"Necítím se zcela vinen," řekl včera před soudem v Mladé Boleslavi.
Proč? Oběť nehody totiž kvůli svému vyznání – byla svědkyně Jehovova – odmítla transfuzi krve. Zemřela na poúrazový a krvácivý šok. Na tom, zda ženu zabil, nebo "pouze" těžce zranil, závisí podle právníků výše trestu, jaký Pavel Šulc nakonec od soudu dostane. O jeho svědomí nemluvě.
Podle soudního znalce Michala Berana bylo podání krve pro léčbu podstatné – kdyby ji zraněná žena dostala, měla by větší šanci na přežití. Ale svědkyně Jehovova Jarmila Rutová z Benátek nad Jizerou transfuzi nechtěla. Za žádnou cenu.
"Krev odmítala, už když na místo nehody přijela záchranka. Říkal jsem jí, ať si to rozmyslí," uvedl její manžel Vladimír Ruta. Ten v osudný den řídil motorku, která se střetla s autem. Sám se k této víře nehlásí, ale vyznání své ženy respektoval.
Pacientku v mladoboleslavské nemocnici přesvědčovali o transfuzi i lékaři. "Čtyři odborníci, každý zvlášť, s ní o jejím kritickém stavu a nutné transfuzi mluvili," uvedl znalec Michal Beran a zdůraznil, že lékaři nemohou léčit pacienta proti jeho vůli.
Vdovec Vladimír Ruta dodnes chodí o berlích a před sebou má ještě jednu operaci, protože při nehodě utrpěl komplikovanou zlomeninu pánve. Má za to, že soud by neměl přihlížet k náboženskému vyznání jeho ženy.
"Mají právo na své názory, i když já sám s tím nesouhlasím. Lékař, který ji operoval, říkal, že by jí ani transfuze nepomohla. Myslím, že za to může člověk jedoucí v autě, kdyby ji nezranil, nekrvácela by," zdůraznil Vladimír Ruta.
Právníci si nejsou jisti, zda to, že žena nakonec zemřela, nebude mít vliv i na výši trestu pro bývalého strážníka. "Podle mě to může ovlivnit výši trestu, ale ne výši odškodnění," míní právník Ondřej Dostál, který se specializuje na medicínské právo.
Jeho kolega Jakub Uher říká: "S žádným podobným případem jsem se nesetkal. Ale domnívám se, že odmítnutí transfuze by mohlo mít vliv na výši trestu i na výši odškodnění."
S případem odmítnutí transfuze se už setkalo více zdravotníků. "Je to několik let. Nevzpomínám si přesně na okolnosti, ale mám pocit, že pacient nakonec krev přijal," popsal ředitel nemocnice v Kladně Otakar Mareš.
"Chápu, že odmítnutí transfuze je právo každého člověka. Ale myslím si, že by měl vítězit rozum. Jedna věc je dogma víry, druhá věc boj o život," podotkl.
S odmítnutím transfuze se setkali i ve fakultní nemocnici v Brně před čtyřmi lety a byl to případ, který bedlivě sledovala řada lékařů. Rodiče sedmiletého onkologicky nemocného chlapce totiž odmítali, aby mu lékaři dávali krev. Do věci se tak vložil soud.
Rozhodoval v zájmu chlapce a stanovil, že pokud rodiče léčbu neumožní, mohou přijít o svá rodičovská práva – tedy že jim dítě bude odebráno. Lékaři i právníci berou rozsudek jako rozhodnutí, podle kterého chtějí postupovat v podobných případech příště.
"Rozhodnutí Ústavního soudu nám usnadní práci a zachrání životy dětí. Doufám totiž, že jde o precedent, kterým se teď budou řídit všichni soudci i pracovníci orgánů péče o dítě," komentoval to tehdy přednosta Kliniky dětské onkologie Fakultní nemocnice v Brně Jaroslav Štěrba. Během tří let se totiž setkal hned se třemi dětmi s rakovinou, jejichž rodiče odmítali léčbu.
