"Moje bývalá manželka byla neuvěřitelně žárlivá nejen na ostatní ženy, ale prakticky na kohokoli, s kým jsem se stýkal. Když jsme šli po ulici, byla schopná ztropit scénu, protože měla pocit, že si mě nějaká žena prohlížela. O tom, že bych se na některou podíval já, samozřejmě nemohlo být ani řeči," svěřuje se se svou zkušeností devětatřicetiletý Josef.
"Nejprve mě izolovala od všech kamarádek a pak začala žárlit i na moje kamarády. Kdykoli jsem chtěl jít do hospody, bylo kolem toho tolik křiku a výčitek, že jsem raději zůstal doma. Teprve po čase mi došlo, že kromě ní už vlastně nemám vůbec žádné známé ve svém věku. Po pěti letech pekla jsme se rozvedli, protože ona svou žárlivost nedokázala kontrolovat a já jsem zase se stíhačkou žít nemohl."
Tělesná versus citová nevěra
Podle výzkumu z roku 2011 jsou ženy o něco žárlivější než muži. Vědci z University of Alabama porovnávali reakci mužů a žen v případě, že by uviděli na Facebooku fotografii svého partnera/partnerky s někým jiným, a zjistili, že míra žárlivosti byla u žen vyšší.
Podle vědců se také údajně dramaticky liší to, na co žárlí muži a na co ženy. Muži jsou údajně tolerantnější k citovým vzplanutím svých drahých poloviček k jinému muži, ale velmi špatně se smiřují s tělesnou nevěrou. Je tomu tak proto, že si jednoduše nemohou být jisti, zda jsou skutečným otcem svého potomka, a chtějí mít jistotu, že budou živit pouze kopii svých vlastních genů. Oproti tomu ženy nesou hůře citové klopýtnutí svého partnera, kterému zase mnohem pravděpodobněji odpustí románek založený pouze na sexu. Mají totiž jistotu, že dítě, které vychovávají, je stoprocentně jejich, ale potřebují si "připoutat" jeho otce. Pokud se tedy potenciálně zamiluje do jiné ženy, znamená to pro ně reálné nebezpečí, že přijdou o živitele rodiny.
Mimochodem, výzkum z roku 2010 sice souhlasí s tím, že ženy nesou hůře citovou nevěru a muži zase fyzickou, zároveň však tvrdí, že je to kvůli tomu, že se ženy cítí provinileji po citovém románku a muži zase po sexuálním, takže svou vlastní zkušenost promítají i do druhého pohlaví. Kromě toho jsou ve hře i rozdílné osobnostní charakteristiky mužů a žen.
Návod na přežití
Lze tedy ve vztahu s žárlivou ženou existovat? "Žárlivost ke vztahu patří, ale samozřejmě záleží na tom, v jaké míře se projevuje a kde jsou osobní hranice obou partnerů," říká psycholožka Marcela Vojířová. "Každý má hranice jinde, ale obecně lze říci, že jakmile začne žárlivost zasahovat negativním způsobem do vztahu a vadit alespoň jednomu z partnerů, jedná se o problém, který je potřeba řešit. Nadměrnou žárlivost ve vztahu lze v některých případech (pokud nejde o chorobnou žárlivost) určitě překonat, ale nejde o lehký boj a vždy je potřeba snahy a obrovské trpělivosti ze strany obou partnerů."
V první řadě byste měli společně pátrat po tom, kde tkví příčina žárlivosti vaší partnerky. Podvedli jste ji, nebo si nese zkušenost s nevěrou ze svých předchozích vztahů, případně z rodiny? Je důležité, aby si vaše partnerka uvědomila, že její chování není "normální" a poškozuje váš vztah. "Často se nadměrná žárlivost objevuje například u lidí, jejichž rodiče si byli nevěrní a oni mají zkušenost s podváděním zvnitřněnou už z dětství. Automaticky se potom bojí, že se bude historie opakovat, a mají problémy s důvěrou."
Snažte se také stanovit pravidla, která by byla přijatelná pro obě strany. "Často je žárlivým partnerem pozitivně vnímáno, pokud se ho zeptáte, čím byste mu mohli pomoci a co byste mohli udělat pro to, aby vám začal víc věřit," radí psycholožka. Jednak si při té příležitosti vaše žárlivá partnerka často uvědomí, že vlastně ani sama neví, co by od vás chtěla (formulovat přání, abyste chodili po ulici se sklopenou hlavou a zahodili mobilní telefon, zní přece jen poněkud zvláštně i stíhačkám), a jednak si tím otvíráte prostor pro vyjednávání vlastních pravidel. Na oplátku poté formulujte to, co byste si představovali vy, a snažte se najít společně kompromis.
Další bod pro vás bude zřejmě poněkud obtížný z hlediska sebeovládání, ale psycholožka radí, abyste byli své partnerce co nejvíc k dispozici: "Domluvte se například, že ona vám nebude prohledávat telefon, ale pokud jí přepadnou obavy, bude vám moci zavolat nebo napsat, a vy jí odpovíte, co nejdříve to bude možné. Uvědomte si, že ačkoli je to pro vás náročné, nejvíc se svými obavami a strachy trápí ona sama, proto ji neshazujte, neposmívejte se, ale pokuste se ji skutečně uklidnit."
Samozřejmě to není možné praktikovat s chorobnými žárlivci, kteří jsou schopni volat dvacetkrát za den a stejně nebudou nikdy spokojeni. "Pokud se žárlivost vymyká kontrole a žárlivý partner ji není schopný sám zvládnout, je čas navštívit odborníka," upozorňuje psycholožka.
