Na první pohled to jsou jen desítky popsaných papírových sáčků. Mnohé z nich však v sobě ukrývají netušené bohatství, které ocení každý přírodní pěstitel.
V semínkovně najdou lidé okolo sedmdesáti druhů nejrůznějších rostlin – zeleniny, květin i bylin. Jejich semínka, uložená v malých sáčcích, mají několik společných vlastností: vždy jde o čisté, geneticky neupravované odrůdy, které nesmí být nijak chemicky ošetřené. Semínka si může vypůjčit kdokoliv.
„Zájemci přijdou, mohou si vybrat až tři sáčky se semínky. Jedinou podmínkou je, že sem v budoucnu zase semínka vrátí. Semínkovny totiž fungují jako knihovny – tak jako po přečtení vrátíte knihu, tak po sezoně přinesete zpět i vypěstovaná semínka,“ vysvětluje základní principy správkyně Semínkovny Zlín Ivana Vojtěchová.
Semínkovnu provozuje spolu se zakladatelem skupiny Radkem Horákem už rok na facebookové stránce Semínkovna Zlín, která má přes tři sta členů. Nově získala prostory v budově bývalé knihovny v parku Komenského, dnes Klubu 204.
Lidé mohou pomoci zachránit zapomenuté staré rostliny
Výhoda semínkovny je především v tom, že se lidé snadno dostanou i k zajímavým odrůdám, navíc se dozvědí něco z jejich historie a také rady k úspěšnému pěstování. V sáčcích je uložen různý počet semínek – u rajčat je jich třeba okolo patnácti, u dýní čtyři až pět kousků.
Co jsou semínkovnyIniciativa Semínkovna v České republice vznikla před třemi lety, založila ji botanička Klára Hrdá po vzoru francouzských a amerických semínkoven. V poslední době je v tuzemsku vidět jejich boom. Těchto zařízení se otevírá čím dál víc, nyní jich je přes 80 a začíná se o nich mluvit. Semínkovna je svobodná iniciativa a může ji provozovat každý – myšlenkou je Sázej, sklízej, sdílej. „V současné době jsme svědky devastujícího způsobu hospodaření se zdroji planety. Nadnárodní koncerny mají snahu využívat svého dominantního postavení k získání monopolu na trhu osiv. Proto je také důležitá iniciativa semínkoven, která podporuje nejen šetrné metody extenzivního hospodaření, ale také částečnou soběstačnost a nezávislost na nadnárodních korporacích,“ říká zakladatel zlínské semínkovny Radek Horák. Ve Zlínském kraji fungují také semínkovny ve Vsetíně, Kroměříži, Komárně u Rajnochovic, Medlovicích u Uherského Hradiště, v Centru Veronica Hostětín a ve Střílkách. Semínkovna ve Zlíně je otevřena každý všední den od 9 do 17 hodin, v pátek jen do 15.30. Zájemci ji najdou v budově bývalé knihovny, dnes Klubu 204, v parku Komenského. Dozvědí se tady i zajímavé informace o rostlinách a pěstování, v plánu jsou besedy nebo třeba ochutnávka vypěstovaných plodin. |
„Není to tak, že lidé budou mít hned založeno na velkou úrodu, spíš něco do začátku, na rozpěstování. Mohou si ale vyzkoušet pěstování nových druhů nebo si na své zahrádce vytvořit vlastní, místní odrůdu,“ míní Vojtěchová.
Každé místo má totiž specifickou hlínu, ovzduší i bakterie, je to uzavřený ekologický systém. Rostliny se po čase přizpůsobí podmínkám a budou mít určité vlastnosti, vhodné právě pro vaši zahradu.
„V semenných bankách pak nalezneme odrůdy pojmenované po původních pěstitelích nebo místech, kde se pěstovaly, byly zakoupeny – třeba od babičky na místním trhu v Uherském Hradišti. Semínka se historicky předávala z generace na generaci, běžně byla součástí věna nevěsty – tak se dědily například rodinné nebo místní odrůdy,“ prozradila správkyně.
Lidé navíc mohou pomoci zachránit některé zapomenuté staré rostliny, které už takřka vymizely. Nejedná se jen o plodiny, ale například i druhy plevele jako kravinec španělský, koukol polní, které se už kvůli postřikům pesticidy skoro nevyskytují. Právě na planě kvetoucí květiny, které jsou součástí květnatých luk, se semínkovna chce zaměřit.
Díky spolupráci se semennou bankou Gengel se do zlínské semínkovny dostaly zajímavé druhy bylin jako sléz lesní, řepík lékařský, mydlice lékařská, buřina srdečník nebo třeba luštěnina bob zahradní „Marley“ i artyčok kardový, ve spolupráci s městskou zelení zase semínka nenáročných květin lákajících hmyz.
Semínkovna se chce také podílet na uchovávání tradic. Na toto téma se ve Zlíně pořádají i různé kurzy či besedy.
Když se neurodí, vrátíte jiný druh
Aby projekt mohl fungovat, je zapotřebí absolutní důvěry mezi lidmi, kteří osivo sdílejí. Semínka si totiž může vypůjčit kdokoliv, není zapotřebí se podepisovat, pro lepší orientaci je vhodné zapsat, co si kdo půjčil, a očekává se od něj, že osivo do semínkovny zase vrátí.
Pokud se semenaření nezdaří, nic se neděje. Člověk může vrátit klidně i jiný druh, který doma pěstuje, dokonce je to žádoucí. Je ovšem potřeba dodržet základní pravidla a vrátit semena rostliny, která není geneticky upravovaná.
Nesmí být ani nijak chemicky ošetřená. A dobré je, pokud semena donesou lidé ještě před začátkem sezony.
„Semenaření je vlastně vyšší forma pěstitelství. Lidé to nedělají jen kvůli konzumaci plodiny, ale ty nejlepší rostliny nechají na semena pro další použití, pro budoucnost, pro další generace,“ upozornila Vojtěchová.
„Velkým přínosem je kvetení druhů zeleniny, které při běžném pěstování vykvést nenecháváte, ale konzumujete. Ty přitahují velké množství opylovačů a dravého hmyzu, který likviduje například mšice. Navíc tak podporujeme tolik žádoucí biodiverzitu,“ doplnila.
Největší zájem je o tradiční rostliny jako rajčata, červenou řepu, cibuli, pastinák, ředkvičky či různé druhy květin. Lidé jdou především po starých odrůdách.
„V současné době se opět dostávají do kurzu takzvané babiččiny či venkovské zahrádky a my tato semínka nabízíme. S velkým úspěchem se setkaly semínkové burzy, které jsou i společenskou událostí pro nadšence domácího pěstování. Nejbližší plánujeme na podzim, po pěstitelské sezoně,“ dodala správkyně semínkovny.
O nově umístěnou zlínskou semínkovnu je velký zájem. Zájemci sem přicházejí pro osivo prakticky denně.
„Starší lidé, kteří chodí pro semínka, vzpomínají, jak dříve bylo běžné v rodinách semenařit,“ míní pracovnice Family Pointu Věra Hartigová.
