„Každý si pamatuje na filmy ze středoškolského prostředí, v nichž se ultra-podivínský teenager zamiluje do nejkrásnější dívky v celé škole,“ začínají zprávu o své práci Sean Prall a Brooke Scelza. A doplňují, že ony filmy končí tím, že slečna svéráznému kouzlu školního outsidera podlehne.
„Je to klasická zápletka,“ shrnují, jenže vyzrazují, že má své místo pouze ve filmech.
Perfektní vzorek z pastvin
Výzkum vědeckého dua se přitom odehrával ve specifickém prostředí, daleko od seznamovacích aplikací a jiných moderních trendů. Vědci se za ním vydávali, po pět let, za polo-nomádským pastýřským společenstvím Himbů na severozápad Namibie.
Vysvětlují přitom, že v tom je podle jejich soudu síla zjištění jejich studie. Pro typ informací, které vědci chtěli získat, byly charakteristiky tamní populace skvostné, shrnuje server Science Daily. Prall objasňuje, že se ono společenství pro výzkum hodilo proto, že uzavírání manželství se v něm odehrává téměř výlučně v rámci komunity – a každý v něm znal každého. Osobně, ne ze sociálních sítí, ne z facebookových prezentací a ne podle lajků a sdílení.
„Můžete se jich zeptat, jak moc by chtěli být ve vztahu s tím nebo oním, protože dotyčného, dotyčnou opravdu znají. A tak si lidé hledali partnery po tisíce a tisíce let, ne online, ale přímo uvnitř své komunity,“ popisuje Prall na serveru Missourské univerzity.
Takové podmínky se svou kolegyní z Kalifornské univerzity v Los Angeles potřeboval. I proto, že jejich výzkum měl totiž ambice jít dál než jiné. Většina studií o tom, jak vysoko při seznamování lidé míří, totiž zůstávala u výzkumu jejich preferencí. Pralla a Scelzu však zajímalo i konkrétní lidské chování. S kým respondenti nakonec opravdu žijí. A jaké to s ním nebo s ní je.
„Samozřejmě, můžete vypovědět, že preferujete někoho, kdo je opravdu atraktivní, jenže to je ovlivněné společenskými normami. Co však v onom vztahu děláte, jaký ve skutečnosti je? Zajímalo nás právě toto,“ cituje Pralla server Technology Network.
Preference a realita
Oba vědci v Namibii zpovídali muže a ženy o tom, jak přitažlivě vidí ostatní uvnitř komunity. Na základě oněch rozhovorů přisoudili mužům a ženám „hodnotu na partnerském trhu“, vypovídala o tom, jak moc by právě s dotyčným nebo dotyčnou chtěli být ostatní v manželství.
Tím zkoumání nekončilo, poté se vědci zajímali o reálný partnerský život všech respondentů a respondentek. O zdraví jejich dětí, o rodičovská rozhodnutí, o přístup k jídlu, sexuální spokojenost, o partnerský soulad všeho druhu.
Zjistili přitom, že lidé s obdobnou hodnotou na partnerském trhu uzavírali s větší pravděpodobností svazky mezi sebou. A nejen to, právě taková manželství byla spokojenější, šťastnější, úspěšnější, ať jde o délku partnerství, sexuální život, četnost vzájemných interakcí, uvádí studie vydaná v magazínu Science Advances. Manželství lidí, kteří sdíleli obdobnou hodnotu na partnerském trhu, byla též méně dotčena souběžnými, neformálními partnerstvími, která jsou v oné komunitě běžná a častá.
Přitom však platilo, že preference mužů i žen odpovídaly takzvané aspirační strategii. Upínaly se k partnerům, partnerkám, jejichž atraktivita, hodnota na seznamovacím trhu byla vyšší. Jenže to byly idealizované preference, prozrazuje a zdůrazňuje studie. V reálném životě, při skutečném formování vztahů se lidé chovali jinak. Hledali někoho obdobně atraktivního a žádaného, a s ním též svazek uzavírali. Odměnou jim byla spokojenost a stabilita.
