To je mi úlovek! Alison Brierleyová patří mezi průkopnice pojídání sražených...

To je mi úlovek! Alison Brierleyová patří mezi průkopnice pojídání sražených zvířat. | foto: Profimedia.cz

Extrémní gastronomie: příprava mršin ze silnic je totální recyklace

  • 55
Konzumovat mršiny sesbírané podél silnic se v Česku nesmí. Ale zbytek světa to tak nevidí. V některých státech a kulturách je maso přejetých zvířat považováno za tradiční součást domácí kuchyně.

Je to pro leckoho trochu morbidní? Možná. Ale určitě ne nechutné. Pokud tedy nejste mizerný kuchař. Zvířata, která nepřežila srážku s autem, jsou prý po všech stránkách vynikající. „Je to prostě ultimátní recyklace,“ píše se na stránkách DeadFood, webu, který kromě pořádné porce drsného humoru nabízí bezpočet domácích receptů na zpracování nalezených „roadkills“, tedy přejetých zvířat. Je tu všechno od zajíců, ježků a veverek přes psy a kočky až například po bobry, klokany a aligátory. Nikdy totiž nevíte, s čím se nárazník vašeho auta může na cestě exotickou zemí potkat. A pak se vám takový recept může hodit.

Co si přejedeš, je navždy tvé

Záleží pochopitelně na tom, kde se nacházíte. Stát Tennessee sběr a konzumaci zdechlin u silnice legislativně nikterak nepotírá, naopak. Co si přejedete, je už prostě vaše. „Pokud zvíře viditelně netrpělo nemocí, není mezi jeho masem a masem zastřeleného zvířete rozdíl,“ tvrdí zdejší jedlíci silničního masa. Jinde je to už komplikovanější. V Georgii nebo Arizoně musíte k místu srážky s „velkým zvířetem“ přivolat policistu a rozhodnutí, jak naložit s mrtvolou, bude na něm.

Aljaška jde o trochu dál. Veškerá čtyřnohá divočina je tu považována za státní majetek. A vy jste ho právě autem definitivně poškodili. Pokud ovšem vzniklou škodu uhradíte, můžete si s masem nakládat, jak sami uznáte za vhodné. Podobné je to v Illinois, kde vám nehoda ústící v úhyn zvířete automaticky dává předkupní právo na jeho maso. Pokud jste tedy nepřejeli chráněného živočicha, ten by zůstal v místním depozitu ministerstva životního prostředí.

Ať masoužrouti čistí ulice od mršin

Překvapivá je situace v Texasu. Bojovníci za práva zvířat z organizace P.E.T.A. tu v roce 2007 prosadili zákonné povolení konzumace zdechlin. „Když už je zvíře jednou mrtvé, přijde nám neetické, aby jeho smrt byla zbytečná,“ tvrdí ve vzájemné shodě s jedlíky silničního masa. „Pokud začnou jíst mršiny, mohou těžcí masožrouti vyčistit své svědomí i naše ulice,“ dodávají.

Kuchařky států jako Georgie, Kentucky nebo New Jersey disponují obsáhlým výčtem nejrůznějších receptů na zpracování přejetin. Je libo mývalí frisbee, brunšvické dušené krysí maso nebo třeba burgoo, vydatnou a hustou polévku z veverčího?

V Michiganu si můžete maso ze srážky ponechat, jen pokud máte patřičné povolení. Získat ho není žádný problém, jde jen o vyplnění formuláře. Vaše nezadatelné právo na nakládání s přejetými zvířaty v domácí kuchyni má pak platnost dalších třicet let. Ptát se na vztah k silničnímu masu v Západní Virginii je téměř zbytečné. Právě tady se totiž každoročně koná slavnostní Roadkill Cooking festival, který je ukázkou těch nejvybranějších receptů. A mimo Státy? Kanada má jasno, žádné maso by zbytečně nemělo přijít vniveč.

Když mrtvá zvířata pomáhají dobré věci

Ročně tu auta skolí mezi 800 až 1000 losů a také nemalý počet medvědů. Což je opravdu spousta vynikajícího masa. Takže poté, co jejich zachovalé mršiny projdou veterinární kontrolou, jsou do posledních kousků zpracovány v charitativních jídelnách.

Rady a doporučení ze zahraničí

Nejprve je třeba pátrat po příčině smrti. Pokud je to obligátní srážka s autem, je vše v pořádku, začínají s výkladem odborníci. Úmrtí z jiných příčin, například kvůli špatnému zdravotnímu stavu, znamená, že maso nebude v pořádku. Pokud jsou na místě přítomni červi, je lepší již nechat práci na nich. Stejně tak je nutné vyhnout se nafouklým mršinám, leží tu už moc dlouho. Nalezené tělo nejprve pořádně očichat. Zápach je dobrý signál stáří a kvality. A dál? Zbavit přejetého živočicha vnitřností. Ty jako první podléhají rozkladu. Vyhnout se je třeba mozku a páteři, o patogeny podobné těm, které způsobují BSE, nikdo nemá zájem. A při sběru je především třeba dávat pozor na okolí. Nikdo nechce, aby z něj projíždějící kamion udělal další roadkill.

Australané se masa s příchutí asfaltu také nezříkají. Není divu, klokany tu máte pod koly mnohem častěji než například toulavé psy. Nehody s hopsajícími vačnatci se tu také z jednasedmdesáti procent podílejí na všech hlášených pojistných událostech, při kterých jde o srážku automobilu a zvířete.

Grilovaný klokan zlovený neúmyslně autem je tu běžnou záležitostí. Jen pozor, odvézt si ho můžete jen za podmínky, že jste držitelem lovecké licence. Mezi střelnou zbraní a autem tu tedy moc rozdílů nedělají. A konzervativní Britové? Ti považují podobné recepty za „záležitost minulosti“. V zásadě ale nikomu nebrání, aby si na přejetém zvířeti pochutnal, za předpokladu, že dodrží patřičná veterinárně-hygienická nařízení. Jezevce tedy musíte vařit, abyste předešli nákaze trichinellami. U ježků a liščat si musíte dát pozor na vzteklinu, krysy mohou přenášet leptospirózu.

U koček vadí jména, labradoři jsou nejlepší

Své o tom ví biolog Arthur Boyt, který se přejetými zvířaty v Británii živí posledních padesát let. „Liška, vydra, kuna nebo ježek. Je to jedno. Je to dobré pro tělo, přírodu i peněženku. A chutná to výtečně. Jediné, co potřebujete, je trocha bylinek a zeleniny,“ říká. O tom, jak daleko lze zajít, vypovídají jeho další slova: „Z přejetých psů jsou nejlepší labradorští retrívři, chutnají jako jehněčí.“

Podobně to vidí i Fergus Drennan, který sám sebe nazývá plnohodnotným sběračem. Problém má jen s kočičím masem: „Ne že by chutnalo špatně. Ale na jejich obojcích obvykle bývají jména, a to mi jako bývalému chovateli koček trochu vadí.“

Když prý překonáte prvotní odpor k přejetému zvířeti, dočkáte se příjemného překvapení. Můžete například výrazně ušetřit v domácím rozpočtu, protože masa je kolem silnic pořád dostatek. „Vlastně je naberete cestou do supermarketu,“ pochvaluje si Alison Brileyová, další z průkopnic amerického konceptu etického stravování.

A když přijde na samotnou úpravu? Bobří maso je prý třeba nechat odležet ve slaném nálevu, skunkům je třeba se vyhnout, aby neznehodnotili zbytek pokrmu, veverkám je třeba dodatečně vyprázdnit střeva. Karí, frikasé, gril nebo dušené? To jsou prý jen detaily. Abychom citovali klasika silničních kuchařek Roberta Knutsona, zajímat nás nakonec prý budou jen dvě věci: jak moc je to čerstvé, a jak moc je to placaté.


Extrémní gastronomie