Maděra požádal Kancelář prezidenta republiky o informace o celkové výši zdanitelných (tedy hrubých) příjmů Mynáře, Ovčáčka a Forejta za roky 2013 a 2014 19. ledna 2015, a to podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím. Když mu Hrad prostřednictvím Mynáře nevyhověl, podal aktivista na prezidentskou kancelář v dubnu téhož roku žalobu.
Maděra vysvětluje, že ve své žádosti vybral klíčové pracovníky Hradu. „Zapomněl jsem na pana (ředitele zahraničního odboru Hynka) Kmoníčka, snad mi to odpustí,“ říká aktivista.
Městský soud v Praze podle Maděry stanovil jednání na 9. září 2016, prezidentská kancelář ale na poslední chvíli - v dopise z 31. srpna - požadované informace Maděrově advokátce Petře Bielinové poskytla.
„Kancelář prezidenta republiky oznámila Městskému soudu v Praze svůj záměr uspokojit navrhovatele a Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 25. srpna 2016, doručeným Kanceláři prezidenta republiky dne 26. srpna 2016, k tomu stanovil lhůtu v trvání dvou týdnů od doručení tohoto usnesení,“ uvedl v dopisu, který Maděra zveřejnil v pátek na Facebooku, ředitel hradního odboru legislativy a práva Václav Pelikán.
Z dopisu vyplývá, že v roce 2013 Mynář vydělal téměř 1,9 milionu hrubého, Forejt necelých 1,2 milionu a Ovčáček 68 tisíc (do funkce mluvčího nastoupil od začátku prosince, kdy nahradil Hanu Burianovou). O rok později si kancléř přišel na 2,1 milionu, protokolář na přibližně milion a mluvčí na 874 tisíc.
Spor s Hradem bude pokračovat
Podle Maděry tím ale soudní pře s Hradem nekončí. „Zažalujeme Kancelář prezidenta republiky o takzvané zadostiučinění za dobu, kdy mně informace neposkytli. A pokud vyhrajeme u soudu a budou nám to muset zaplatit, tak podnikneme kroky, aby to musel zaplatit Mynář ze svého,“ popisuje počítačový expert.
Redakce iDNES.cz požádala mluvčího Ovčáčka o vyjádření, proč prezidentská kancelář informace o platech neposkytla už v reakci na Maděrovu žádost. „Svůj plat jsem v minulosti zveřejňoval, nepotřebuji jakousi 106,“ reagoval bez dalších podrobností mluvčí.
Hrad tajil platy vedoucích pracovníků za Václava Klause i Miloše Zemana. Loni v dubnu zveřejnil u šéfů odborů bez uvedení jmen čisté měsíční příjmy včetně odměn (více čtěte zde). Mynář v té době uvedl, že měsíčně včetně odměn dostává 120 tisíc čistého (podrobnosti najdete zde).
Nejvyšší správní soud v říjnu 2014 rozhodl, že „informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují“, žadatele lze odmítnout jen výjimečně (více na webu Nejvyššího správního soudu). Rozsudek výslovně říká, že „bez dalšího je třeba poskytnout informace o platech zaměstnanců v řídících pozicích povinného subjektu“.
Radnici zásoboval žádostmi, odpověď získal až díky soudu
Maděra je svými aktivitami známý zejména ve Zlíně, kde žije. Po působení v čele oddělení informačních systémů na tamní radnici v letech 1999 až 2000 čelil vyšetřování kvůli tomu, že magistrát obvinil z korupce.
Posléze žádal informaci o výši odměn vysoce postavených úředníků radnice, krajský úřad ale téměř dvacet jeho žádostí zamítl. Odpovědi se Maděra dočkal až poté, co případ začal ve spolupráci se zmíněnou advokátkou Bielinovou ze spolku Právo ve veřejném zájmu řešit soudně, a radnici to v roce 2011 nařídil Nejvyšší správní soud.
Aktivista přiznává, že ve svém dlouholetém boji s úřady, kterému věnuje nespočet času, zažil několikrát syndrom vyhoření. „Ale vždy jako správný tvrdohlavý beran jsem se do toho pustil znovu. Momentálně toho mám rozběhnutého tolik, že se v tom ztrácím,“ uvedl.
Angažování se ve věcech veřejných ho také stojí nemalé peníze. „Zadarmo to není, ale lepší je to nepočítat, protože asi bych splakal nad výdělkem,“ podotýká Maděra, který v roce 2014 neúspěšně kandidoval ve Zlíně v senátních volbách za Pirátskou stranu. Letos je na posledním místě společné kandidátky pirátů a zelených v říjnových krajských volbách.
Transparentnost úřadů se podle něj postupem času zlepšuje. Když Bielinová před časem požádala o informace všechny krajské úřady, kromě tří je všechny poskytly. Podle Maděry ale řada údajů, které instituce zveřejňují, není pravdivá (více čtěte zde). Některé úřady si prý také jako náhradu za čas strávený vyhledáváním požadovaných informací účtují nesmyslné poplatky.
