Šestiletá Anička, která umí zpaměti většinu skladeb od Mozarta. Jiříček, který ve svých osmi letech zvládá vysokoškolskou matematiku. Nebo Honzík. Ten v sedmi letech postavil vlastní ovládací autíčko. Odborné odhady udávají, že by Česko mělo mít na školách desítky tisíc nadaných dětí. Odhalí se jich však jen zlomek.
Dokazuje to i poslední šetření České školní inspekce, podle kterého základní a střední školy identifikovaly ve svých řadách pouze 42 tisíc nadaných žáků a tisíc mimořádně nadaných.
Posílení podpory nadaných předpokládala takzvaná inkluzivní reforma, která před šesti lety zavedla nové financování společného vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách. Zatímco počet žáků se znevýhodněním ale od zahájení inkluzivní reformy do uplynulého školního roku vzrostl ze zhruba 80 000 na 112 000, evidence mimořádně nadaných se naopak snížila ze zhruba 1000 na 770. Školy se tak podle inspekce soustředí víc na podporu handicapovaných než nadaných. |
Nejvyšší podíl nadaných žáků deklarovala gymnázia. Ta víceletá uvedla, že jich mají 15 procent, čtyřletá 12. I tam by však mělo být nadaných žáků podle Tomáše Zatloukala, ústředního školního inspektora, mnohem více. „Ani tam se jim nedaří je identifikovat, nebo tam nejsou přijatí,“ poznamenal.
Proč školy ve svých řadách neobjevily více nadaných dětí? Podle inspekce je problém v tom, že ani samotní učitelé nemají dostatečné znalosti a dovednosti pro diagnostiku nadaných žáků. „Nikdo je na to nepřipravuje a nejsou v této oblasti dostatečně podporováni,“ popsal Zatloukal.
To dokazují i konkrétní čísla. Jen čtyři procenta pedagogů základních škol a tři procenta učitelů středních škol absolvovala v posledních dvou letech nějaký kurz nebo seminář zaměření na vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných dětí.
Podíl nadaných žáků v různých oblastech nadání
Nedostatečně se v tomto ohledu spolupracuje také se školskými poradenskými zařízeními. Právě v těchto poradnách by odborníci měli diagnostikovat mimořádně nadané děti. Poradny jsou však často přeplněné a nemají tolik času na větší spolupráci na podporu vzdělávání konkrétních žáků. Školy zároveň nemají dostatek informací o možnostech podpory při identifikaci a rozvoji nadání žáků.
Místo nadání dobré známky
Problém je navíc v tom, že ve vzdělávacích zařízeních se většinou za nadané považují ti, kteří mají nejlepší známky z předmětů. „Vidíme, že školy identifikují ty žáky, kteří mají nejlepší školní výkon, ale s tím nadání nemusí vůbec souviset. Vliv rodinného prostředí je významný faktor a může ovlivnit vzdělávání,“ popsal Zatloukal.
Úspěšnost školy v testu z matematiky pro 9. ročník podle podíl nadaných žáků
Tři čtvrtiny základních škol uvedla, že se nadaným a mimořádně nadaným žákům věnují a ve školním vzdělávacím programu mají rozvoj nadání a péče o nadané žáky. „To tam sice mají, ale naprostá většina to nedělá. V hodinách jsme žádnou systematickou podporu neviděli,“ uvedl Zatloukal. Podle inspekce tak jde spíše jen o formální zpracování a na základních školách tak nedochází k systematickému poskytování podpory při vzdělání.
Pokud učitelé s talentovanými žáky pracují, nejčastěji se tak děje pomocí rozšíření a obohacení učiva. Děti tak dostávají nejčastěji další zadání. Druhou nejčastější formou je účast na soutěžích. Exkurze, tandemová výuka či volitelné předměty se objevují pouze v minimální míře.
Boom individuálního vzdělávání. Přibývá komunitních škol i domácí výuky |
Podle Zatloukala je přitom problém, když školy a učitelé s nadanými a mimořádně nadanými žáky nepracují a nepodporují je. „Přicházíme o obrovský potenciál,“ poznamenal s tím, že se talentované děti nevnímají s dostatečnou důležitostí a mírou. Pokud se totiž s takovým dítětem nepracuje, jeho potenciál se postupem času ztratí.
Problém je podle inspekce také v tom, že se učitelé při vzdělávání soustředí pouze na obsah učiva a na často předimenzovaný školní vzdělávací plán. „Tím pádem se ztrácí prostor a čas pro komunikaci mezi učitelem a žákem,“ uvedl inspektor.
To podporuje i organizace vzdělávání, kdy v Česku panuje snaho o co nejmenší rozdíly mezi žáky. „Pořád žijeme v přesvědčení, že je to nejefektivnější způsob vzdělávání, ale není. Podpora homogenity je sice snažší, ale méně podnětná. Navíc nevyužívám potenciál všech žáků. Ani jedna ze skupin nedosáhne svého vzdělávacího maxima. Máme celou řadu důkazu, že tato podoba výuky, která se odehrává na většina našich škole, je neefektivní,“ popsal Zatloukal.
ČSI připravila doporučení pro školy, zřizovatele i MŠMT. Obsahuje také desatero, jak podpořit nadané žáky, a to bez nutnosti úpravy legislativy. V deseti bodech tak inspekce například zdůrazňuje stimulaci žáků v každé hodině, a ne až po diagnostice nadání, komunikaci nadání s rodiči nebo roli sebepoznání a sebepojetí.
Šetření proběhlo ve dvou vlnách. Inspekce navštívila prezenční přibližně tisíc základních a středních škol. Výsledky hospitací následně doplnilo elektronické dotazování, kterého se zúčastnilo 3300 základních a 1020 středních škol.
