Petra Meškána znám už léta. Stihl jsem ho potkat v několika z jeho mnoha povolání a profesí. Vedle toho, že pracoval v několika rádiích a dál vytváří podcasty, zvládl i svoji rodičovskou povinnost, když všeho nechal a odešel na otcovskou dovolenou. Tento jev se u nás už sice vyskytuje, ale stále je spíš vzácností. Proto tohle jeho životní angažmá nesmím pominout. Stejně ale vedle všeho, co dělal, dělá a bude dělat v rámci své široce rozkročené kvalifikace mluvčího, píáristy, rozhlasáka a kdoví čeho ještě, má jednu identitu, kterou si zachovává vzdor změnám zaměstnavatelů, střídání klientů i životních rolí – a tou je identita jachtaře.
Protože pálí slunce, měl bych si dát pozor na specifickou nástrahu. Paluba je laminátová a potřená gelcoatem, tedy gelovým povlakem. Tento povrch občas protíná zapuštěná kovová lišta, která je k nerozeznání. Aspoň dokud na ni nešlápnete a nezjistíte, jak je rozpálená od slunce – jau.
