Travisi, vím, že tu nejste poprvé, vy už Česko znáte skoro jako málokterý Američan.
Jsem tu už po páté, možná po šesté. Viděl jsem Prahu, je to úžasné město, ale byl jsem také v třeba v Českém Krumlově, na venkově, pil místní pivo, chytal ryby...
A taky tu jezdil na snowboardu?
Ne, to ne, byl jsem u vás vždy mimo sezonu. Ale jednou to možná zkusím.
Narodil jste se v Jackson Hole, skvělém americkém zimním středisku ve Wyomingu. Býváte tam ještě vůbec někdy, snowboardujete tam?
Jasně, Jackson to jsou mé kořeny. Tam jsem se ve dvou letech učil lyžovat. Dnes už tam moc času v roce nejsem, ale pořád se tam vracím, mám tam dům. Je to bezvadné místo pro snowboard a rád tam na něm taky jezdím.
Na začátku jste lyžoval, kdy se to otočilo ve prospěch snowboardu?
Táta pracoval v Jacksonu jako lyžařská hlídka na sjezdovkách a přivedl mne hlavně k horám. Jasně, že jsem začal na lyžích, poprvé jsem na nich stál asi ve dvou letech. Jezdit na snowboardu jsem se pak učil sám s kamarády, když jsem byl už trochu starší. Bylo mi asi dvanáct třináct.
Jdete si vůbec ještě někdy zajezdit s kamarády jen tak, třeba v Jacksonu nebo jinde na obyčejnou sjezdovku? Nebo je to něco, co vás už nudí a nezajímá?
Ne, jasně že to mám rád. Miluju jen tak si zajezdit, když najdu čas. I proto pořád zůstává můj domov v Jacksonu.
Teď kritická otázka, ať to máme za sebou. Třeba já jsem lyžař, nicméně miluji i freeride. Jak to vlastně máte s lyžaři? Respektujete je, máte mezi nimi kamarády, nebo jsme dvě úplně jiné komunity?
Absolutní respekt, určitě se spolu můžeme bavit dál. (směje se) Tyhle animozity jsou dávno pryč, to tu bylo kdysi a dávno je to překonáno. Mám velký respekt k "big mountain" lyžařům, dělají vlastně to samé co my a někteří jsou úžasní jezdci.
Zalyžujete si vy sám ještě vůbec někdy?
Úplně po pravdě, každý rok se na to chystám a říkám si jo, musím to zase zkusit. Ale pak se k tomu nakonec nikdy nedostanu. Ne proto, že bych neměl lyžování rád, ale prostě proto, že tam moc miluji snowboard. A tak na lyže nakonec nedojde.
V rozhovoru můžeme pokračovat, i když už vím, že jste lyžař, řekl nejlepší světový snowboardista na světě Travis Rice redaktorovi iDNES.cz Petru Pravdovi.
Teď máte za sebou úžasný film, který ze snowboardingu udělal celovečerní zábavu. Jak jste vybírali lokality?
To byl fakt velký a komplikovaný úkol. Většinu z nich jsem nakonec vybral já. Tentokrát, na rozdíl od předchozích filmů, jsme chtěli jít hlavně do míst, kde jsme nikdy před tím nebyli. Například Revelstock v Kanadě, některá místa na Aljašce, v Chile, v Patagonii… Tím to celé dostalo neuvěřitelné grády. Ale přistoupili jsme k tomu hodně odpovědně a dali maximální důraz na dobrou přípravu.
Kde to bylo nejúžasnější?
Každá lokalita měla svoje, ale asi to bylo v Patagonii. To si málokdo umí představit. Úžasné hory, kde se závratně rychle mění počasí. Byli jsme 50 kilometrů od Hornova mysu, kousek od Antarktidy. Chtěli jsem se dostat co nejblíže, ale nebylo to možné, protože to je tam všude zaminované. Jinak třeba pláže jsou na některých místech plné velrybích kostí, protože tam velryby táhnou, aby tu hromadně umíraly. Mají tam svůj obrovský hřbitov. Jste prostě na absolutním konci světa. Dokonce jsem se tam i potápěl a chytil královského kraba…
Kde a jakou vidíte budoucnost snowboardingu a lyžování? Jak budou lidi lyžovat a snowboardovat za 15 let? Zkuste si tipnout.
Jedna z největších změn bude určitě v technologiích. Vidíte to ostatně dnes. Pořád jsou tu nějaké změny v materiálech a také v záchranných prostředcích. A budou se jistě víc než doposud diferencovat cesty, jimiž se lidé dostávají do hor. Stále oblíbenější je třeba heliskiing, ale zároveň víc a víc lidí míří do nejvyšších partií hor po svých – na sněžnicích nebo na lyžích s tuleními pásy. Ale kdo ví, co bude nakonec za 15 let…
Travisi, poslední a možná nejdůležitější otázka. Vaše filmy jsou úžasné, ale zároveň plné aktivit na hranici rizika. Co byste vy sám doporučil mladým snowboardistům a lyžařům, ale i všem těm, kteří se stále častěji vydávají mimo sjezdovky do otevřeného terénu?
To největší umění při tomhle sportu je schopnost říci si dost, teď už ne! Musíte mít kolem sebe také dobré, zkušené a rozumné lidi, protože sám nakonec budete tak dobrý, jak dobré lidi budete mít okolo. Potřebujete i dobrou přípravu, musíte být chytrý a opatrný. Musíte umět počkat na dny, kterou jsou vám určeny. Nikdy nezkoušejte dny, které nejsou dobré – kdy nejsou dobré podmínky.
