Svého času nechyběla snad v žádné domácnosti minimálně v okolí Uherského Brodu. Panenka v tradičním kroji schovaná před prachem v průhledné plexisklové krabičce i dnes zdobí sekretáře u prarodičů.
Po 85 letech však společnost Lidová tvorba – družstvo umělecké výroby s tímto sortimentem končí. Teď už doprodává zásoby.
„Důvodů je víc,“ upozornil předseda družstva Jiří Adam, který je ve firmě tři desítky let. „Je to otázka turismu, který upadá. Lidé ze zahraničí už si panenky nekupují a domácí zákazníci spíše jen poznamenají, že je má babička pořád v almaře. Do toho vstoupil covid a zdražení elektřiny. My tady přitom elektřinou topíme. Ještě v roce 2000 tady pracovalo šedesát lidí a podívejte se dnes...“
 |
Třípatrovou budovu, kterou podnik založený v roce 1936 postavil v 50. letech, využívá družstvo už jen zčásti. Velká šicí dílna s několika místnostmi je prázdná, v řadách za sebou zakryté šicí stroje potvrzují, že kdysi se tady pracovalo ve velkém, a u stolů sedí poslední tři zaměstnankyně.
Na malá tělíčka ručně šijí, sešívají a oblékají miniaturní skládané sukně, rukávce, pestré šátky, zdobené nohavice, vesty a kloboučky, obouvají botičky, na cifrovacím stroji vyšívají ornamenty a hotové panenky vkládají do průhledných oválných krabiček.
Výroba se soustřeďuje už jen na menší panenky a panáčky, jejichž tělíčka si ještě umějí udělat sami. Ve skladu jsou však pro zájemce k dispozici dříve vyrobené panenky ve velikosti od 12 do 45 centimetrů. Některé jsou mrkací, jiné ne a tělo mají buď z PVC nebo z porcelánu.
Chyběly látky i šikovné švadleny
Tradiční textilní výroba totiž v posledních letech narazila mimo jiné na nedostatek materiálu, začaly chybět látky i barevné stužky, protože jejich výroba v Česku skončila. A nedostatkovým „zbožím“ začaly být i švadleny, které by náročnou ruční práci zvládaly.
„Všechno se vším vede k tomu, že výroba zaniká,“ posteskl si Adam. „Nezastavila by se, kdyby byl odbyt. Je to škoda.“
Že mají panenky úspěch, bylo jasné hned na začátku výroby za první republiky. Líbily se na světové výstavě v Paříži, na výstavách v Bruselu, Montrealu, Ósace, Berlíně nebo Linci. Lidová tvorba v dobách největší slávy zaměstnávala až stovku lidí. Potřebovala je na výrobu jednotlivých částí těl z PVC, na přišívání vlasů, vysekávání dílů látek, oblékání panenek i na samotné šití mnoha druhů krojů, vyšívání ornamentů i přišívání barevných stužek.
Výroba začínala se třemi základními kroji – uherskobrodským, nivnickým a boršickým. Nešlo přitom jen o „nějaké“ pestrobarevné oblečení, ale o konkrétní lidový kroj, který co nejvíce odpovídal realitě dané etnografické oblasti.
Proto jsou panenky a panáčci označení podle místa, do kterého patří, například Hanačka, Valaška, Luhačovice-Zálesí, další přibližují i vzdálenější regiony, jako je Chodsko, Chebsko, Praha-Smíchov, Plzeň, Lanžhot, Podluží nebo slovenské oblasti Piešťany, Horná Súča, Ždiar a Myjava. Nechybí ani Žítkovská bohyně a Vlčnovský král s růží v ústech.
Na výrobě krojů spolupracovali etnografové
Dodnes má dílna k dispozici bohatý vzorník krojů, který vznikl někdy v 50. letech minulého století. Bylo jich kolem dvacítky.
Příležitost prohlédnout si nastrojené panenky mají zájemci na výstavě v Muzeu Jana Amose Komenského v Uherském Brodě nazvané Zveme vás na krojový bál, která potrvá do konce září. Ukazuje dohromady přes 500 panenek, větší polovina je právě z brodské Lidové tvorby, zbytek ze soukromých sbírek nebo muzejního depozitáře.
„Kroje, které mají panenky oblečené, nejsou jen stylizací naoko, pro turisty. Návrháři vždycky spolupracovali s etnografy dané lokality, nebo se alespoň drželi odborné literatury,“ upozornila jedna z autorek výstavy Veronika Provodovská.
„Jsou panenky, na nichž se dochoval kroj popsaný etnografy začátkem 50. let a v dané lokalitě už se tato krojová varianta nedochovala, nebo se na ni téměř zapomnělo,“ doplnila autorka výstavy.
„Šičky ve výrobě se vždy spojovaly s etnografy, když tvořily panenky v krojích, které úplně neznaly, třeba z jiných regionů, ze Slovenska nebo zahraničí. Vždy vytvořily panenku na zkoušku a tu představily.“
Vyrábělo se i půl milionu panenek ročně
Lidová tvorba v Brodě začala v roce 1936 jako společenství lidových výrobců, kteří panenky šili doma a ve druhé polovině třicátých let se zformovali do družstva. Nejdříve vyráběli panenky s textilními a dřevěnými tělíčky, až později se začaly dovážet z tehdejší NDR části z PVC. Posléze si těla podnik vyráběl sám.
Po únoru 1948 se družstvo proměnilo a přičlenilo pod sebe i další provozy, jako byla výroba keramiky z Tupes, výroba hřebenů v Brodě a v tehdejším Gottwaldově, výroba razítek v Gottwaldově, později se přidala výroba dřevěného nábytku a hraček.
V 50. letech vznikla nová budova ve Vazové ulici v Brodě. O krojované panenky byl stále velký zájem a vyrobilo se až půl milionu kusů ročně. Řada podniků je dávala jako dárky svým zaměstnancům třeba k Mezinárodnímu dni žen nebo na Mikuláše.
„Do zahraničí se ale nikdy ve velkém nevyvážely,“ podotkl Adam. „To se kdysi tradovalo. Pravdou ale je, že díky zahraničním turistům i výstavám se panenky dostaly do celého světa.“
Panenky si zahrály i ve filmu, který vznikl ve zlínských ateliérech. Krátký snímek Hermíny Týrlové Ukolébavka je zapsaný v dějinách světové animace a získal hlavní Zlatou cenu jako nejlepší dětský film na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1948.
