„Za Škodu Favorit vám dáme milion našich franků.“
Tuto nabídku dostali dva Češi poté, co zdárně dokončili téměř 8,5 tisíce km dlouhou pouť z Budapešti do Bamaka. Alešové Klon a Gill ale odmítli. Od jiných účastníků dálkového závodu, který je nízkorozpočtovou alternativou slavného Dakaru, věděli, že by mohli získat víc než nabízených zhruba 45 tisíc korun.
„Naše auto bylo hodně zachovalé, což byl velký rozdíl proti vozům, které v Mali jezdily. Občas šlo o totální vraky,“ popsal Klon, který pochází ze slovácké Korytné, zatímco jeho kamarád je z Ostravy. „Proto jsme první nabídku odmítli a rozhodli se smlouvat.“
Nasadili ještě vyšší cenu a začalo dohadování. První zájemce tvrdil, že má zájem, ale že je bez peněz. Ale zavolal bratrovi, který prý peníze má. Bratr dorazil, jenže měl jen minimální částku. Ale věděl o sestřenici, jež určitě má víc peněz a auto by chtěla. A tak to pokračovalo dál a dál.
Prodej auta trval hodiny
Po třech čtyřech hodinách Čechy přestalo handrkování bavit a vrátili se zpátky do hotelu. Zároveň se rozhodli, že auto přenechají komukoliv za jakoukoliv cenu. Nakonec utržili zhruba 400 eur (cca 11 tisíc korun).
„Rozhodně to nebereme tak, že jsme mohli vydělat víc. Předpokládám, že i při první nabídce by nastalo stejné dohadování jako později,“ podotkl Klon.
„Navíc našim cílem nebylo vydělat na autě co nejvíc. Klidně bychom ho nechali zadarmo nějaké humanitární organizaci.“
Auto, které Klon koupil od souseda z Korytné za 2 500 korun, nechali v Africe, protože náklady na návrat domů by byly příliš vysoké. Navíc svůj hlavní úkol splnilo. Češi obrovskou vzdálenost ze střední Evropy do Afriky zvládli.
„Byl to úžasný zážitek. Doporučil bych to každému motoristovi, protože jezdit v Africe je něco jiného než řídit auto v Evropě. Zároveň to není pro každého, protože uprostřed ničeho vás můžou potkat obrovské problémy,“ popsal Klon.
Slovácko-ostravskou dvojici potkaly největší potíže paradoxně ještě v Evropě. Už na slovensko–maďarských hranicích jim začal vynechávat motor. Když zařadili volnoběh, „zdechl“. Vše vyřešili díky úpravě karburátoru, jenže v Maroku se problém opakoval.
„Ukázalo se, že to způsobuje různá kvalita benzinu. Po každém natankování se motor choval jinak. Nakonec jsme vyřadili palivový filtr a problémy jako zázrakem přestaly,“ usmíval se Klon. „Hodně jsme si oddechli. Vůbec si nedovedu představit, jak bychom pokračovali s autem, jehož motor při každém přeřazení zdechne.“
V Západní Sahaře zapadli do písku
Během jízdy po africkém kontinentu je potkal pouze jeden větší problém. Při průjezdu Západní Saharou, což je sporné území mezi Marokem a Mauretánií, zapadli do písku. Z něj jim za menší poplatek pomohli místní domorodci.
„Je tam jediná cesta, kterou se dá jet. Tedy spíš vyjeté koleje v písku a kamení,“ popsal řidič ze Slovácka.
„Místní tam čekali, protože věděli, že cizinci zapadnou. Snažil jsem se vyjet, ale nešlo to. Domorodec sedl do auta a během minuty byl z písku venku. Musím ho pochválit.“
Favoritem ujeli denně skoro 700 km, většinou po asfaltové cestě. Ale čím víc se blížili k Bamaku, tím jeli po horším povrchu.
„Závěr v Mauretánii a v Mali, to byl tankodrom. Kolikrát jsme měli co dělat, abychom před setměním dorazili do hotelu či bivaku. Občas to nevyšlo,“ uvedl Klon, který odřídil větší část cesty.
Po návratu si oba cestovatelé pochvalovali, že se do závodu přihlásili. Líbila se jim trať, nadchla je také řada účastníků. V pelotonu byly další dvě české posádky, Poláci, Slovinci či Slováci.
Ale nejsou si jistí, že by do toho šli znovu.
„Příští rok ani náhodu, ale nikdy neříkej nikdy. Za tři roky o tom třeba budu uvažovat,“ podotkl Klon.
