Většinou jsem býval před každou sportovní akcí, v níž o něco šlo, nervózní. Tentokrát jsem obdivuhodně v pohodě a i na start u Rudolfina jdu vyrovnaný. Jsem si jistý, že dvacet kilometrů uběhnu. Před týdnem jsem běžel z Jevan do Stříbrné Skalice a šlo to. Takže čeho se obávat?
Člověk by ale neměl propadat přílišnému sebevědomí. Půlmaraton mi to připomene už u Mánesa. Už tam je mi jasné, že to bude boj. Jsem teprve na začátku, ještě jsme ani nedoběhli do Nuslí a tep už je na povoleném maximu. Zpomaluji, ale sobotní horko organismu nepřidává. Tuhle městskou výheň nesnáším ani při letním zevlování Prahou.
Nejsem klasický milovník piva, ale když probíháme Smíchovem a já musím koukat na obří reklamu na český národní mok, vraždil bych. Jak rychle se člověk přiblíží pocitu počínajícího šílenství!
Na začátku jsem ještě měl náladu na skopičinky.
Když jsme zase zpátky u Rudolfina a přebíháme přes Vltavu směrem k Malostranskému náměstí, ještě stále to jde. Nemá to ale trvat nijak dlouho. Poslední kapkou bylo, když se mnou jeden známý, který točil pro organizátory, spáchal rozhovor. Nenapadlo ho nic lepšího, než zpovídat zrovna mě. Od tohoto udýchaně užvatlaného povídání cítím, že přituhuje. Představuji si tu nijak zvlášť hezkou štreku podél řeky až do Libně a nemůžu říct, že bych se extrémně těšil.
Na trase začínám taky čím dál častěji potkávat ležící běžce v péči zdravotníků. Mám-li sebou někde švihnout, ať je to u Františku, kde je rovnou špitál, říkám si v duchu. A vroucně si přeju, ať vše utíká rychleji. Nejhorší je, když máte cíl v dálce, ale místo aby vám šel naproti, odmítá se přibližovat.
Hlavně doběhnout
Nakonec dobývám Libeňský most. Můj stav je ale po patnácti kilometrech poměrně dezolátní. Už zhruba na třináctém mi totiž začal srdeční tep stoupat neuvěřitelnou rychlostí směrem vzhůru. Pohybuji se v hodnotách, za které by mě kardiolog rozhodně nepochválil. Chvilku jen popocházím, ale tepu se dolů nijak zvlášť nechce. K oněm povoleným 135 tepům za minutu to jde strašně pomalu.
PŮLMARATON OBRAZEM    |
Už už se začínám vztekat, když mi to najednou dojde. Od prosince se celkem systematicky připravuji na svůj podzimní první maraton v životě, připomínám si. Žádný trénink jsem neošidil, neflákal se a dělal jsem vše, co mi trenér Vladimír Korbel citlivě naordinoval. A taky mám před očima těch několik mailů od lidí, kteří napsali, že jsem je inspiroval, nebo kteří se na mě obrátili s radou, kam zajít na vyšetření srdce.
Nesmím přestat, vtloukám si do hlavy, klidně to dojdu a je mi fuk, jestli stihnu časový limit tří hodin, nebo jestli už bude v cíli vše uklizeno a po celé běžecké veselici nebude ani památky. Pro tohle tady přece nejsem. Házím všechno za hlavu a střídám chůzi s klusáním.
Kousek před cílem jsem předběhl krásnou závodnici.
Karlínem mi dělá společnost neznámý závodník, který se zhruba na devatenáctém kilometru odděluje a běží vstříc cíli. Díky jeho přítomnosti mi těch několik kilometrů docela příjemně uběhlo a tep se trochu uklidnil. Myšlenky mě zanesly za kolegou Honzou Kužníkem, který se spolu se mnou, kardiakem, připravuje na maraton jako vyslanec "kancelářských krys". Dnes se mnou nakonec neběží, vyrazil se ženou na svatební cestu, to se dá omluvit. Těším se, jaké běžecké zážitky si s sebou přiveze do Česka.
Na Malé Straně se odvážím kouknout na hodinky a pousměju se, nakonec to v limitu přece jen stihnu. To už mě navíc dopředu pohánějí davy fandících lidí. Křičí a tleskají. Nemám daleko k výbuchu emocí. Kriste, když už srdce vydrželo celý závod, přece mě neklepne právě z tohohle! Nekleplo. V čase 2 hodiny 45 minut jsem vyhrál svůj zatím nejdelší běh v životě. I když při něm o časové skóre vlastně vůbec nešlo.
Šlo o zdolání vlastní, soukromé výzvy. Jsem rád, že jsem ji přemohl, a teď už se mohu soustředit na podzimní maraton. A navrch se mi dostalo zkušenosti. Městský běh je velká akce, ale osobně mi víc sedí běhání po jehličí než po rozpáleném asfaltu. Energie z davu závodníků i hroznů přihlížejících je obrovská, lesní klid a čistý vzduch bych za ni ale nevyměnil.
BŘEZEN PODLE TRENÉROVÝCH DOPORUČENÍTrénink 14 dní před závodem |
