Znali ji návštěvníci Filharmonie Bohuslava Martinů, zlínského divadla, folkloristé z rodných Kudlovic a celého Slovácka či příznivci world music.
„Byla velmi profesionální, lidsky otevřená, pozitivní, nikdy jsem ji neviděl zamračenou. Vystupovala i soukromě a věděla, že to není jednoduché,“ popsal Josef Němý, ředitel zlínské filharmonie.
Jitka Šuranská byla její součástí šestnáct let od ukončení brněnské konzervatoře až do roku 2018. Poté odešla na „volnou nohu“.
To už měla tři Ceny Anděl. První získala v roce 2005 za album Písňobraní, které nahrála spolu s brněnským hudebníkem a publicistou Jiřím Plockem. Spolupráce s mužem, kterého sama označila za „bořitele hranic mezi hudebními žánry“, pro ni byla přelomová.
„Nevěřila jsem tomu. Pro mě byla moravská muzika vždycky celá cimbálovka a my jsme najednou začali hrát jen ve dvou,“ vylíčila pro MF DNES v roce 2014.
Na housle hrála od sedmi let. Sama vzpomínala, že jí to moc nešlo a učitel ani nevěřil, že by se dostala na konzervatoř. Vyrůstala v prostředí tradiční moravské muziky, deset let hrála v Cimbálové muzice Stanislava Gabriela složené z muzikantů z Uherskohradišťska.
Před sedmi lety si pořídila loop station, pomůcku na vrstvení zvuku, a začala vystupovat sólově. Spolupracovala se slovenským triem Pacora a producentem Stanem Palúchem.
„Vnímala své kořeny, snažila se z nich vycházet, inspirovat se jimi a současně je transformovat a povyšovat. Byla profesionální hudebnicí a členkou symfonického orchestru, ale stejně tak ráda zavítala na neformální setkání,“ připomněl hudebník Jiří Pavlica.
Na své první sólové album v roce 2013 nazvané Nězachoď slunečko Šuranská nahrála písničky, které ji nejvíce dojímaly a které našla nejen v písňových sbírkách z různých míst Moravy. A přišla druhá Cena Anděl.
V roce 2014 založila vlastní kapelu, ve které hráli mandolinista Martin Krajíček a kontrabasista Marian Friedl. Dva roky poté vydali album Divé husy a později Beránci a vlci, které také získalo Cenu Anděl. Od roku 2014 spolupracovala s Ženským sborem z Kudlovic.
„Kdo Jitku znal, ví, že je jen málo tak přímých a čistých lidí. Nic neuměla dělat na polovic, ani hudbu, ani život. Odešla po těžké a rychle probíhající nemoci. Bojovala až do konce, ona by to jinak ostatně ani neuměla,“ dodal organizátor festivalu Hradecký slunovrat Václav Müller.
Poslední rozloučení s Jitkou Šuranskou se uskuteční v sobotu 2. listopadu ve 14 hodin ve smuteční síni v Babicích.
6. března 2014 |
