„Strop byl celý překrytý souvislou vrstvou vápenných omítek, byl tam štuk, několik vápenných vrstev a také hlinkové flíčky,“ popisuje předchozí stav Potůček, akademický malíř a dvorní restaurátor benešovského zámku. Restaurátorský průzkum dělal Potůček ve věži už před 30 lety.
„Vůbec jsem však netušil, že tady objevíme tak zachované historické malby. Průzkum je vždy pouze orientační,“ vysvětluje restaurátor s tím, že strop byl hrozně špinavý s vrstvou plísní a nečistot. O to větší překvapení na něj čekalo po jeho odkrytí. Když se totiž dostal na nejstarší vrstvu, narazil na malovaný dekor na žebrech stropu.
„Musel jsem všechno zafixovat, tedy zpevnit tak, aby lepivá složka tvořená vaječnou emulzí prostoupila všemi nanesenými vrstvami a chytila se k té podkladové. Použití vaječné emulze je stará, i když dneska už opomíjená technologie,“ líčí Potůček.
Složená je z vaječných žloutků, polymerovaného oleje, vody, velmi malého množství akrylátové pryskyřice a přidává se i protiplísňový přípravek. Pak je nutné ji připravenými tampony z vaty a igelitu přitáhnout k podkladu. „Když fixáž uzraje a pořádně vyschne, přijde na řadu důkladné mytí, třeba i rejžákem,“ uvádí restaurátor.
Poté následovala obnova historických ornamentů. Obavy, jestli malíř před pěti sty lety používal šablonu, byly zbytečné. „Po odhalení celé plochy bylo vidět, že je to dělané od ruky, každý kousek ukončení je jiný. Stylizované květy jsou také každý jiný,“ poznamenává Potůček s tím, že pokud do věže nezateče střechou voda nebo nepřijde jiné neštěstí, vydrží malby dalších pět stovek let.
Napovídá velikost obložení podlah
Severní věž ale možná skrývá ještě jedno tajemství, zřejmě jsou zde uloženy epitafy neboli náhrobní kameny. Ukazuje na to velikost obložení podlah, která je stejná jako u náhrobních kamenů v nedalekém kostele.
A jak se sem epitafy dostaly? Když získal počátkem 16. století zdejší panství rod Salhausenů, zároveň s výstavbou zámku začal budovat i benešovský kostel. Vystavěl si tam pro svůj rod pohřební kapli, kde byli pochováváni příslušníci jak Salhausenů, tak i šlechty z okolí.
Odhaduje se, že v minulosti bylo v prostorách kostela pohřbeno kolem 60 příslušníků třinácti šlechtických rodů. A všechny připomínaly epitafy. Po třicetileté válce však nastává soumrak epitafů. Ze zdí kostelů byly odstraňovány a využívány třeba i jako stavební materiál na různé opravy. Část náhrobních kamenů z benešovského kostela se tak asi dostala do severní věže zámku.
„Zřejmě jsou epitafy, které byly zlikvidovány v roce 1628 a dalších letech, právě v severní věži. Rozměry souhlasí s těmi, které jsou v kostele,“ domnívá se kastelán zámku Zdeněk Henig s tím, že by chtěli jeden vyzvednout a porovnat s těmi, co jsou v kostele.
„Čekáme na povolení od krajského úřadu, abychom mohli sondou zkontrolovat, jestli to skutečně epitafy jsou, či ne,“ dodává kastelán.
Pokud by se potvrdilo, že se jedná o historické náhrobní kameny, dočkaly by se vyzvednutí, zrestaurování a následného vystavení v severní věži.
Severní věž byla poslední neopravená místnost na zámku. Jeho obnova začala zhruba v roce 1990, veřejnost si mohla památku poprvé prohlédnout o devět let později. Od té doby však probíhaly další větší či menší opravy. Na většině z nich se po celý čas podílel restaurátor Václav Potůček.
