„Normálně s kamarádem přespáváme u pilíře pod mostem u Labe. Dříve jsme přespávali v bývalé zastávce přívozu, ale když ji zbourali, přesunuli jsme se pod most. Když v prosinci přišly povodně, tak nás vyhodili i odtamtud. S kamarádem jsme to zkusili v azylu,“ pokračuje Jiří.
Azylem myslí městskou ubytovnu, která lidem bez přístřeší v zimních měsících poskytuje krizové ubytování. Za jednu noc zde bezdomovci zaplatí 30 korun a mohou zde být od půl osmé večer do 8 hodin ráno.
„Jsme vděčni za možnost, že v těchto velkých mrazech můžeme přespávat na azylu. Ale myslíme si, že když jsou takovéto extrémní mrazy, mohli by nás tam pouštět dříve než v půl osmé večer. To už je venku fakt velká zima. Ráno musíme odejít nejpozději v osm hodin. To je ale jen teď, když jsou ty mrazy, jinak musíme pryč už o hodinu dříve,“ podotýká Jiří.
Při příchodu na krizové ubytování, které má pod patronací městská policie, musí zájemci o nocleh dýchnout, zda nejsou pod vlivem alkoholu. „Ale dovnitř vás nepustí a vyhodí vás ven, i kdybyste měl třeba jen žádná celá nula nula něco promile. Proto se tam většinou snažíme chodit střízliví,“ doplňuje Jiří a potáhne z cigarety, o kterou se dělí s kamarádem.
Celý den oba chlapi posedávají na náměstí před supermarketem. „Ve Štětí totiž není žádná možnost, kde bychom v zimě mohli být pod střechou. Když sněží nebo hodně prší, chodíme do vstupní haly supermarketu nebo na schody do městské tržnice. Celý den musíme být venku na mraze, je škoda, že nám nedovolí přijít na azyl třeba už ve tři odpoledne. Jak totiž zapadne sluníčko, začne být hrozná zima,“ stěžuje si Jiří.
Bez domova se nedá pořádně pracovat, říká
O práci Jiří uvažuje, ale vidí tolik překážek, že se mu žádné zaměstnání zatím nepodařilo sehnat. „Chybí mi bydlení. I kdybych totiž chodil do práce, tak budu zase muset od tří do půl osmé čekat venku na mraze. To člověk ale tak promrzne, že se pak nedá pořádně pracovat,“ uvažuje.
Pro trvanlivé potraviny a hygienické potřeby si pan Jiří chodí každých 14 dní do charitativní organizace Naděje. „V Naději mi také udělají teplý čaj, abych se mohl alespoň na chvíli zahřát. Ve městě mám i sestru, která mi sem tam dá nějakou tu korunu. Tak to tady přežívám,“ mrkne Jiří.
Narodil se ve Štětí před více než padesáti lety. Časem ho osud zavlál i do hlavního města. „Bydlel jsem s přítelkyní v Praze a v Karlínském divadle jsem dělal kulisáka. Pak najednou přišel covid a divadla se začala zavírat. V našem divadle si nechali staré chlapy, ale s novými se rozloučili. Tak jsem se rozhodl vrátit domů do Štětí. Přijel jsem za mámou a sehnal jsem si tady práci,“ začíná Jiří vyprávět příběh, jak se dostal na ulici.
„Táta mi umřel a moje maminka je hodná ženská, ale trochu pije. Vyžadovala po mně, abych z práce chodil rovnou domů a s nikým se nestýkal. Jenomže já tu mám kamarády z mládí, a tak se stalo, že jsem jednou přišel domů pozdě a maminka mi řekla, ať se seberu a jdu pryč. Tak jsem šel. Chvíli jsem bydlel na ubytovně, ale asi po týdnu jsme se s kamarády opili. Ráno jsem šel do práce a tam jsem nadýchal. Vyhodili mně a dostal jsem zákaz práce ve fabrice na dva a půl roku. Od té doby jsem na ulici,“ tvrdí Jiří.
Krizová židle i objíždění
V extrémních mrazech mají bezdomovci ve městech v Ústeckém kraji různé možnosti. „Pro osoby bez přístřeší v Teplicích provozujeme takzvané krizové židle, kde mohou od 19 hodin do 7 ráno přečkat noc v teple. Neleží, ale sedí. Během dne také objíždíme místa, kde se tito lidé zdržují, a nabízíme jim teplou polévku a čaj,“ říká Barbora Bočková, ředitelka charitativní organizace Květina.
Iglú pro bezdomovce se využívají stále častěji, mohou v nich přespat i opilí |
Podobnou možnost nabízí i mostecká charitativní organizace K srdci klíč. „Poskytujeme možnost teplé židle, kde také dostanou čaj a základní občerstvení. Mají také možnost se osprchovat a dostávají i oblečení,“ upřesňuje ředitel organizace Karel Komárek.
V Ústí nad Labem, v Litoměřicích nebo v Roudnici nad Labem mohou bezdomovci v mrazech přespat ve speciálních iglú. „Jsou vyrobena z polyetylenu, který výborně izoluje proti mrazu. Uvnitř je hliníková výstelka, která zabraňuje vznícení, když si tam klient zakouří,“ vysvětluje Josef Průša, vedoucí Naděje v Roudnice nad Labem.
4. ledna 2023 |
