Třetinu svého života přitom prožil v celibátu. Narodil se v roce 1903 a na duchovní cestu jej nasměrovalo přesvědčení komunity, že je převtělením lámy z kláštera Dorje Drak. Prvních deset let svého života strávil chlapec v poustevně, poté studoval v klášteře Ditsa. Studoval univerzitu přísné tibetské Školy žlutých čepic a nakonec skončil v klášteře Däpung.
Fotogalerie |
A tam jej, díky otevřenějšímu a pokrokovějšímu mistru Geshe Sherabovi, čekalo velmi zvláštní setkání. Na jaře 1934 se tam seznámil s indickým učencem Rahulem Sankrityaynem. Členem indické komunistické strany, zakladatelem tamních rolnických odborů, dobrodruhem, cestovatelem. A ten jej pozval do Indie, k návštěvě svatých buddhistických míst.
Čhöphel zůstal v Indii mnohem déle, než očekával. Mnišství se vzdal, ještě než cestu nastoupil, vrátil se však docela proměněný. V mnoha ohledech, to je třeba podtrhnout. V jedné rovině však jeho transformace čněla v kontrastu s jeho předchozím životem nejvýrazněji. Na mysli máme jeho postoj k sexu.
Lepší by bylo vsunout penis do hadových úst
Buddhismus totiž intimním hrátkám nepřeje. Vždyť z nějakých dvou stovek pravidel, která měl sestavit sám Buddha, se první podle serveru Scroll.in netýkala vraždy nebo snad krádeží, ale právě sexu.
„Nehodný muži, bylo by lepší vsunout penis do úst jedovatého hada než do ženiny pochvy. Bylo by lepší vsunout svůj penis do úst černé zmije než do ženské vaginy. Bylo by lepší strčit ho do jámy žhavého popela než do ženské vaginy,“ cituje server jeden ze starodávných buddhistických textů, který kárá mnicha jménem Sudinna za pohlavní akt. Pro buddhisty byl sex původně produktem čehosi negativního, jmenovitě lidské žádostivosti, kterou vyvolává zvědavost, nenasytnost, vysvětluje profesor humanitních věd John Butler.
Jenže Gendünu Čhöphelovi se buddhistické kárání sexuálních tužeb začalo na jeho cestách vzdalovat. Jistě za to mohl fakt, že mezi starými indickými texty, které ve státě Sikkim studoval, nescházela samozřejmě ani Kámasútra. A nepochybně hrály velkou roli jeho návštěvy v kalkatských nevěstincích a bezpočet jeho románků se všemi ženami, které mu nabídly své tělo.
Sex je souboj, říkala Kámasútra. Učila, jak si užívat život ve městě Akrobatické polohy v posteli popisovala jen na okraji, především byla knihou psychologie a sociologie. Bohaté čtenáře, ale i čtenářky zasvěcovala do života ve městě, především do lidských vztahů. Indoložka Wendy Donigerová přináší jiný pohled na Kámasútru. |
Již v klášteře se vydobyl pověst myslitele a řečníka, který miloval konfrontaci, kritické myšlení, rebelství. Jehož popuzovaly soudy, které nebylo možno podpořit či vyvrátit běžnou zkušeností. A najednou, ve svých jedenatřiceti letech, měl příležitost vyzkoušet mnohé z toho, co mu život v klášteře odpíral.
V Indii hodně pil, což však měl prý ve zvyku ještě v Tibetu, samozřejmě hodně studoval, diskutoval o politice, zajímal se o protikolonialistický boj i o komunismus, ale rozhodně vedl bohatý sexuální život. „Je zřejmé, že si nejen užíval sexu se svými partnerkami, ale též klevetění o něm,“ uvádí server Tricycle.
Výsledkem praktického ochutnávání sexuálních rozkoší i intelektuálního rozletu byla jeho Kniha o vášni.
Demokratizovat sex, orgasmus je lidské právo
Je to dílo plné hravosti, zvědavosti, lascivnosti. Uváděním jmen svých milenek dává Čhöphel najevo, že kniha stojí na množství bezprostředních erotických zkušeností. Naznačuje to ostatně i detailní, praktický popis poloh, pohybů, druhů polibků, milostných technik. Konkrétnost díla se však pojí s duchovním, filozofickým poselstvím. Zdůrazňuje, že všechny projevy a aspekty lidské existence, včetně sexuálního potěšení, jsou projevy stavu duchovního probouzení se a cestou o osvícení. Obecným smyslem knihy je nabourat nesprávné úsudky o vášni.
Od Kámasútry, která jej zaujala, se však jeho vlastní dílo liší. Ostatně, kdyby mu bývala indická kniha o vášni stačila, jednoduše by ji přeložil a netrávil by pět let svého života psaním vlastní. Zatímco Kámasútra oslovovala společenskou elitu, a například tantrická literatura zase duchovní publikum, podle profesora buddhistických a tibetských studií Donalda S. Lopeze se Čhöphelova kniha se podle jeho slov snaží „vyrvat erotickou formu vládnoucí třídě a dát ji do rukou pracujících celého světa“.
To proto, aby si byli schopni svobodně dopřát běžných potěšení, tak potřebných a tak správných“, cituje profesor autora. Odsuzuje pokrytectví církve i monarchie, propaguje sexuální požitky jako přírodní sílu. Orgasmus pro něj byl hlubokým stavem blaženosti. „Mluví o něm navíc jako o lidském právu, které nesmí být omezováno církví ani státem,“ dodává Lopez.
A stejně jako je kniha radikálně demokratická, je též feministická. Jak Kámasútra, tak tantra se podle Lopeze zaměžuje zejména na mužovo vzrušení (alternativní pohled na Kámasútru nabízí indoložka Wendy Donigerová). Kniha vášně oslavuje sex jako činnost, v níž si mají být muži a ženy rovni. Na rozdíl od tradičních, konzervativních norem pro něj ženy nejsou jen nástrojem, objektem pro uspokojení muže. Ženská sexualita je stejně silná jako mužská, někdy dokonce silnější. „Čiňte jí, co si přeje, abyste završil její potěšení,“ píše Čhöphel.
A jeho moderní překladatel doplňuje: „Byl velmi kritický k vykořisťování žen. Jejich sexuální uspokojení v heterosexuálním milování cítí jako závazek a píše o ženské masturbaci, ovšem tak, že to není nijak oplzlé. Překvapilo mě, když jsem v jeho díle našel odkazy na dřevěná, kožená a kovová dilda, nemluvě o závěsných provazech a houpačkách.“
Do vězení a do permanentní opilosti
Po dvanácti letech strávených v zahraničí se nakonec Čhöphel vrací do Tibetu. Nejprve se mu ve Lhase dostává poct, je zván do domů bohatých, na slavnostních večeřích rozkládá o svých zážitcích i myšlenkách. Jenže postupně se ozřejmuje, že jeho kritické postoje, rebelství, výstřednost a pokrokovost jsou pro tradici příliš výbušnou směsí.
Ignácz Trebitsch byl Žid, přítel nacistů i dalajláma Střídal jména, politické spojence, měnil církve, cestoval mezi kontinenty, neustále falšoval vlastní život, putoval mezi politikou, byznysem a válčením. Byl schopen obalamutit čelní nacisty, britského premiéra, duchovní, politiky i průmyslníky. Ignácz Trebitsch je asi nejbarvitější padouch v dějinách. |
Nabourával buddhistická dogmata, nezpochybnitelnost církve, všemocnost úřadů, nezaznamenáno nezůstalo ani to, že v Indii patřil ke stoupencům nezávislosti a většinu jeho tamních přátel tvořili komunisté. Údajně s pomocí britské delegace, která přijela do Tibetu na návštěvu, se o něm rozšířilo, že je komunistickým agentem.
Stal se terčem církevních extremistů a konzervativní šlechty, píše na serveru The Treasury of Lives Heather Stoddard.V roce 1946 byl Gendün Čhöphel zatčen, obviněn z šíření falešných peněz, bičován, odsouzen a uvězněn. Držen byl nejprve v centrálním vězení Nangtseshar, poté poblíž dalajlámova paláce Potala. Na svobodu se dostal v roce 1949 nebo 1950, v rámci amnestie vyhlášené při dosažení dalajlámovy plnoletosti. Jenže všechny jeho práce, které sepsal za dvanáct let v Indii, úřady rozkradly. A nikdy mu je nevrátily.
Zbytek jeho života se prolnul s obskurností. Měl několik žen, zase vyučoval, začal však pít ještě víc než kdy předtím. Mozek mu však fungoval navzdory litrům alkoholu prolitých hrdlem. Jeden z lámů vzpomínal na zděšení, jakého se mu dostalo, když Čhöphela navštívil. Nalezl jej namol opilého. Jenže druhý šok přišel vzápětí, vrávorající a ožralý myslitel mu udělil zcela střízlivé, dlouhé a originální vyložení svého náhledu na jednu z buddhistických škol.
Když 9. listopadu 1951 napochodovaly do Lhasy čínské armády, Čhöphela to zlomilo. Zemřel o měsíc později na otoky, způsobené zřejmě cirhózou jater. Jeho Kniha o vášni vyšlo dlouhé roky poté, v roce 1967. V Indii, kde vznikla.
