunery žijící nahoře.
Arbitrem nemůže být nikdo jiný než policie, státní zástupci a soudci. Jejich věrohodnost je bohužel malá. Politický svět to dobře ví. Do afér se pouští bezstarostně.
Vzduch to ale nečistí, nýbrž kazí. Žádný politik si nemůže myslet, že jemu se to vyplatí. Všechny to devastuje.
