S maminkou tehdy přišla ke švadleně, kde babička malovala ornamenty na velikonoční vajíčka.
„Vždycky jsem ráda kreslila, bavilo mne to. Ale doma jsme žádné barvy na vajíčka neměli, ve škole nám o tom nikdo neříkal. Až později jsem malování znovu viděla u tchyně, kterou to naučila její maminka. A od ní jsem se to naučila zase já,“ vysvětlila svou celoživotní zálibu Marie Zajícová z Uherského Ostrohu.
 |
Nejčastěji pracuje s voskem, kterým na vajíčko nanáší vzory a postupně barví ve žluté, červené a černé barvě. Jde o nejtradičnější techniku v regionu, kterou je vosková batika. I ornamenty odpovídají místním zvyklostem.
„Jsou to tak zvané novoveské kraslice, u kterých se už první tvůrkyně nechaly inspirovat náboženskými tématy, třeba vitrážemi v oknech v kostele nebo výmalbou stropu,“ poukázala etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti Marta Kondrová. „Takové kraslice jsou barevně i vzorově doložitelné sto let zpátky.“
I za ní někdy ženy, které se malování vajíček věnují, přicházejí. Muzeum má totiž k dispozici sbírku čítající přes 3 600 kraslic, z nichž nejstarší pocházejí ze 40. let minulého století. Což neznamená, že by se předtím vajíčka nezdobila. Jen se tehdy nepoužívala vyfouklá, ale vařená, která si pak koledníci neschovávali jako památku, ale snědli je. Krasličářky pak mohou zjistit, jak přesně vypadal vzor, který dělávala třeba jejich babička.
Zájem o kraslice byl dříve větší
Většinou i u kraslic platí totéž, co u slováckého kroje – že každá obec má své typické vzory a techniky. Někde je nejužívanější batika, jinde polepování slámou nebo vyškrabování a jako motivy se používají třeba místní výšivky, postavy řemeslníků, různé druhy kvítí i říkanky.
Zajícová se malování věnuje desítky let. Když jako vyučená švadlena nemohla pracovat, začala doma s kraslicemi. Tehdy ještě tradiční řemeslníky zastřešovalo Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), který jim radil po odborné stránce, zajišťoval materiál a výrobky pak také odkupoval, aby je mohl nabízet ve svých prodejnách v Praze.
Na Velikonoční stůl patří beránek, mazanec i frgál, říká cukrářka |
„Uživit se tím úplně nedalo, ale alespoň nějaký výdělek to byl,“ vzpomíná krasličářka, která před Velikonocemi představovala techniku zdobení ve Slováckém muzeu. „Když se ÚLUV v roce 1993 rozpadl, tak se z nás stali soukromníci. Teď už jsem v důchodu a už se tím jen bavím.“
Školáci, kteří se na tradiční zvyky přišli podívat, mohli vidět, jak se horký včelí vosk roztavený ve starodávné lžičce nanáší pomocí tzv. stužky na bílou skořápku, viděli, jak vypadá vajíčko po namočení do jednotlivých barev i po závěrečném setření vosku.
Letos krasličářka nazdobila asi 40 vajíček, což je méně, než v minulosti. „Když byl covid, tak Velikonoce nebyly a kraslice se neprodávaly. Teď zase lidé šetří, říkají, že to je drahé a radši koupí čokoládu za padesát korun,“ popsala. „Mladým lidem už kraslice nic neříkají. Doma si pověsí polystyrenové vajíčko, které by si dřív nikdo ani nekoupil.“
