Například v Základní škole Karla IV. v Ústí nad Labem přišlo za prvních dvacet minut k referendu ve všech sedmi hlasovacích místnostech dohromady 24 lidí. To je o dva méně, než kolik lidí za stejnou dobu odvolilo dohromady ve dvou ze sedmi místností pro komunální volby.
„Jsem hodně naštvaný. Město pro propagaci neudělalo prakticky nic. Místnosti pro referendum jsou navíc na několika místech na jiném patře než volební místnosti,“ zlobí se lídr iniciativy Ústí BEZ hazardu Václav Pištora, který inicioval referendum v Ústí nad Labem.
Propagace referenda tak zůstala na iniciativě, ke které se přidalo spřízněné hnutí PRO! Ústí. Vytisklo letáky, v ulicích města informuje kolemjdoucí z auta s tlampačem i osobně. Osobní kampaň za referendum dělalo po městě během týdne zhruba dvacet lidí.
„Zhruba půlka těch, které jsem oslovil, o referendu věděla, druhá ne. Z těch informovaných většina řekla, že k referendu půjde. Řada z nich uvedla, že podepsala už petici za vyvolání referenda, ale někteří si mysleli, že to stačí. Proto jsem jim vysvětloval, že to je jen první krok a že je pak třeba k referendu ještě jít,“ říká kandidát hnutí Jiří Němeček, který oslovil zhruba stovku lidí na hlavním vlakovém nádraží.
V Lovosicích a ve Štětí je účast podobná
Podobná účast je však i v Lovosicích, kde se vedle iniciátorů referenda k propagaci přidala i radnice. Kromě povinných informací na úřední desce o referendu informovala i na výlepových plochách a v hlášení místního rozhlasu.
Například ve volební místnosti na ubytovně v Lovosicích zamířili k referendu z prvních dvaceti lidí, kteří přišli volit, jen tři. Ostatní nejčastěji odpovídali, že o referendu nevěděli.
„Nechápu, jak o tom někdo nemůže vědět. Já informace o referendu sleduji už dlouho. Ale je pravda, že to bylo trochu narychlo,“ poznamenala Ivana Šantorová, která k referendu přišla jako první, přestože u voleb před ní bylo už devět lidí.
Stejně tak ve Štětí přišlo ve volební místnosti v Průmyslové škole za prvních dvacet minut k referendu dvacet lidí, což byl jen každý čtvrtý člověk, který ve škole odvolil. Iniciátoři referenda přitom před volbami kromě letáků vytiskli i 1 200 kusů speciálních referendových novin.
Referenda si museli organizátoři vysoudit
Referenda v Ústí nad Labem, Štětí a Lovosicích si museli organizátoři vysoudit. V Ústí nad Labem magistrát z 10 271 podpisů pod peticí uznal jen 6 818, podle právničky Karoliny Žákovské stačilo, aby u adresy bylo neúplné číslo domu nebo například Miroslav své křestní jméno zapsal jako Mirek nebo použil zkratku Mir.
Počet podpisů po vyškrtání na vyhlášení referenda nestačil. Soud však nakonec referendum vyhlásil, protože město po kontrole podpisů nepodalo výzvu k odstranění chyb v souladu se zákonem. Magistrát se ještě referendu snažil zabránit kasační stížností, Nejvyšší správní soud o ní však dodnes nerozhodl (o sporu v Ústí zde).
Radnice ve Štětí a Lovosicích sice petice uznaly a referenda vyhlásily, ovšem na víkendy před volbami. Argumentovaly tím, že to vyjde levněji, protože nebudou muset zařizovat volební místnosti navíc. Tím by ale volební účast u referenda utrpěla.
Krajský soud konstatoval, že účast ve volbách má přednost před náklady, které by při nižší účasti stejně přišly vniveč. Referenda proto nařídil na den voleb. Jeho rozhodnutí posvětil i Nejvyšší správní soud, na který se Štětí i Lovosice kasační stížností také obrátily (rozhodnutí soudu zde).
