Škatulkáři to dneska mají těžké. Považte: NTS Trio, které teď vydalo vinylové album (postaru řečeno elpíčko), sestává z následujících hráčů: Z Michala Nejtka, který na teplické konzervatoři vystudoval piano a na HAMU kompozici, a je členem tak rozdílných souborů, jako je jazzové Limbo, jehož tvář proměnil do elektroniky, či Face of the Bass guru naší mladé jazzové generace Jaromíra Honzáka; kromě toho Nejtek hraje v Agonu, tedy v českém špičkovém ansámblu "alternativní" vážné hudby, ale také ve skupině David Koller Band; spolupracoval rovněž s Plastic People Of The Universe. Petr Tichý je dle charakteristik hráčem „na basu a jiné zvuky“. A bubeník Štěpán Smetáček, syn kapelníka a klarinetisty Pavla Smetáčka z Traditional Jazz Studia (a tedy vnuk známého symfonického dirigenta Václava Smetáčka), působí mimo jiné také v poprockových kapelách Wanastovi vjeci, Řetěz či Arakain. Takže není snadné pojmenovat hudbu, která vznikne, když tři třicátníci z jazzu, rocku a "vážné" alternativy začnou dělat vlastní muziku, která je táhne dohromady.
O albuNTS: Permanente Frustration LP, stopáž 39:45 minut. Vydala firma Good Day Records. |
S takovým amalgámem se nemusí ztotožňovat ani jejich vrstevníci, kteří jejich cesty sledovali v jednotlivých obdobích. Dovolme si odskok do oblasti meditativní hudby. Její tuzemský symbol Vlastimil Marek vzpomíná, jak mu v přístupu k obvyklému evropskému hudebnímu modelu zabránil fakt, že klika na dveřích tehdejší „lidušky“, kam ho dovedli rodiče, byla tak vysoko, že na ni sám nedosáhl. Dostal prý se tak do období, kdy „mozek každého jednotlivce vytváří neopakovatelný a unikátní vesmír tónů, akordů, podvědomých reakcí a tělesných a sociálních dovedností“.
Ježí to, syčí, bublá, vzdouvá se i píská
Hudba NTS tria je svým zvukem přímým protikladem Markovy ideální oázy přírodního ticha. Nicméně společně s ní sdílí neochotu podřizovat se zvyklostem žánrů. Má zřejmě i vlastní ideový program, vyjadřovaný „protestně“ znějícími jazykovými kombinacemi. Album se jmenuje Permanente Frustration, název jedné skladby je Permanente Revolution, zatímco úvodní skladba nese titul Merry Pitfall (Šťastný pád do já my). Že by to všechno znamenalo vlastně totéž?
Hudebník Michal Nejtek
Druhá strana vinylového LP začíná skladbou Cvrk in G, podle vzpomínky Petra Tichého, kolik dostal za každé cvrknutí na kontrabasovou strunu při jedné nahrávce s podobně laděným mezinárodním souborem. Pokračuje vizí, v níž se trio pokusí do svého zvuku přesadit vídeňský valčík: Johannes Waltz. Všechny skladby jsou podepsány kolektivně: jinak by asi jejich finální podoba ani vzniknout nemohla. Už tohle naznačuje, že s provokací jdou ruku v ruce soustavnost a záměr.
Zvuk se průběžně ježí, syčí, bublá, vzdouvá a píská, ale mezi tím je místo i pro akustické klasické piano, standardní jazzovou basu nebo pro sólo na trubku, či pro vokál nebo recitativy, záměrně potlačené do nesrozumitelnosti. Něco se tu neustále děje, i když rytmický základ prosazuje souvislost tvrdošíjně opakovaných vzorců, občas přibarvovaných neurčitou zvukovou koloristikou z jiných zdrojů.
Štěpán Smetáček
Dnešní hudba v tomto pojetí je spojováním zvuků „přirozených“ a elektronicky vytvářených a jejich řazení do souvislostí, které vyplývají z osobních zkušeností tvůrců i posluchačů. Při bohatosti a rozličnosti trendů a kombinačních možností, které dnešní hudební i jiná komunikace nabízí, to od publika vyžaduje především toleranci a schopnost snažit se poslouchat a chápat i jevy, jež vznikaly ve zcela jiném prostředí, než jaké vytvářela generační i společenská atmosféra posluchače.
