Pátek 21. února 2020, svátek má Lenka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 21. února 2020 Lenka

Postavy vláčené hliněnými dny, ovšem v próze stojící na hliněných nohách

  13:07aktualizováno  13:07
Jihočeský prozaik Stanislav Beran (1977) přichází s novelou Hliněné dny. Stejně jako slibný předloňský debut – povídkový soubor nazvaný Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa – tak i druhou Beranovu knihu vydal brněnský Host.

Stanislav Beran, spisovatel | foto: Kavárna

Beranova prvotina je vzdor výtkám - mířeným však spíše k redakci textů, jimž nepomohla ponechat v nich jen to, co je na nich nejcennější - dílem hodným pozoru. Přinejmenším díky minimalistickému a syrovému zachycení venkovských pijáků, tápajících postav, často osamělých, mátožných v nekonečné deziluzi, bolesti či nudě. Temné obrazy z blátivých jézédáckých cest se tu střídají s až andrejevovsky tíživou epikou hutného vyprávění; pointy povídek i přes určitou monotematičnost vyznění oslovují jazykem a poetikou vidění. Bylo zkrátka předloni zřejmé, že nastupuje tvůrce poučený výrazově oproštěnou psychologickou prózou (od A. P. Čechova po Raymonda Carvera), který navíc s expresivně přesným stylem a se sociologickou věrností v povídkách zabydlel současnou krajinu jižních Čech.

O knize

Stanislav Beran: Hliněné dny. Stanislav Beran, Hliněné dny; obal knihy

Fotografie na obálce Eva Fuková (Sami tři, 1954). Vydal Host, Brno 2009, 168 stran, doporučená cena 219 korun.

Od povídky k románu cesta trnitá

Jenže: povídka není totéž, co román. Ačkoliv Stanislav Beran v tomto prozaicky rozlehlejším prostoru má v jednotlivých kapitolách našlápnuto k sugestivnímu vyprávění, jako celek vyznívá jeho novela nevýrazně, v duchu předešlého Beranova psaní by se skoro chtělo říct, že rozbředle. Sám autor, poněkud netypicky, anoncuje na přebalu knihy, o co mu v Hliněných dnech šlo: "Je to kniha druhé poloviny století, ve kterém rozkvetlo salónní levičáctví a civilizační choroby, a také příběh dvou lidských osudů, v určitých okamžicích se protínajících a poté na dlouhou dobu vzájemně ztracených, osudů, které už při letmém dotyku jako kulečníkové koule mění směr a po dalších odrazech k sobě opět nacházejí cestu...".

Stanislav Beran, Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa; obal knihy

Ovšem taková anonce se může týkat v podstatě každého druhého současného českého románu o druhé půli dvacátého století. A to je asi to, co mě na Beranově próze dráždí a mrzí – neurčitost textu, která je v jeho románu od začátku do konce přítomná – navzdory líčeným detailům a hodnověrné realistické drobnokresbě dvou hlavních postav Jana a Petra. Dobové reálie (měnová reforma, osmašedesátý, normalizace) navíc vyznívají svou pravoúhlou úsečností či přesněji schematičností, s níž jsou zmiňovány, jako publicisticky postavené dobové kulisy, v nichž je příběh inscenován.

Rozstříhat, zamíchat, něco z toho vyjde

Dalším a možná že nejrušivějším stavebním kamenem Hliněných dní je samotná konstrukce prózy, formální postup spočívající v kapitolách nechronologicky vytýčenými letopočty (1953, 1975, 1946 atd.). Jistě, příběhy často vyznějí silně i díky tomu, že je s časem vyprávění zacházeno jako se zmuchlaným papírem. V Hliněných dnech si však Stanislav Beran tento fígl ulehčil a zjednodušil. Prózu jen mechanicky rozkouskoval do jednotlivých časových úseků - fragmentů ze života dvou hlavních postav, a leporelo novely - funguj!!!

Beranův román se tříští na lepší a slabší povídky, které tak tak drží nit příběhu. Přičemž lepší jsou děje, v nichž Beran vypráví úsečně a bez popisnosti, slabší naopak kapitoly, kde se - snad kvůli potřebě realistických kulis – uchyluje k popisnosti a k papírem šustícím dialogům (pasáže o měnové reformě, hovory figur občas jako střižené ze současné televizní inscenace a na příběhu "malých lidí", realisticky a takzvaně srozumitelně popisující "velké dějiny").

Bosí jsme přišli, bosí odcházíme

Stanislav Beran, spisovatel

Nebyla bych k románu a autorovi tak přísná, kdybych si nebyla vědoma Beranova talentu. Je možné, že mu na prostor románu zatím nestačí tvůrčí dech, je rovněž možné, že je zkrátka silnější povídkář, který se existenciálním záběrem příběhů a psychologicko-realistickým popisem bolesti a samoty postav může sebevědomě přiřadit k autorům typu Jana Balabána či Anny Zonové.

A jen na okraj jedna drobná radost při četbě Hliněných dní.. Když Stanislav Beran popisuje ke konci chlad bosých nohou obou hlavních postav – kariéristického starce, bývalého kádra Petra a starce-bezdomovce, bývalého doktora Jana. Bosí jsme na svět přišli a bosí odcházíme, ten biblický motiv otevřených prázdných prstů a děravých fuseklí je prostinký i hluboký současně.

Autor:

Nepodpoříme lahvové pivo nižší daní, řekla Schillerová v Rozstřelu

  • Nejčtenější

Srbsko řeší populační katastrofu. Na to už je pozdě, míní experti

Sedmimilionové Srbsko by do poloviny století mělo přijít o více než milion obyvatel. Na vině je vysoká míra emigrace a...

Po střelbách v německém Hanau zemřelo deset lidí, mrtvý je i útočník

Pravicový radikál Tobias R. ve středu zaútočil v německém městě Hanau nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Ve dvou barech...

Premium

Karlův most je jen most, stěžují si turisté. Kritika nešetří ani další památky

Do Česka loni přijel rekordní počet turistů. Památky si u nich leckdy vysloužily i bizarní recenze na internetu,...

Čína ohlásila nejvyšší nárůst obětí koronaviru, změnila způsob vyšetření

Centrální čínská provincie Chu-pej, která je považována za epicentrum nákazy novým koronavirem, za středu zaznamenala...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Vězení bych už nepřežil, říká vrah, jemuž dali milost Havel, Klaus i Zeman

Téměř třináct let za vraždu a devět let za loupeže si odseděl Václav Grimm, který nedávno dostal prezidentskou milost....

Premium

Trend u rozvodů: čím dál více dětí končí ve střídavé péči

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci. Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí....

Premium

Jak se falšuje maso. Šunku bez „éček“ by nikdo nekoupil, říká odborník

Podvody s potravinami jsou staré jako lidstvo samo. Jen se postupně změnily metody. „Za záměnu hovězího masa za koňské...

Premium

Karlův most je jen most, stěžují si turisté. Kritika nešetří ani další památky

Do Česka loni přijel rekordní počet turistů. Památky si u nich leckdy vysloužily i bizarní recenze na internetu,...

  • Další z rubriky

ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval...

ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata...

ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace...

VIDEA TÝDNE: Výbuch plynu v paneláku, sexy reklama i vypnutý mikrofon Babiše

Tragický výbuch plynu v panelovém domě v Prešově a sexy reklama na mobilní telefon. To jsou dvě nejsledovanější videa...

Najdete na iDNES.cz