Nebyla to náhoda
Když první generace zpovídaných dosáhla osmdesáti let věku a vědci o nich měli všechna data ilustrující jejich fyzické a duševní zdraví, která sbírali rok po roce, odhodlali se k inventuře. „Začali jsme mít pocit, že když se ohlédneme na životy účastníků v jejich středním věku, mohli bychom z nich vyčíst, jaké faktory nejsilněji předpovídaly, kdo bude zdravý a šťastný v osmdesáti letech,“ vysvětluje Waldinger v rozhovoru pro Harvardovu univerzitu.
Nezastírá, že autorský tým měl své tipy. Zřejmě medicínské údaje, jako je hladina cholesterolu nebo krevní tlak, domnívali se. Jenže se pletli, jak data vyjevila. Délka a kvalita života se dala nejpřesněji předpovědět ze spokojenosti s mezilidskými vztahy, především partnerskými. Odborníci, vedeni vědeckou přísností a exaktností, napoprvé zjištění odmítali.
„Nejdříve jsme nevěřili. Dělali jsme si starosti, jak by něco takového bylo možné. Říkali jsme si: Když máte šťastné vztahy, budete šťastní, to smysl dává. Ale jak by kvalita vašich vztahů mohla ovlivnit to, jestli budete trpět cukrovkou druhého typu nebo artritidou? Měli jsme za to, že jsme spíše narazili na náhodu, že to není skutečné zjištění,“ doznává Waldinger.
Jenže na mezilidské vztahy poukazovaly další a další výsledky. „Nyní je to robustní nález. Fakt, že mezilidská spojení a jejich kvalita mají reálný dopad na zdraví, stejně jako na štěstí, je nyní velmi dobře podložený,“ shrnuje. Ve svém článku v magazínu Big Think Waldinger dodává: „Lidé, kteří jsou lépe napojeni na svou rodinu, přátele, komunitu, jsou šťastnější a fyzicky zdravější než ti, kteří jsou napojeni méně.“
Vědci přitom nemají pouze doklady o významu mezilidských vztahů. Nabízejí též vysvětlení, jak se onen sociální prvek může promítnout do fyzického zdraví. Jak se vztahy vepíšou do těl.