I když pět let dlouhá obnova světlých lesů, pastevních hájů a pařezin skončí až na podzim, na celkem 280 hektarech nových hmyzích stanovišť se už dnes zabydlují roháči, jasoňové a modrásci. Na slovenské straně Bílých Karpat a Beskyd se navíc znovu objevuje žluťásek barvoměnný.
Obnova ale není zadarmo, Evropská komise přispívá částkou převyšující 107 milionů korun, již organizátoři rozdělují mezi majitele horských parcel. Za každý hektar „vyčištěné“ půdy získá účastník zhruba 50 tisíc. V regionu mají nejpočetnější zastoupení hospodáři z Moravských Kopanic na Uherskobrodsku.
„Dvacítka soukromníků se tady postarala už o 30 hektarů dříve zanedbané půdy,“ přibližuje David Prachař z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Luhačovicích.
„Roztroušeni jsou v rozlehlém pásmu významné lokality Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty od Lopeníku přes Žítkovou až po Pitínské paseky,“ doplnil ochranář. Všichni podle něj hospodaří podle filozofie „příroda nepotřebuje nás, ale my ji“. To, jak se jim daří, přijeli v minulých dnech zkontrolovat i zástupci Evropské komise.
Projekt se na české straně Bílých Karpat týká oblasti začínající u jihomoravské Strážnice a končící u Velkých Karlovic na Valašsku. Celkem jde o více než 548 hektarů obnovených prostor.
Hmyzí stanoviště budou jako městský park
„Na všech místech se znovu objevují původní pastviny, louky či světlé lesy, které za poslední dekády zcela zarostly, a staly se tak neprostupnými dokonce i pro hmyz,“ přibližuje koordinátorka projektu Veronika Havlíčková s tím, že i když projekt ještě nekončí, ochranáři už řeší otázku „co a jak dál“. „Krajina se bude muset udržovat dál, aby znovu nezarostla,“ podotkla.
Nová hmyzí stanoviště mají připomínat městský park a jejich vznik zajišťují majitelé pozemků. Pro lepší představu, jedná se o rozlehlá a prosvětlená místa se vzrostlými stromy.
I když projekt cílí na obnovu přirozeného prostředí pro vybrané druhy hmyzu, především na největšího evropského brouka roháče obecného, jasoně dymnivkového a modrásky černoskvrnného, bahenního a očkovaného, úpravy krajiny mají pozitivní dopad i na mnoho dalších druhů.
Jasoň dymnivkový a roháč obecný potřebují k životu světlé lesy, jejichž výskyt je dnes kvůli změně způsobu hospodaření v celoevropském měřítku vzácný.
„Například lesní pastva, která po staletí přispívala právě k zachování světlých lesů, je na území republiky zakázána už od dob Marie Terezie, což dnes nemá žádné opodstatnění,“ poznamenal Plátek. „Zatímco roháč potřebuje až k často pětiletému vývoji svých larev dostatek mrtvého dřeva, pro modrásky se obnovují suché pastviny či vlhké louky.“
