Před poskytnutím údajů o platu podle informačního zákona je podle soudců Ústavního soudu (ÚS) nutné vždy zvážit konkrétní okolnosti. Právo na informace ve veřejném zájmu není absolutní. Podle nového nálezu je nutné zjišťovat, v čem konkrétně spočívá veřejný zájem, a zohledňovat také právo na ochranu soukromí a osobních údajů.
„Ústavní soud konstatuje, že poskytování informací o odměnách za práci není obecně protiústavní, nicméně případný zásah do základních práv dotčených osob je nutno posuzovat podle okolností každého jednotlivého případu,“ uvedl soudce zpravodaj Jan Musil.
Z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) přitom plynulo, že informace o platech ve veřejné sféře se mají žadatelům poskytovat až na malé výjimky prakticky vždy.
Čerstvý nález podle Musila neotvírá cestu k odškodnění za dříve zveřejněná data o mzdách či odměnách. Nemá zpětnou působnost, úřady dříve postupovaly podle platné judikatury.
Podle spoluautora zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřicha Kužílka ze sdružení Otevřená společnost se na faktickém obsahu práva na informace nic nemění.
„K témuž výsledku se ale bude docházet jinou, složitější cestou, kdy bude nutné zvažovat všechny okolnosti,“ řekl Kužílek.
Podle něj ústavní soud otevírá „výbušnou“ otázku, jestli je možné, aby renomovaný novinář měl větší právo na informace než běžný občan.
„Mnohem více situací povede k tomu, že se lidé budou obracet na soudy,“ domnívá se Kužílek.
Úřady musejí zvažovat, které právo má přednost
V konkrétním sporu ÚS rozhodl, že Zlín porušil práva skupiny úředníků, když spolku Právo ve veřejném zájmu poskytl informace o jejich platech a odměnách. ÚS zakázal městu, aby v porušování práv pokračovalo.
Podle mluvčího zlínského magistrátu Zdeňka Dvořáka město rozhodnutí ÚS vítá. „Od počátku jsme považovali adresné sdělování platů za neadekvátní zásah do soukromí zaměstnanců. K adresnému sdělení platů některých svých zaměstnanců jsme byli donuceni až nadřízeným orgánem,“ řekl Dvořák.
Záležitost podle něj Zlín od počátku vnímal jako ústavní střet práva na ochranu soukromí s právem na informace. „Nález Ústavního soudu považujeme za potvrzení dlouhodobých postojů města,“ uvedl Dvořák.
Musil předem zdůraznil, že cílem dnešního nálezu je sjednotit obecnou praxi, nejde prý o kritiku konkrétního postupu města Zlín ani kritiku spolků, které bojují za transparentnost nakládání s veřejnými prostředky a využívají zákon o svobodném přístupu k informacím. Zlín chyboval v tom, že neprovedl takzvaný test proporcionality, tedy nezvážil, které právo má dostat v konkrétním případě přednost - na informace, nebo na soukromí.
ÚS se podnětem zabýval přesto, že úředníci nevyčerpali všechny možnosti obrany - nepodali správní žalobu. Jde o problém, který se týká velkého počtu lidí, desítky podobných sporů zatěžují českou justici, uvedl Musil.
Pod stížnost se podepsalo 23 lidí, kteří v roce 2014 byli, případně dosud jsou, na vedoucích místech zlínského magistrátu. V červnu 2015 spolek požádal o sdělení jejich platů a odměn v předcházejícím roce.
Město nejprve informace poskytlo v anonymizované podobě, po opakovaných žádostech doplnilo i jména a funkce, a to i přes výslovný nesouhlas zaměstnanců. Spolek žádal ještě zveřejnění informací na internetu, čemuž zabránilo předběžné opatření vydané ústavními soudci loni v červnu.
Dle správního soudu měly úřady zamítat žádosti jen výjimečně
Nikdo z aktérů sporu se vyhlášení nálezu nezúčastnil. Petra Bielinová ze spolku Právo ve veřejném zájmu, který o informace ve Zlíně žádal, ČTK napsala, že z nálezu vyplývá jen tolik, že město mělo před poskynutím informací provést test proporcionality.
„Z nálezu však nevyplývá, že by se informace o platech, a to zejména u vysoce postavených úředníků, neměly v budoucnu veřejnosti poskytovat,“ uvedla.
Nárok na informace o platech a odměnách ve veřejné správě se opíral o průlomové rozhodnutí NSS z roku 2011. Zákon o svobodném přístupu k informacím se na úředníky a další zaměstnance podle NSS vztahuje kvůli tomu, že jsou odměňováni z veřejných prostředků.
V roce 2014 NSS dalším verdiktem doplnil, že úřady mohou žádosti zamítnout jen výjimečně, pokud nejsou konkrétní pochybnosti o hospodárnosti odměn a pokud zaměstnanec vykonává jen různé pomocné práce, třeba údržbu a úklid.
O sdělení platů úředníků usiloval také například zlínský aktivista Luděk Maděra. Před dvěma lety požádal prezidentskou kancelář podle zákona o svobodném přístupu k informacím o sdělení výše hrubých příjmů kancléře Vratislava Mynáře, tehdejšího šéfa protokolu Jindřicha Forejta a mluvčího Jiřího Ovčáčka za roky 2013 a 2014. Hrad mu požadované informace poslal až po 19 měsících od žádosti, a to krátce před tím, než se měl věcí zabývat soud (více čtěte zde Aktivista porazil Hrad).
Podle zatím nepravomocného soudního verdiktu musi Kancelář prezidenta republiky Maděrovi kvůli obstrukcím zaplatit odškodné 47 tisíc korun.
