Přijde mi to spíš jako stará, dobrá, poměrně úchylná fascinace smrtí, se kterou se naši předci chodili dívat na popravy, jako do divadla.

Nevěřím tomu, že z ní bude lepší instruktorka jógy, když bude nějaký čas nasávat pach mrtvol, vytrhne vlastnoručně zemřelému kost z kloubu a poslechne si, jaký to udělá zvuk, nebo bude zblízka pozorovat, jak se vydlabává kostní dřeň.

Všechny informace potřebné k jejímu cvičení na karimatce jsou všude dostupné a ověřené milionem lékařů, fyzioterapeutů, sportovců, jogínů ... funkce pohybového aparátu je do detailu popsána, ke všemu najde přehledné obrázky. Opravdu nemusí nic vynalézat na pitevně, to ať přenechá lékařům. Takto je to jen na jedné straně touha po senzaci a na druhé snaha vydělat peníze, podle mě dost neetickým způsobem.

Osobně chci věnovat své tělo vědě, tj. pro výuku mediků, právě pomocí pitvy. Ne však pro komerční účely, aby si tam nějaká nána v batikovaném tričku přišla poslechnout, jaký zvuk to udělá, když mi vyškubne kyčelní kloub a pak o tom napsala oduševnělý příspěvek na facebook, jak tomu teď hrozně rozumí.

Mno, já chápu jako hlavní jiné věci, než ty, co citujete. 1/ Neuvěřitelnou variabilitu lidského těla. Bohužel, učitelé jógy jsou zpravidla vedeni k vydávání údajně "univerzálně platných" pokynů, které pak právě kvůli této variabilitě mohou narazit. 2/ Pokyny, zaměřené na izolovanou práci jednotlivých svalů, se díky vzájemnému propojení "všeho se vším " přenášejí po svalově-fasciálních liniích nečekaně daleko po těle. Je zapotřebí s tím počítat. I s tím, že třeba bolest pociťovaná v určitém místě může mít původ někde daleko po této linii. 3/ Tendence, že všechno musím vyhmatat může vést i k poškození tkání, tak je dobré si to uvědomit. Třeba takový psoas major = velký sval bederní (žádný "psoasový" sval ). A všechny tyto užitečné body ten článek, byť velmi populární formou, naplňuje. Za mě převažuje .