Až dosud se soudilo, že celé vodní dílo z roku 1720 začíná u Staňkovického mlýna, odkud pokračuje po vrstevnici až do Ploskovic, kde napájí rybníky tamního zámku. Hydrologové však tušili, že stavba může být ještě delší (o akvaduktu zde).
„Při dalším pátrání v historických mapách jsme zjistili, že náhon skutečně existoval. Jeho délka nás ale překvapila, šlo téměř o 1 500 metrů, čímž celková délka tohoto akvaduktu přesáhla 7,5 kilometru,“ říká Vladimír Fárek z ústecké pobočky Českého hydrometeorologického ústavu.
Zaniklý úsek akvaduktu je patrný na Císařských povinných otiscích map stabilního katastru a částečně i na mapách III. vojenského mapování z roku 1877. Když odborníci porovnali staré mapy s aktuálními leteckými snímky oblasti, vše do sebe zapadlo.
„Zaniklá část náhonu nad Staňkovickým mlýnem je na leteckých fotografiích patrná ve formě vegetační stopy. Kudy dřív vedl náhon, tudy se dnes táhne pruh tmavší trávy. Možná tam dosud prosakuje voda,“ poznamenal Fárek.
Akvadukt se křížil s Chudoslavickým potokem
Ještě než odborníci vyrazili do terénu, ověřili si existenci náhonu také na digitálním modelu reliéfu. Tím se podařilo potvrdit nejen náhon, ale i někdejší přilehlou cestu v místech, kde již v dnešní době nejsou patrné.
„Pak už jsme šli víceméně najisto. Některé pasáže jsou dodnes zachované a dobře viditelné, ovšem v nejvyšším úseku už jde o sotva patrné relikty, navíc v komplikovaném lesním reliéfu,“ přiblížil Fárek téměř detektivní pátrání v lesích Českého středohoří.
Nová zjištění prokázala, že akvadukt postavený na popud velkovévodkyně Anny Marie Toskánské začínal daleko za Staňkovickým mlýnem. Jeho začátkem byl rozdělovací objekt na Trojhorském potoce u Všeradiště, kde je dodnes vidět několik opracovaných kamenů a nevelký kanál procházející lesem.
„Následovalo křížení s Chudoslavickým potokem, které se bohužel nedochovalo. Po technické stránce ale muselo být velmi zajímavé. Jižně od Chudoslavického potoka jsme pak byli překvapeni dosud mohutnými a zachovalými pozůstatky koryta i hráze akvaduktu,“ popsal ambiciózní stavbu hydrolog.
Voda pak mířila dnes už zaniklým náhonem ke Staňkovickému mlýnu, odkud pokračuje Ploskovický potok v už známé podobě.
Kdy akvadukt zanikl, není jisté
Hydrologové jsou si jisti, že 7,5 kilometru je pro toto barokní vodní dílo konečnou délkou. „Dál už nemůžeme, byť se mi kolegové smějí, že skončím až v Drážďanech. Ale už to skutečně nemá kam pokračovat,“ poznamenal Fárek.
Stojí však před jinou otázkou, a tou je doba zániku posledního úseku potoka.
„Odpověď se nehledá snadno. Na konci 18. století dílo ještě fungovalo, náhon měl své parcelní číslo. V druhé polovině 19. století však zřejmě došlo k narovnání Chudoslavického potoka, čímž bylo poškozeno nebo zrušeno křížení s náhonem, který pak zanikl,“ soudí Fárek.
Vzhledem k tomu, že zanikly i další rozdělovací objekty a křížení s vodními toky, není jasné, zda bylo možné průtok v Ploskovickém akvaduktu nějak významněji regulovat.
„Tedy zda byla na těchto objektech stavidla, nebo zda stavitelé vybudovali na tocích pouze prahy s bezpečnostními přelivy. Snad se nám podaří tyto informace zjistit v archivech,“ uzavřel ústecký hydrolog.
