Třicetiletý mistr jazyků pochází z filipínského města Tacloban, které před třemi lety zdemoloval tajfun Haiyan. Dle oficiálních čísel živel zabil přes pět tisíc lidí.
„Naši lidé i představitelé okolních států ale věří tomu, že ve skutečnosti měl mnohem víc obětí, až dvacet tisíc. Říká se, že schválně podhodnotili čísla, protože nechtěli, aby tam intervenovala OSN. Je to něco jako konspirační teorie,“ přibližuje přírodní katastrofu.
Usměvavý Louel Ross Calleja studoval v Bruselu lékařskou biologii, jeho životní vášní jsou však jazyky. Umí jich šest, úroveň češtiny B2 má potvrzenou certifikátem. „Z mluvení mám ale komplex, připadám si u toho hloupě, češtinu používám jen při hovoru s někým, kdo nemluví anglicky,“ krčí rameny.
Pobaveně popisuje, jak si k vepřovým žebrům i vánoční smažené rybě k údivu všech přítomných s oblibou dává rýži. Český název své milované přílohy vyslovuje téměř bez přízvuku a skvěle v jeho podání zní i zrádné „ř“.
Jako student a stipendista výběrové přírodovědecké střední školy na Filipínách si nemohl svobodně vybrat studijní obor. Musel se zavázat, že se přírodním vědám bude věnovat i na univerzitě.
V Belgii tak trávil dny v laboratoři a přes noc ležel v knihách při studiu francouzštiny a španělštiny. Mezi českými a slovenskými studenty tam mezitím našel dobré přátele a po získání diplomu je následoval do Brna. Rodina jeho slovenské spolubydlící a kamarádky jej, jak sám líčí, přijala jako dalšího člena rodiny.
Louel Ross Calleja
|
„Možná proto je můj názor na Čechy i Slováky velmi dobrý. Jako kluk jsem slyšel o Československu v souvislosti s pražským Jezulátkem, většina Filipínců jsou totiž silně věřící katolíci. Chtěl jsem zůstat rok, cestovat a učit. Teď už tu mám trvalé bydliště, Brno je můj domov,“ přibližuje s širokým úsměvem.
Češi mají rádi lidi, kteří tvrdě pracují
S pobavením pozoroval, jak si Češi blahopřejí k narozeninám. „Utvoří frontu a líbají se přímo na ústa! I u velmi dobrých přátel či rodiny mi to připadá divné. I když jsme taktilní kultura a rádi se objímáme a dotýkáme, tohle je zvláštní. Ani rodiče jsem nikdy nepolíbil na ústa, možná jako dítě,“ srovnává.
Anglicky měl možnost učit studenty 25 různých národností, spočítal za uplynulých sedm let. Jak sám říká, je možná nejvytíženější učitel v Brně, učí i 48 hodin týdně. „Je to pro mě vždy příležitost k mezikulturnímu dialogu. Čeští studenti toho na své krajany během konverzace hodně prozradí.“
Vypozoroval třeba, že si Češi hodně stěžují. Filipínci podle něj vnímají lépe, že není pěkné ostatní při chvilkovém kontaktu zahrnout problémy.
„Tady je to moderní a už jsem se to naučil. Snažím se dávat si pozor, abych při každém setkání nezapomněl ze svého života zmínit něco zlého. Pár let zpátky se mě student ptal, jak se mám. ‚Vzbudil jsem se s bolavými zády,‘ odpověděl jsem. A on na to: ‚Už je z tebe Čech‘,“ vzpomíná se smíchem.
Cizinci v BrněiDNES.cz přináší sérii příběhů cizinců, kteří se rozhodli usadit a trvale žít v Brně. Přibližuje názory, zkušenosti a pohled zpovídaného na život v jihomoravské metropoli a obecně v Česku. Popisuje počáteční těžkosti každého z nich i to, jak přivykali odlišné kultuře a zvykům.
|
Díky víře jsou Filipínci až nečekaně optimističtí a dobře naladění, navzdory tomu, že jejich zemi sužuje spousta problémů a přírodních katastrof. Víra jim dává naději, i když je situace skutečně beznadějná.
„Na druhou stranu to není úplně dobře, protože to je důvod jejich fatalismu, všechno přijmou velice odevzdaně a nesnaží se něco dělat a měnit. No tak přišel tajfun, je to boží vůle. Prostě se přestěhujeme,“ přibližuje.
Hodně odlišný je i vztah obou kultur k přírodě. „Nemusím chození na procházky ani kempování, asi bych nepřežil strávit týden v lese. Možná někde na chatě s normálním záchodem. Pod stanem bych vydržel maximálně tři dny, nejsem totiž schopen použít kadibudku. Máte k přírodě velmi zvláštní vztah, utíkáte tam z města,“ zamýšlí se.
Filipínci chodí místo do přírody relaxovat do obchoďáků, kterých je v Taclobanu spousta. „Což je dost divné vzhledem k tomu, jak chudá je většina lidí. Často se tam ale chodí jen zchladit do klimatizovaných prostor. Úplně chybí zdejší bohatá kultura, muzea i divadla.“
Čechy nevnímá jako rasisty, všiml si ale, že si cení tvrdě pracujících lidí. „Hodně lidí říká, že Češi jsou závistiví. Našel jsem to i v české učebnici, že jsou nejzávistivější národ na světě. Já si nemyslím, že jsou horší než ostatní, ale víc o závisti mluví. Máte ve zvyku říkat: ‚Já ti tak závidím‘,“ uvažuje.
Na Filipínách mají pro nepřejícnost svoji metaforu - říkají jí krabí mentalita.
„Krabi z neuzavřeného koše neutečou, protože když se jeden pokusí vyšplhat, ostatní ho stáhnou dolů. Říkáme, že Filipínci dělají to samé, neradi vidí cizí úspěch. Totéž lidé popisují tady. Dotyčný nezbytně nepotřebuje lézt ven z koše, ale nerad vidí, když se o to pokoušejí jiní.“
„Možná to celé souvisí s ventilací negativních pocitů a emocí. Češi se zkrátka chtějí vyhnout tomu, aby jim ostatní záviděli. Proto si stěžují, když se jich někdo zeptá, jak se mají, i když jsou třeba zrovna šťastní a mají super den,“ zamýšlí se nad souvislostmi.
Zpívá si na zastávce, snaží se to odnaučit
Vytáčí ho, že se jej Češi každé Velikonoce ptají na tradici, kdy se v malém městě na Filipínách dobrovolníci nechávají ukřižovat. Považuje to za středověké a nechutné. Ujišťuje také, že katolická církev i většina katolíků napříč zemí praktiky odsuzuje. „Nechápu, proč to česká média každý rok přetřásají, to mě vážně obtěžuje.“
Filipínci jsou velmocí ve zpívání karaoke a i on sám se občas přistihne, že si zpívá na veřejnosti nahlas. Třeba při čekání na autobus. „Lidé si někdy musí myslet, že jsem blázen. Už jsem si tedy vyslechl i kompliment, ale snažím se to odnaučit,“ přibližuje se smíchem.
V porovnání s Filipínci mu Češi připadají jako velmi rozvážní voliči. „Určitě pečlivěji uvažují, rozhodují se podle toho, co mají politici v plánu pro ně udělat. Filipínci nedostatečně přemýšlejí o výběru správných lidí do vlády. Politici u nás nepotřebují přesvědčovat lidi o svém programu, stačí jim natočit naprosto směšné video k volební kampani, kde tančí a zpívají, vypadá to skoro jako úryvek z muzikálu. Češi by to určitě považovali za hloupé a absurdní,“ uzavírá.
