„Výsledkem prvního dne bude na mrtvole v poloze naznak odhalená fascia profunda – hluboká fascie.“ „Pro odhalení tkání kolem velkého svalu hýžďového je třeba pracovat z protilehlé strany mrtvoly, postupovat od středu ke straně.“ „S pomocí elektrické pilky rozřízneme kost po délce, abychom odhalili vnitřní prostředí. Pro jasný vizuální přístup k trabekulární kostní tkáni odstraníme kostní dřeň.“
Podrobný rozpis toho, co nabídl čtyřdenní workshop Cadaver Dissection Lab Yoga Teacher Training v americkém Boulderu, je explicitní. To proto, aby nedošlo k mýlce – jógovým instruktorům totiž servíroval velmi zemitý pohled na lidské tělo.
Pitevny přitom nejen učitelé jógy, ale například i masážní terapeuti navštěvují stále častěji. A nemusejí se tam vyrovnávat pouze s přítomností mrtvých těl. Popasovat se musejí i s tím, že lidské tělo, svaly, kosti, tkáně či klouby vypadají a fungují mnohdy jinak, než jak je znají z učebnic.
Už nikdy nebudeš vidět žáky jako dřív
„Tak moc jsem byla vystrašená,“ nezapírá v popisu své účasti podobného pitevního workshopu Jennifer Brilliantová na serveru Yoga International. Stála nad mrtvým tělem, kvůli zachování co nejpřirozenějšího stavu tkání nebylo nijak upraveno, takže jeho zápach nepřebíjel chemický odér balzamovacích tekutin. Měla si se svou skupinou vybrat vlastní mrtvolu, zvolila starou ženu s bílými vlasy.
Líčí, jak překvapená byla, kolik tuku lidské tělo obsahuje, kolik ho mělo tělo zemřelé ženy, které podle jejích slov rozhodně nešlo považovat za tělo s nadváhou. Popisuje, jak moc se jí příčilo manipulovat s končetinami, ale jak zvítězila zvědavost: spolu s ostatními zkoumala rozsahy kloubních pohybů, vyzkoušela si „vysadit“ stehenní kost z kloubní jamky – vydalo to prý rázný zvuk jako „hup!“ – a zase ji vrátit zpět. Fascinovala ji všudypřítomnost fascií. „Jsme vrstvy navzájem složitě propletených částí. Viděli jsme, jak supertenké, průhledné, jemné jsou, ale taky jsme cítili, jak kladou odpor,“ zapamatovala si.
Jogínka dosáhne orgasmu bez stimulace. Studie to potvrdila |
Setkání na pitevně jí přirozeně dalo spoustu velmi intimních zjištění, o smrti, o sobě samé, uvádí s oduševnělostí jogínky. Zdůrazňuje však, že ji hodně naučilo o tom, co je předmětem její výuky – o lidském těle. „Už nikdy se na své žáky nebudeš dívat jako dřív,“ říkal jí prý před seminářem kolega, který tou zkušeností prošel před ní. A měl pravdu.
Nahlédnout dovnitř těla
FascieFascie jsou struktury z pojivové tkáně, které obklopují svaly a orgány. Skládají se z kolagenních vláken, elastických vláken, retikulárních vláken a buněk pojivové tkáně. Všechny tyto stavební prvky fascií jsou na různých místech těla uspořádány v odlišných hustotách a protkávají prakticky celé tělo jako síť. |
Workshopy na pitevnách jsou pro jógové instruktory skvělou šancí, jak prozkoumat tělo, jeho ustrojení a jeho pohyby zevnitř. Jóga často říká, že žádná dvě těla nejsou stejná, poznamenává učitelky jógy a expertka na kineziologii Emery Bryantová. „Když se na pitevně, v laboratoři díváte na kolenní klouby jednoho těla a poté přejdete ke kolenním kloubům jiného těla, na vlastní oči vidíte, jak moc se kosti liší velikostí, odlišným úhlem napojení, a to se samozřejmě projevuje například v tom, jak kdo dělá výpady,“ vysvětluje.
Rendez-vous s tělem bez kůže má na práci instruktorek a instruktorů jógy přímý dopad, jak ilustruje cvičitelka Jane Sato, která pitevnu navštívila též. Celé roky prý studenty učila, jak zpevnit střed, a popisovala, ať se snaží přišpendlit pupík k páteři. Když však viděla otevřené lidské tělo, její slova jí najednou nepřišla tak výstižná a návodná jako dřív. Spleť svalů a tkání, kterou měla před očima, byla mnohem komplikovanější. Teď žáky zkouší navést pokynem, ať všechny svaly jádra sevřou tak, jako by chtěli něco vevnitř obejmout, sevřít.
Tip na novoroční předsevzetí: Zkuste jógu, funguje, potvrzují vědci |
Realitou lidského těla byla překvapena i majitelka studií kardiotance Anna Kaiserová. „Její“ tělo patřilo ženě, která prodělala porod císařským řezem – a při pitvě mohla cvičitelka stále vidět, kolik vrstev břišního svalstva bylo zákrokem dotčeno. Najednou prý nahlédla na to, kolik práce je pro posílení středu těla potřeba. „Je to velmi odlišné od toho dívat se na obrázky v knize,“ uvedla pro New York Times.
„Jsou mnohem jemnější, než jsem si představovala,“ sdílela další účastnice pitvy své dojmy ze svalové tkáně. „Je hodně flexibilní, ale taky velmi odolná, na skalpel musíte zatlačit,“ zaskočila pevnost fascie jinou účastnici.
Ponaučení jsou velmi praktická. „Některé svaly jsou opravdu, opravdu hluboké,“ všimla si masážní terapeutka Natasha Standley. Konkrétně měla na mysli například čtyřhranný sval bederní a psoasový sval. Líčí, že mohou za bolest zad, kyčlí, pánve – a dodává, že pitva ukázala – ať naznačují masážní nákresy a manuály cokoli – že prostě nejsou přístupné. Místo toho, aby se jich nyní zkoušela dosáhnout skrz masáž, plánuje včlenit do své práce s klienty víc protahování se, strečinku.
Nakonec prozradila, že krátkodobě pro ni měl pitevní seminář i dva velmi osobní dopady. Zaprvé, když po kurzu cestovala zpět domů, vnímala prý lidi na letišti jako chodící mrtvoly spíš než jako pasažéry. A zadruhé, po tak dlouhé době strávené ve společnosti těl, která se nehýbala, si tím víc začala považovat toho, že ona se hýbat může. Hned když přijela domů, šla si prý zaběhat.
