Přesvědčení, že protiklady se přitahují, se snažila popřít již řada studií. Povede se to aktuální, rozsáhlé a nadmíru přesvědčivé?
Data a vzorky, které měl autorský tým práce k dispozici, byly velkorysé. S ohledem na to, jak tuhý kořínek rčení velebící protiklady má, je přibližme.
Zaprvé měl pro metaanalýzu k dispozici údaje o milionech párů tvořených mužem a ženou, pocházely ze 199 studií z dvacátého století, nejstarší byla z roku 1903. Práce zkoumaly dvaadvacet znaků, patřily mezi ně například vyznávané politické hodnoty, inteligenční kvocient, náboženská víra nebo její absence, výskyt deprese, obecné úzkosti, cukrovky, kouření, pití alkoholu.
Zadruhé problém vyšetřoval autorský kolektiv sám. Ve své studii sáhl k datům téměř 90 tisíc dvojic opačného pohlaví, poskytla je databáze UK Biobank. Ty byly ještě bohatší, sledovaly celkem 133 znaků, mnohé z nich přitom nepatřily k těm, které by se zkoumaly příliš často.
Závěry práce, která vyšla v magazínu Nature Human Behaviour, jsou jasné. Metaanalýza nenašla přesvědčivý důkaz, že by se protiklady přitahovaly, ani v jednom ze sledovaných znaků. Autorská studie z databáze UK Biobank našla několik málo znaků, u nichž negativní korelace vyšla, avšak velmi slabá.
Protiklady se tedy evidentně nepřitahují. Při hledání protějšku nás oslovuje spíše shoda, i když autorský tým upozorňuje, že ani její magnetismus není nijak silný. V jakých znacích nás soulad láká speciálně?
Kdy na shodě spíše záleží: věk, pití, ale i brýle
O něco víc než protiklady hledáme shodu. Ale ani tu nijak vehementně.
Autorský kolektiv vycházel ze stupnice, kde nula představovala naprostou absenci korelace, jednička naopak stav, kdy se v dotyčném znaku shodovaly všechny pozorované páry. Bez překvapení není, že nejčastěji se shoda respektovala v kategorii věku, při hledání partnerů se trefujeme do stejného stáří.
Máme však tendenci vybírat si protějšky i podle shodných politických postojů, vztahu k náboženské víře, finanční spokojenosti, dosaženého vzdělání, inteligenčního kvocientu. I tyto znaky se chlubily silnějšími shodami.
Významněji nás zajímá též konzumace alkoholu, kouření, ale též frekvence rodinných a přátelských návštěv. Zohledňujeme i množství času stráveného sledováním televize, věk při prvním sexuálním styku. Docela vysoko se na seznamu umístilo i to, zda muž či žena nosí brýle.
Shoda v dalších kategoriích již pro muže a ženy tak důležitá nebyla.
V čem shodu opomíjíme: výška, hmotnost, zdravotní stav
Do párového života se pouštíme podle vlastních klíčů, které nejsou univerzálně dešifrovatelné. Aspoň prozatím.
Všechna zkoumání seznala, že mezi kritéria, v nichž nám na shodě až tak nesejde, patří antropometrické znaky. Obdobná výška, hmotnost, index tělesné hmotnosti? To od potenciální partnerky, partnera nečekáme. O trochu důležitější byl obvod pasu. Výzkumy přitom byly velmi pozorné. Zahrnuly například i stisk, hmotnost při narození, tělesnou velikost v deseti letech, všechny tyto kategorie však zůstaly na chvostu, jde-li o hledání souladu. Je to snad pochopitelnější než samotný fakt, proč se do šetření vůbec dostaly. Proč si vlastně myslet, že by pro vztah mohlo být podstatné, kolik ten druhý vážil při porodu – a zda je to trefa ve vztahu s naší vlastní porodní hmotností?
Překvapit může, že nevelký význam muži a ženy přikládají shodě v psychologických charakteristikách. I když to samozřejmě vůbec neznamená, že by vyhledávali svoje protiklady. Lidé neprahli po protějšcích, které by měly shodně nastavený pocit štěstí, osamělosti, spokojenost s přáteli nebo s vlastním zdravím, míru depresí, úroveň pocitu viny.
Míra extroverze nedokázala předpovědět vůbec nic. „Lidé mají spoustu teorií o tom, že extroverti mají rádi introverty, nebo že naopak extroverti vyhledávají jiné extroverty. Faktem je, že to je jako hodit si korunou. Extroverti mohou skončit ve vztahu s extroverty stejně jako s introverty,“ vysvětlila serveru Neoroscience News Tanya Horwitzová z University of Colorado Boulder, jedna z autorek práce.
Muži a ženy se hledali křížem krážem i v oblasti zdraví. Ani tady netrvali na shodě. Do vztahů vstupovali bez přílišných ohledů na dlouhodobé nemoci, počet podstoupených operací, dentální potíže. O něco důležitější byla diagnostikovaná cukrovka a počet medikací. Téměř vůbec lidé nehledali protějšky podle shodné tepové frekvence, hladiny cholesterolu nebo výskytu bolesti na hrudi.
I protiklady mohou lákat. Ale jen nepatrně
Protiklady se přitahují. Mýtus s tuhým kořínkem
Jen u několika znaků vykázaly výzkumy, že se protiklady potvrzují. Jenže oněch znaků bylo velmi málo a magnetismus protikladů byl velmi slabý. Protiklady lákaly pouze ve třech kritériích.
Patřily k nim cirkadiánní preference, lidé typu sova, kteří měli tendenci ponocovat, si o něco častěji vyhledávali protějšky vyznávající časné vstávání. Leváci se ohlíželi po pravácích. A lidé se sklony dělat si starosti vyhledávali bezstarostnější typy.
Jenže síla přitažlivosti protikladů byla velmi nízká.
Síla shody je mírná. Hrozí však nebezpečné závěry
Cesty k uzavření vztahu jsou křivolaké. Nejsou příliš řízeny protiklady, ale ani shodou.
Autoři poznamenávají, že jejich zjištění by mohla ovlivnit genetický výzkum. „Mnoho genetických modelů předpokládá, že lidské párování je nahodilé. Tato studie naznačuje, že je tato domněnka pravděpodobně mylná,“ cituje vedoucího studie Matta Kellera list The Jerusalem Post. Práce totiž poukazuje na význam nenáhodného páření, kdy se vyhledávají jedinci se shodnými znaky.
„I v situacích, kdy se domníváme, že máme volbu vztahu ve svých rukou, může existovat mechanismus, který funguje jako by za oponou a jehož si nejsme plně vědomí,“ cituje Horwitzovou list The Guardian.
Metal jako závody ve zbrojení. Kytaristé chtějí být nejrychlejší alfa samci |
Podle autorského týmu se zjištěné shody mohly objevit z mnoha důvodů. Například proto, že lidé vyrůstají ve stejné oblasti, socializují se v menších, těsných, uzavřenějších skupinách. Shodné znaky však mohou lidé v párech vykazovat ne proto, že by se kvůli nim našli, ale proto, že se začali vzájemně podobat během společného života.
A výskyt párů se shodnými znaky může nést i implikace. Pokud vyšší lidé produkují s větší pravděpodobností potomky vyšší postavy a nižší lidé opačně, mohla by skladba párů podle těchto fyziologických shod vést ke generacím, v nichž budou větší rozdíly ohledně výšky. Obdobné následky by mohly být na poli zdraví, fyzického i duševního. Následky však mohou být též sociální, například párování podle dosažené vzdělanostní úrovně může rozšiřovat socioekonomické rozdíly uvnitř společnosti. Jisté skromné studie ze Spojených států to již naznačily.
Především však Horwitzová zdůrazňuje, že korelace, které práce jejího týmu shledala, byly malé. Rovněž se měnila jejich síla s ohledem na populaci, autorský kolektiv očekává, že se proměňuje i v čase.
Síla shody by neměla být přeceňována, míní Horwitzová. A doplňuje, že koncept nenáhodného páření již jednou zneužit byl, eugenickým hnutím.
