Přesvědčení, že protiklady se přitahují, se snažila popřít již řada studií. Povede se to aktuální, rozsáhlé a nadmíru přesvědčivé?
Data a vzorky, které měl autorský tým práce k dispozici, byly velkorysé. S ohledem na to, jak tuhý kořínek rčení velebící protiklady má, je přibližme.
Zaprvé měl pro metaanalýzu k dispozici údaje o milionech párů tvořených mužem a ženou, pocházely ze 199 studií z dvacátého století, nejstarší byla z roku 1903. Práce zkoumaly dvaadvacet znaků, patřily mezi ně například vyznávané politické hodnoty, inteligenční kvocient, náboženská víra nebo její absence, výskyt deprese, obecné úzkosti, cukrovky, kouření, pití alkoholu.
Zadruhé problém vyšetřoval autorský kolektiv sám. Ve své studii sáhl k datům téměř 90 tisíc dvojic opačného pohlaví, poskytla je databáze UK Biobank. Ty byly ještě bohatší, sledovaly celkem 133 znaků, mnohé z nich přitom nepatřily k těm, které by se zkoumaly příliš často.
Závěry práce, která vyšla v magazínu Nature Human Behaviour, jsou jasné. Metaanalýza nenašla přesvědčivý důkaz, že by se protiklady přitahovaly, ani v jednom ze sledovaných znaků. Autorská studie z databáze UK Biobank našla několik málo znaků, u nichž negativní korelace vyšla, avšak velmi slabá.
Protiklady se tedy evidentně nepřitahují. Při hledání protějšku nás oslovuje spíše shoda, i když autorský tým upozorňuje, že ani její magnetismus není nijak silný. V jakých znacích nás soulad láká speciálně?
