Závodí se pomalu, to však neznamená, že by byla nouze o dramata a těsné...

Závodí se pomalu, to však neznamená, že by byla nouze o dramata a těsné výsledky. | foto: Profimedia.cz

Salát lollo rosso dá šnekům energii, tvrdí pořadatelé hlemýždích závodů

  • 1
Startovní povel prořízl vzduch, trenéři a majitelé závodních stájí pozorují své svěřence se zatajeným dechem, diváci skandují a komentují situaci na trati. Jen závodníci se zdají být nad věcí. A docela neteční. Hlemýždí závody jsou kombinací adrenalinu a nebeského klidu a nadhledu.

Světový šampionát v bizarní disciplíně, z níž mají mnohem víc zábavy přihlížející než samotní aktéři, má kořeny v šedesátých letech minulého století v anglickém Conghamu, vesničce s jen o něco více než dvěma stovkami obyvatel. Právě tam se koná dodnes.

Jeho pravidla jsou jasná. Povolena není účast jiných šneků než hlemýžďů zahradních. Některé zdroje naznačují, že pořadatelé bývají tolerantní, s obřími africkými šneky byste však na dráhu zřejmě vpuštěni nebyli. Závodí se na navlhčeném kusu bavlny, startuje se z vnitřního kruhu, cílem je protnout hranici vnějšího kruhu. Vzdušná vzdálenost mezi vnitřním a cílovým kruhem je třiatřicet centimetrů. Vyhrává závodník, který ji protne jako první.

Diváci se však nemusejí obávat, že by jim v některém ze závodů něco uteklo. Na trati se přirozeně moc neutíká. Startovní povel „Ready, steady, slow“ („Připravit, pozor, pomalu“), který je obměnou zvolání „Ready, steady, go“ („Připravit, pozor, teď“), dění na trati odpovídá. Závodníci, byť jejich majitelé a trenéři tvrdí, že jsou přísně vybraní a rychlejší než jiní hlemýždi, pohybem nepřekypují. K závodu přistupují více než s rozvahou.

Předzávodní jistota efektivní výkon na trati nezaručuje, jak ve své reportáži musel přiznat i jeden z vlastníků šneků, kteří v Conghamu závodili letos. „Cítil jsem se velmi sebevědomě,“ popisuje na serveru Country Life majitel hlemýždě Pabla James Fisher. „Pozoroval jsem Pabla během jeho ranního tréninku a zdálo se mi, že je jasným favoritem. Byl energický, agresivní a především rychlý.“

Neznámé sporty

V našem seriálu jsme již představili:

Přiznává však, že na startovní čáře jeho závodník zklamal: „Pablo pohlédl na trať, na své soupeře a na horoucí slunce a svižně se schoval zpátky do ulity. Byl poslední.“

Právě počasí může závodům uloupnout velký kus z již tak skromné dynamiky. Pablo ostatně nebyl sám, kdo v horku, v němž se letošní mistrovství odehrávalo, neoblomně dával přednost chládku v ulitě. „Bylo takové vedro, že odmítali závodit,“ doznal farmář a hlemýždí trenér Neil Riseborough. „Šneci neměli drajv. Bylo to pomalé i na standardy hlemýždích závodů. Myslím, že jsme viděli vůbec nejpomalejší závody.“

Při některých trvala šnekům cesta k cílové čáře, na níž drží rekord již od roku 1996 hlemýžď Archie s časem rovných dvou minut, přes deset minut. Ba co víc, ze 190 závodníků ji zdolalo jen jedenáct. A s ohledem na výkony předchozích ročníků nebyl nijak závratný ani vítězův čas, dráhou hlemýžď nazvaný Hosta proklouzl za tři minuty a deset sekund.

K lepšímu výkonu ho nepopohnala ani velmi rázná slova jeho majitele Jo Waterfielda. „Řekl jsem mu, že když nevyhraje, rozšlápnu ho,“ prohlásil majitel pro agenturu Reuters.

Se vší (hranou) vážností: trénink, strava, kontroly

Za sebou Hosta nechal například i hlemýždě Larryho, který vyhrál mistrovství v roce 2017 s časem dvě minuty a sedmačtyřicet sekund, jak tehdy referoval dokonce i list New York Post. „Trénuje, co se týče stravy, sázíme na okurky. Ohledně obhajoby titulu mám velké naděje,“ hlásila přitom v rozhovoru s listem Eastern Daily Press před letošním závodem jeho majitelka Tara Beaselyová.

Nejen z jejích slov je cítit nadsázka, s níž k celé soutěži přistupují pořadatelé a majitelé šneků. „Bereme to velmi vážně. Máme tréninkové dráhy, staráme se o výživu. Je to jako v elitních sportech,“ prohlásil například s vážnou tváří pro server krque.com John McClean.

Pan Riseborough, v současnosti nejzásadnější osobnost hlemýždích závodů, seriózní přístup k celé disciplíně dosvědčuje. „Moji hlemýždi byli na ledovém salátu, ale jídelníček jsem jim změnil. Poslední dny před závodem dostávali vysoce proteinový salát lollo rosso, to proto, aby jejich forma dostala říz,“ vysvětlil v roce 1999 agentuře BBC.

Pro magazín The Week v roce 2013 tajemně dodal, že zatímco normálně chová hlemýždě na své farmě na prodej, závodní slimáky ubytovává a trénuje na „utajeném místě“. Tréninkové metody však netají: jeho svěřenci musejí zdolávat vysoká francouzská okna, uvedl pro National Geographic. To proto, aby přivykli náročnějším podmínkám, než které je na šampionátu čekají.

A s hrdostí Riseborough pěje ódy na morálku svého sportu. „Je to čistý sport. Naštěstí jsme doteď neměli žádný dopingový skandál. Náhodné testování vzorků slin nenašlo ani v jednom případě zakázané látky,“ zdůrazňuje pro The Telegraph.

Přiznává však, že férovému přístupu „sportovců“ nahrává i fakt, že vůbec neví, že se závodu účastní.