Příkladem nespokojenosti je Břestek na Uherskohradišťsku. Ve vesnici s 842 obyvateli přitom dlouho drželi tradici v původní podobě. Jeden místní zemědělec chodíval do kapličky zvonit vždy v pravé poledne a v 18 hodin. Zvoník ranní vyzvánění záměrně vynechával, v sedm hodin už musel být na poli.
„To ale všechno skončilo zhruba před pěti lety,“ uvedl starosta Jindřich Krušina. Důvodem byl zvoníkův pokročilý věk, špatné zdraví a fakt, že v rodině, kde se „řemeslo“ dřív předávalo z otce na syna, už chyběl následovník.
Krušina, jenž patří k milovníkům slováckých tradic a historie, se proto ke zvonění v 7, ve 12 a 18 hodin rozhodl v únoru vrátit. Jenže narazil.
Několika domácnostem z domů na návsi a blízkém okolí začalo vadit, že zvonění trvá tři minuty a ozývá se celý týden včetně víkendu. Lidé si stěžovali přes sociální sítě a náladu v malé obci to poznamenalo.
„Tři minuty dlouhé ranní zvonění je zbytečně dlouhé, o víkendu si jistě každý rád přispí,“ tvrdí asi šedesátiletá žena s nákupem na řídítkách kola. Jméno ale říct nechtěla.
Zvažují zvonění jen ve všední dny
„Jsme malá obec, kde se všichni znají,“ vysvětluje další obyvatelka. „Kdo nebydlí na návsi nebo poblíž, potíže nemá. Nám z centra ale zvonění vadí, tradice netradice,“ říká rezolutně.
Starosta dostal v minulých dnech anonym, jehož pisatel přirovnal návrat zvonění k psychickému teroru. „Já naopak tvrdím, že zvoněním jsme obnovili tradiční křesťanský zvyk,“ reagoval Krušina, který připouští možnost úpravy.
„Možná bychom nakonec mohli zvonit jen ve všední dny,“ zmínil. O úpravě délky zvonění ale neuvažuje. „Zvonit méně než tři minuty? To bychom nemuseli zvonit vůbec,“ je přesvědčený Krušina.
Se zvoněním se před časem špatně vyrovnávali i někteří obyvatelé ze Střílek na Kroměřížsku. Tady se ale jednalo o konkrétní stížnost. „Před asi čtyřmi lety si stěžoval jeden z občanů, že ho ruší kostelní zvony,“ potvrdil starosta Viktor Ganjuškin s tím, že k úpravě vyzvánění nakonec nedošlo.
Na rozdíl od jiných míst oznamuje kostel ve Střílkách čas za pomoci elektroniky každou čtvrthodinu a po uplynutí každé hodiny zvony odbíjí jejich celkový počet. Kromě toho v obci zní každou celou hodinu i zvon v zámecké věži. „Posledního zvoníka jsme měli naposledy někdy v 70. letech,“ připomněl Ganjuškin.
Na faráře házeli dlažební kostky
Ve Zlechově na Uherskohradišťsku, kde místo zvonice rovněž udržují tradici odbíjením času na kostelních hodinách, šlo jednou faráři kvůli nespokojeným lidem téměř o život. „Je to sice už dávno, ale dobový tisk z 90. let upozornil na skutečnost, že tehdejší farář musel uhýbat dlažebním kostkám, které po něm házel někdo z lidí, kterým zvony vadily,“ vybavil si starosta Ondřej Machala.
Povinnost zřídit zvonici v každé obci zavedl v 18. století císař Josef II. Jeho snahou bylo zajistit na vesnicích včasný poplach kvůli požáru, hrozbě záplav či vojenskému nebezpečí.
Na rozdíl od Břestku se v další ze slováckých obcí Tupesích lidé na trojnásobné denní zvonění těší. „Místním zkrátka přirostlo k srdci a na pokračování tradice jsou hrdí,“ tvrdí starosta Oldřich Vávra.
Tupeská zvonice je součástí kaple, jež stojí přímo uprostřed obce. „O zvoníka jsme sice už také dávno přišli, ale nad žádnou úpravou automatického spouštěče neuvažujeme,“ uvedl Vávra s tím, že každé ze zvonění potrvá i nadále dvě minuty.
