Abrhámova továrna stála na okraji Kunovic. Dva vysoké komíny byly kdysi vidět z dálky, dnes stojí jen jeden. Ani cihly už se tady nevyrábějí. Josef Abrhám ale úspěšné období ještě zažil. V regionu strávil prvních 18 let života.
„Narodil jsem se ve zlínské porodnici, tehdy se jí říkalo Baťovka. V Hradišti jsem hrál tenis, do Reduty jsem chodil do kina, lyžoval jsem na Lopeníku, chodil na Velehrad, na hrad Buchlov, ke Svatému Antonínkovi, na Javořinu,“ vzpomínal Abrhám na svůj rodný kraj před devíti lety v Uherském Hradišti. „Byla to doba velmi intenzivní v dobrém i ve zlém smyslu slova.“
 |
Tehdy přijel na Letní filmovou školu jako součást delegace k novému dokumentu Hoteliér. Režíroval ho jeho syn Josef a Abrhám v něm hrál sám sebe po boku Vladimíra Pucholta, Pavla Landovského nebo Jana Kačera.
Josef se narodil jako nejmladší ze tří sourozenců na konci roku 1939. „Znali jsme se od dětství. Oslovovali jsme ho Pepoš. Naše rodiny se dobře znaly, byl pacientem mého tatínka,“ zavzpomínal na společné dětství Ivan Palacký, pozdější přednosta okresního úřadu v Uherském Hradišti. „Pak jsme se sešli na gymnáziu, tedy jedenáctileté střední škole, v jedné třídě. Už tehdy to byl velký elegán a občas vymýšlel různé kousky.“
Mladý Abrhám například zval spolužáky na tradiční středeční oběd do vyhlášeného hotelu Grand. Vždy objednal zelí a knedlíky bez masa a sifón. „Pak obřadně vše zaplatil, celkem asi deset korun za tři porce, a spolužákovi z obecné školy, který nás obsluhoval, dal padesátník spropitného,“ popsal Palacký.
Zemřel herec Josef Abrhám. Fanfarón s grácií, svůdný dragoun i lékař |
Přestože tehdy nic nenasvědčovalo tomu, že by se z Josefa mohl stát výborný herec, vztah k umění měla rodina silný. Rodiče zpívali a hráli ochotnické divadlo, Josef se naučil cifrovat, hrál na klavír, bavil ho jazz, chodil do tanečních, ve Zlíně soutěžil se slováckými písničkami. Už ve 30. letech se v jejich vile v Kunovicích scházeli literáti, hudebníci, výtvarníci. „Abrhámovi byli mecenáši umění,“ upozornila historička umění Milada Frolcová z hradišťského Slováckého muzea.
Rodina přišla o cihelnu po znárodnění
Ve svých sbírkách má muzeum také plastiku hradišťského sochaře Jana Habarty, žáka Vincence Makovského v Baťově Škole umění ve Zlíně. Ten si v polovině 40. let vyhlédl u sousedů v Kunovicích sedmiletého Josefa Abrháma a ztvárnil ho jako Pískajícího chlapce.
„Hrozně rád a pořád jsem si pískal. Nevím ani proč. Rodiče mě k sochaři vždycky vyhnali, já jsem přišel, on řekl, pískej, tak jsem písknul a chtěl jsem jít. Ale jemu to pochopitelně nestačilo, tak jsem musel pískat pořád dokola,“ vysvětloval kdysi Abrhám, který se na sochu také do muzea chodil později dívat.
Dnes už plastika není součástí stálé expozice, ale pracovníci galerie se rozhodli, že ji v rámci Dne muzeí a v souvislosti s úmrtím herce znovu vystaví.
V roce 1948 rodina o cihelnu přišla, Josef ukončil gymnázium o devět let později, a když se nemohl kvůli nepříznivému kádrovému posudku dostat na žádnou vysokou školu, začal pracovat v cihelně jako dělník. V roce 1959 se rodina přestěhovala do Prahy, kde zůstala. To už Josef studoval na DAMU.
PORTRÉT: Odešel rytíř z jiných časů Josef Abrhám. Byl noblesní i plachý |
Do regionu se ale vracel velmi rád, i když ne moc často. Měl tady své kamarády z dětství, třeba již zesnulého starostu Kunovic Jiřího Demla, který se v 70. a 80. letech hodně věnoval amatérskému filmu. „Vzniklo Studio amatérského filmu, které mělo v té době velké úspěchy na festivalech a soutěžích. A Josef Abrhám často namlouval komentáře,“ připomněla Frolcová.
Znovu se s cihelnou začala zakladatelská rodina spojovat po revoluci v rámci restituce. Dřívější úspěch už se ale továrně vrátit nepodařilo.
Kunovice připraví pietní místo
Kunovice na slavného rodáka nechtěly zapomenout. Když se před třemi lety blížila Abrhámova osmdesátka, začaly chystat výstavu fotografií. Nejen kvůli tomu, že ho považují za výjimečného člověka, ale i proto, že je od roku 2007 čestným občanem města.
„Místní lidé na cihelnu i na rodinu Abrhámových velmi vzpomínají. A v dobrém. Spousta si pamatuje, že u nich rodiče pracovali. I proto teď otevřeme pietní místo s kondolenční knihou,“ poukázal starosta Pavel Vardan.
„Jsem smutný, myslím, že to byl jeden z největších českých herců,“ reagoval na zprávu o úmrtí Abrháma bývalý ředitel Slováckého divadla v Uherském Hradišti Igor Stránský. „Moc se mi líbil styl Činoherního klubu, který Josef Abrhám pomáhal od začátků stavět. Pro mne to byla jednička v českém divadelnictví, dělali velké umění a zároveň byli vstřícní vůči lidem.“
