Na jejím začátku byly pochyby o generální platnosti tvrzení, že muzika pouze zvyšuje atraktivitu pánů a jejich šance najít si partnerku. Ačkoli důkazy o tom, že hraní hudby posiluje mužskou přitažlivost, podle autorů studie existují, nemusejí podle nich platit pro všechny typy muziky a ve všech ohledech.
Rozhodli se proto prozkoumat, co motivuje ke hraní metalové kytaristy. Odvážili se jim sáhnout velmi troufale a značně hluboko do psychiky.
Rychlostí k dominanci
K ruce si vzali čtyřiačtyřicet heterosexuálních metalových kytaristů. Důkladně je vyzpovídali, zajímalo je, jaký vztah mají k příležitostnému sexu, jak často ho praktikují, kolik měli sexuálních partnerek. Vyptávali se, jak se staví ke konkurenci ze strany jiných mužů, zda a do jaké míry je frustruje, když jsou lepší než oni, nakolik je těší, když je naopak předčí.
Sex podle hudebního vkusu. Nejspokojenější jsou fanoušci country Mají raději anální sex než ostatní, stejně tak intimní hraní rolí, jsou největšími vyznavači nebo vyznavačkami milostné pozice vespod. A jsou vůbec nejspokojenější se svým sexuálním životem. Stoupenci country z průzkumu, který studoval intimní život podle hudebního klíče, vysoce čnějí. |
Vědci však vyzvídali i to, jak vypadá jejich hudební praxe, nakolik si svých muzikálních kvalit váží, kolik času tráví cvičením obecně, dokonce si však nechávali popsat, jak moc se věnují konkrétně nácviku akordů na jedné straně a technik, jako je arpeggio nebo tapping, na druhé. Výzkumníky zajímalo i nejrychlejší tempo, v němž ještě dokážou hrát čistě.
Výsledky metalové roviny dotazníků a sociálně-partnerské poté dali dohromady, s cílem zjistit, zda jde metalovým kytaristům spíše o oslovení potenciálních partnerek, nebo o dominanci nad ostatními muži.
Výsledky přitom předběžně podporují model, podle něhož jde o konkurenční boj o status mezi muži, tvrdí práce, kterou vydal portál PsycNet Americké psychologické asociace. Autoři poznamenávají, že to není až tak překvapivé, protože to odpovídá domněnce, že metalová hudba je kulturním nástrojem, jak zapůsobit na jiné muže, protože signalizuje rebelství, schopnost podstupovat riziko, inteligenci, dokonce abstraktní kognitivní schopnosti. Podle autorů to je odůvodněná hypotéza s ohledem na kvalitu metalové hudby i typ fanoušků, které přitahuje.
Soudí, že výsledky jejich studie to potvrzují. „Ti, kdo svou hru vnímají jako rychlejší, než je průměr, se cítí nad svými kolegy z branže nadřazeně,“ píše autorský tým ve složení Tara DeLecce, Farid Pazhoohi, Anna Szala a Todd K. Shackelford. Svou linii rozvádí, dodává, že metalová scéna je velmi mužské prostředí, a to nejen na úrovni hudebníků, ale též publika.
„Proto je nepravděpodobné, že se extrémní metaloví muzikanti snaží skrze své hudební výkony primárně zvýšit úspěch při seznamování,“ cituje autory magazín Metal Edge, „přesto však značně investují svůj čas do budování technických dovedností, jako je zručnost, načasování, koordinace, což vznáší otázku, jaký je tedy smysl oné nákladné investice.“ A mají odpověď: „Technickými dovednostmi a rychlostí hry zastrašují jiné muže, a tím získávají sociální status.“
„Dospěli jsme k závěru, že výsledky mohou poukazovat na fakt, že se extrémní metalová kytarová hra týká konkurence mezi muži. A že mezi nimi možná signalizuje svého druhu závody ve zbrojení na terénu hudební virtuozity,“ píší vědci. Doplňují, že metal nemusí být jediným hřištěm, na němž obdobná soutěž probíhá: „K takovým závodům může docházet i v jiných velmi specializovaných oblastech, jako jsou extrémní sólové sporty, videohry a obchodování s kryptoměnami.“
Akordy touží po partnerce?
Přesto studie přiznává, že má limity a její závěry nejsou zcela kompaktní. Jedna z technik totiž jak s touhou uspět při hledání družky, tak s vyšším počtem sexuálních partnerek spojená byla: hraní akordů. Jako by rychlost hraní byla spojena se soutěží mezi muži o dominanci, akordy s konkurencí o partnerky anebo sex.
Dál se už interpretace autorů studie vydávají všemi směry. Množná je to podle nich tak, že metaloví kytaristé touží po ženách, ovšem kvůli svému nízkému sebevědomí, o němž píše studie Metalheads z roku 2013, se o ně nechtějí ucházet přímo. Místo toho sázejí na to, že udělat dojem rychlou, agresivní hrou na jiné muže jim zaručí snáze sociální status, a ten se nakonec jednoho dne může zúročit i sexuálním úspěchem u fanynek, byť by měl podobu pouze krátkodobého románku.
Autoři nabízejí i úvahu, že čím víc času hudebníci věnují drilování rychlosti, která je mnohem obtížnější než hraní akordů, tím méně času vlastně poté mají na seznamování se. Od případných sexuálních zážitků jsou izolování zkušebnou a tréninkem.
Studie přirozeně získala pozornost metalových i obecně hudebních serverů. Guitar World zdůrazňuje, že vzorek čtyřiačtyřiceti kytaristů rozhodně není přesvědčivý, Guitar poznamenává, že debata „emoce versus rychlost“ je velmi stará. Doplňuje slova Yngwieho Malmsteena, který přiznává, že existují příklady „prázdných not“, které kytaristé sázejí jen „pro sport“. Trvá však na tom, že když se rozloží jeho sóla, vyjeví se plnohodnotná harmonická hodnota, kterou ve hře doplňuje vášní a expresivitou.
