„Cedule ‚Dotýkání zakázáno‘ návštěvníky odradí. K výstavě je navíc potřeba vymyslet doprovodný program, který nabídne především dětem zážitek,“ říká Holodňáková.
V boji o malé i velké návštěvníky sází Regionální muzeum v Žatci na historické artefakty zblízka, moderní technologie a zážitky „na vlastní kůži“.
Historii muzea připomíná výstava nazvaná S námi do minulosti, která potrvá do 27. srpna.
Kdo se o vznik českého žateckého muzea zasloužil?
Počátky muzejní činnosti v Žatci spadají už do devadesátých let 19. století, kdy bylo založeno německé městské muzeum. Ovšem s narůstajícím počtem Čechů ve městě i oni chtěli mít vlastní muzeum. Od roku 1925 o to nejvíce usiloval učitel Karel Alois Polánek. Expozice pro veřejnost Českého menšinového muzea byly otevřeny v roce 1927 v budově tehdejší obecné školy v Pražské ulici.
Jaké vztahy mezi německým a českým muzeum panovaly?
Německá správa města menšinové muzeum nepodporovala, nepomohly ani četné Polánkovy stížnosti. Ačkoliv byly vztahy mezi Němci a Čechy v Žatci tradičně napjaté, muzea mezi sebou alespoň částečně spolupracovala například při zápůjčkách exponátů.
Co se stalo s českými sbírkami po obsazení Sudet, tedy i Žatce, Němci?Po odstoupení pohraničí Německu činnost českého menšinového muzea zcela ustala. Část sbírek, především archeologické nálezy, si vyžádal ředitel německého městského muzea. Další část byla odvezena do vnitrozemí. Ale přesná evidence těchto sbírek se nedochovala.
Po druhé světové válce byli Němci odsunuti a došlo k obnovení muzea v režii Čechů. Kdy mohli návštěvníci do expozice opět zavítat?
Dá se říci, že po válce se karta obrátila. V květnu 1945 byly na příkaz ministerstva školství zajištěny sbírky německého městského muzea a správou muzea byl pověřen učitel František Kopecký. Ke znovuotevření došlo 25. května 1947. Muzeum dostalo jméno podle zakladatele někdejšího Českého menšinového muzea Karla Aloise Polánka, který se slavnosti osobně zúčastnil.
Od kdy muzeum sídlí v nynější budově v Husově ulici?
Budova původně sloužila jako městská nemocnice a později jako sirotčinec. V roce 1939 část přízemí zabralo německé městské muzeum a přestěhovalo sem sbírky a vytvořilo expozice. Po druhé světové válce se proměnila celá budova v muzeum.
Kolik předmětů máte ve sbírkách?
Archeologická sbírka čítá několik stovek tisíc artefaktů, ostatní desetitisíce předmětů. Jde o pestrou škálu věcí dokumentující dějiny regionu. Od historických knih přes obrazy, fotografie, pohlednice, keramiku, zbraně, cíny, numismatiku a předměty spotřebního charakteru – třeba vybavení domácností, nářadí, nábytek a podobně.
Který artefakt je nejstarší?
Mezi nejstarší patří předměty z období paleolitu v archeologické sbírce. Jsou to kosti nejrůznějších pravěkých zvířat, například mamutů, staré zhruba 30 tisíc let. Pokud jde o lidské výrobky, to jsou různé štípané nástroje – například z pravěké dílny v Dobříčanech, staré zhruba 14 tisíc let, nebo ze Želče, datované do mladšího paleolitu asi 13 000 – 10 000 let před naším letopočtem.
Co je nejcennějším předmětem?
Z hlediska drahých kovů je to tzv. žatecký poklad z počátku 11. století. Jedná se o nejbohatší raně středověký poklad, jehož součástí jsou jak mince, tak zlaté a stříbrné šperky, polotovary a hřivny. V archeologické sbírce je velmi cenný hrob významné germánské ženy z doby kolem roku 300 našeho letopočtu. Objeven byl v pískovně u Soběsuk a dodnes je považován za nejbohatší hrobový celek své doby na území Čech. Ve společenskovědní sbírce muzea jsou z hlediska ikonografického cenné třeba plastiky nebo soubory obrazů. V právě probíhající výstavě jsou to i obrazy světců z kapucínského kláštera, středověká sbírka kázání z roku 1479 a další.
Díky novému depozitáři, kam stěhujete většinu sbírek, se uvolní prostory v hlavní budově muzea. Plánujete rozšíření expozic či vznik nové?
Máme zpracovánu studii – výtvarně prostorové řešení nové stálé expozice. Časově bude zahrnovat období od pravěku po současnost. Představíme v ní nejzajímavější momenty v historii Žatce a přilehlého regionu, které jsou atraktivní nejen v kontextu regionálním, ale i celostátním. Jde například o různá nej z pravěku Žatecka, návštěvy panovníků, významné osobnosti v dějinách města a podobně. Realizace je ale závislá na finančních možnostech muzea či jeho zřizovatele, tedy města Žatec. Bez dotace se do toho nebudeme schopni pustit.
Zaujmout historickými artefakty dnešní děti, které jsou obklopeny technickými vymoženostmi, není vůbec snadné. Máte recept jak je přilákat do muzea?
Musíte jim nabídnout nástroj, na který jsou zvyklé. Máme interaktivní expozici, kde si návštěvníci zapůjčí tablet a připravená hra o Žateckém stroji času je provede městem v průběhu 19. a 20. století. Ovšem domnívám se, že moderní technologie by neměly v muzeu zcela nahradit historické exponáty. Multimediální interaktivní expozice by měla být pouze lákadlem, aby se návštěvníci přišli do muzea podívat a prohlédli si originály, které nikde jinde neuvidí. Samozřejmě nemůžeme nechat návštěvníky sahat na všechny exponáty, například historické prvotisky, obrazy nebo jiné cenné předměty, které by takto mohly být poškozeny. Proto ke každé výstavě připravujeme zážitkový program s různými hrami nebo malou dílničku, kde si například sami něco vyrobí či vyzkoušejí.
Na místo ředitelky muzea jste nastoupila hned po vysokoškolských studiích archeologie a historie. Do terénu vás to nelákalo?
Do muzea jsem nastoupila v září 1980, kromě pětileté pauzy jsem strávila profesní život v žateckém muzeu. Do terénu mě to táhlo a vždy, když byla příležitost, s kolegy archeology jsem se výzkumů účastnila.
