První začátek byl však možná zajímavější. Jako teenager jezdil Tommy Hilfiger autobusem z města Elmira, kde s rodiči bydlel, do New York City, aby tam nakupoval džíny. Hlavně zvony, které tehdy přicházely do módy po éře úzkých nohavic. Pak je doma upravil podle svého, aby jim dal šmrnc, a prodal je svým přátelům a známým. "Chtěl jsem dostat do té naší díry a později do všech amerických předměstí módu z New Yorku a Londýna," prohlásil o mnoho let později.
Rodičům se to moc nelíbilo. Chtěli, aby studoval. Museli se docela ohánět, protože měli devět dětí, a z Tommyho chtěli mít vystudovaného strojaře.
On ale odolal a vyneslo mu to spoustu peněz. Jenže zpočátku to tak nevypadalo.
Nejdřív prodával své zboží v obchodě jménem Brown's. Pak si otevřel vlastní kšeft, nazval ho Místo pro lidi. Tak nějak si to představoval: byl rok 1969, květinová revoluce vrcholila, všichni se měli mít rádi a užívat si života. Proto obchod vypadal jinak než všechny ostatní v Elmiře. Pořádaly se tam diskotéky, přehrávky a různě soutěže. Byl to ideální nápad, jak tam dotáhnout mladé lidi. Měl jedinou slabinu: mládež se tam chodila bavit a nějak jí nedocházelo, že by měla taky nakupovat.
Boj o zákazníka trval sedm let a nakonec Tommy definitivně stáhl roletu. Totálně zbankrotoval. Bylo mu pětadvacet.
Chce to trochu drzosti
Hilfiger se ale nevzdal, odhodlal se vstoupit podruhé do stejné řeky. Spolu se ženou se přestěhoval do New Yorku a začal pracovat na vlastní kolekci.
Měl k dispozici cennou zkušenost. Bankrot ho naučil, jak vzpomíná, že úspěšná firma musí klapat taky po finanční stránce a mít reklamní strategii. Kreativita a dobré zboží nestačí.
A měl taky zaťatost, která ho provedla možná nejdůležitější křižovatkou jeho života. Mohl si totiž zvolit velmi pohodlnou cestu, protože lano mu házeli od Calvina Kleina a Perryho Ellise. Měl pro ně vymýšlet módu. Zdá se, že zvěst o jeho nápaditosti se z Elmiry přece jen roznesla.
Tommy Hilfiger se narodil v Milwaukee ve Wisconsinu jako druhý z devíti dětí v irsko-americké rodině. Tvrdí, že jeho předkem byl skotský básník Robert Burns.
Byly to lákavé nabídky, ale odmítl je. Chtěl mít vlastní firmu a vlastní značku. Podařilo se to až v roce 1984. S dolary mu pomohli přátelé. Tak vznikla Tommy Hilfiger Corporation. Svěží a nijak drahé ležérní oblečení mělo okamžitý úspěch. Značka v bílé, modré a červené letěla.
Pikantní bylo, že oblečení, které připomínalo kampusy amerických univerzit, navrhl někdo, kdo tam nikdy nestudoval.
Hilfiger nenechal nic náhodě. Přišel se sérií chytrých marketingových kampaní, takže během tří let nedobyl jen New York, ale celou Ameriku a v závěsu i celý západní svět.
Kvůli reklamě si najal dokonce legendárního George Loise. A ten do toho šlápnul zostra. V samém srdci New Yorku, na Times Square, se objevila reklama, na níž bylo napsáno: "Čtyři největší američtí návrháři pánské módy jsou RL, PE, CK a TH."
RL byl Ralph Lauren, PE Perry Ellis a CK Calvin Klein, tedy samé známé, zavedené značky, opravdový vrchol.
TH byl Tommy Hilfiger. A pod tím bylo Hilfigerovo logo a nápis "A tohle je logo toho nejméně známého z nich".
Byla to trochu drzost, ale fungovala. A brzy se ukázalo, že úvodní věta byla z pohledu budoucnosti i pravdivá.
V první lize
Tahle reklama Tommyho Hilfigera do první ligy amerických gigantů nabízejících oblečení pro volný čas a sport skutečně katapultovala.
Hilfiger se ze svého prvního zakopnutí opravdu poučil. Nebýt reklamy, nevěděl by o něm možná dnes skoro nikdo.
A tak to s nečekanou reklamou zkusil o pár let později znovu.
Do svých reklamních tažení nalákal mladé, energické zpěváky. Do obchodní strategie zapojil i novou hip hopovou scénu. "Měl jsem docela jednoduchou představu, totiž udržet pro značku Hilfiger mladou a módní image. Použil jsem k tomu mladé hudebníky, poskytl jsem jim oblečení a sponzoroval jejich koncerty. Nebyl to ale jen hip hop. Objevovali jsme se společně s Britney Spears, Lenny Kraviztem a Rolling Stones. Když dostal Snoop Dogg pozvání do talk show Saturday Night Live, měl na sobě jednu z mých košil, a tím spustil neuvěřitelný trend: každé dítě, které se zajímalo o hip hop, najednou chtělo něco s mým logem."
Tommy Hilfiger s manželkou Dee Ocleppo
Začínalo se rodit impérium, nad nímž slunce opravdu nezapadalo.
A tak samozřejmě přišly i rány pod pás.
Někdo po něm jde
Lidé náhle začali dostávat hromadné maily, v nichž stálo: "Viděl jsi poslední show Oprah Winfreyové, kde byl hostem Tommy Hilfiger? Oprah se ho ptala, jestli je pravda, že prý někde řekl, že kdyby věděl, že jeho oblečení budou nosit černoši, Hispánci a Asiaté, neudělal by ho tak hezké, a že si nepřeje, aby to kupovali barevní, protože ho udělal pro bílé. Hilfiger na otázku odpověděl, že ano. A Oprah ho okamžitě vyhodila. Dejme tedy Hilfigerovi, co chce – nekupujme si jeho šaty. Bojkotujme ho! Pošli tenhle vzkaz dál."
Byl to zákeřný útok: Hilfiger v oné show nikdy nebyl, nikdy nic takového neřekl. Dostal o tom dokonce osvědčení z Ligy proti pomluvám, což je známá americká instituce.
Bylo to hnusné, ale přežil to.
Pak přišla další kapitola. Prodej.
Měl počkat?
V roce 2006 prodal Tommy Hilfiger svoji firmu jedné investiční firmě za 1,6 miliardy dolarů.
Též se rozvedl a vzal si bývalou modelku Dee Ocleppo.
S tím prodejem se asi unáhlil. V roce 2010 koupila firmu Hilfiger společnost Phillips-Van Heusen, která vlastní značku Calvin Klein. Dala za ni tři miliardy dolarů.
