Duha a na ní několik otisků psích tlapek kráčejících do nebe. Tlapek, vyplněných popelem Honzíka, psa, který dožil v mosteckém útulku. „Vytvořila jsem ho pro kamarádku, která v útulku pracuje a Honzíka po jeho smrti nechala zpopelnit,“ vypráví Jana Žitná u obrazu, který vznikl metodou pouring, tedy za pomoci lití akrylových barev. Na závěr došlo k zakomponování zmíněné vzpomínky na psího nebožtíka a opětovnému přelakování.
Její tvorba se ale netýká jen zvířecího popele, nýbrž i lidského. Myšlenku aplikovat ho na plátna obrazů dostala prý zhruba před dvěma lety, když se snažila přinést klientům něco nového.
Pětadevadesát procent klientů jsou lidé, kteří pláčou. Kdyby mě to nechávalo chladnou, nepřipadala bych si normální.