Rath žalobu opíral o rozhodnutí Ústavního soudu, který uvedl, že část jeho pobytu ve vazbě – od června do listopadu 2013 – byla protiprávní. Z vazby jej v té době eskortovali do soudní síně, což zachytili přítomní novináři.
Vedli mě jako kravku na pastvu, stěžoval si Rath na „vláčení“ v poutech |
Bývalý poslanec a hejtman si stěžoval, že „vláčení v poutech“ jej dehonestovalo. Svou eskortu ke Krajskému soudu v Praze, který řešil jeho korupční kauzu, přirovnal k vedení kravky na pastvu. Kvůli tomu požadoval po státu 30 tisíc korun. V pondělí mu soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Zuzana Šmídová přiřkla 12 tisíc, vyplacení zbytku částky zamítla.
Za každé předvedení vyčíslila Šmídová satisfakci 400 korun, eskorta v předmětné době takto Ratha přivedla třicetkrát. Soudkyně nicméně odmítla termín „vláčení v poutech“, s nímž Rath operoval.
„Byly použity zákonné zajišťovací prostředky, mezi které patřila nejmírnější pouta s řetízkem,“ odůvodnila. Samotné eskorty podle ní nebyly nezákonné, proběhly v souladu s praxí. „Byť se můžeme domnívat, jestli by nestálo za to tu právní úpravu modernizovat,“ přitakala názoru Rathova advokáta.
Šmídová vysvětlila, že určité odškodnění je na místě vzhledem k tomu, že k eskortám došlo během nezákonné vazby. „V době, kdy byl eskortován k hlavnímu líčení, správně ve vazbě být neměl. Kdyby tam nebyl, tak by přijel z domova a dostavil by se ke každému hlavnímu líčení sám,“ řekla soudkyně.
Zatímco krajský soud, Vězeňská služba i zástupkyně ministerstva spravedlnosti argumentovaly, že Rathova eskorta proběhla standardně, exhejtmanův advokát Roman Jelínek tvrdil, že obviněného mohla stráž předvést mimo zraky veřejnosti a médií. „Újma spočívá v tom, že byl vlečen v poutech před zraky veřejnosti a médií. Nejenom že tím byl poškozen na cti, ale také v očích veřejnosti,“ uvedl Jelínek.
Zároveň vyzval státní orgány, aby přehodnotily, zda je nutné lidi, kteří nejsou pravomocně odsouzeni a zároveň nejsou obviněni z násilných činů, vodit k soudu takto spoutané.
Původní žaloba bývalého politika na ministerstvo spravedlnosti se skládala ze čtyř nároků. Rath chtěl získat odškodnění za to, že jej eskorta k soudu vedla v poutech, za povinnost hlásit se probační službě, za zákaz vycestování a náklady na obhajobu. Celkem požadoval 88 tisíc.
Letos v dubnu všechny jeho nároky zamítl prvostupňový soud. Avšak verdikt týkající se „vláčení“ v poutech odvolací soud zrušil a vrátil k novému projednání, jelikož nesouhlasil s tím, že Rathův nárok je promlčený. Obvodní soud pro Prahu 2 totiž napoprvé dospěl k závěru, že Rath žalobu nepodal včas.
26. května 2013 |
