„Docela se těším, protože je to historická budova, která je spojena s Litoměřicemi, byl tam seminář,“ říká přicházející student Radek. „Jinak bych se do této historické budovy asi nikdy nepodívala, tak jsem zvědavá,“ prohodí Hanka. „Já se taky těším, protože tu je spousta nových prostor, které můžeme objevovat,“ přizvukuje Ondřej. „Bude to určitě zajímavá změna,“ míní Nikolaj.
Největší změna čeká maturanty. „Jako nastávajícího maturanta mě trochu mrzí, že jsem trávila sedm let v jedné budově a maturovat budu v jiné. Ale snad to zvládneme. A těším se na hezké výhledy z oken,“ podotýká Marcela.
 |
Očekávání nového je však u některých studentů spojeno i s obavami. „Mám strach z toho, že to tady bude malé a všichni se sem nevejdeme. Budova kláštera totiž vypadá daleko menší než naše stávající budova,“ uvažuje Ester. „Mám obavy z toho, že to tady bude zastaralejší. A upřímně mám trochu strach z technického stavu této budovy a nevím, jestli tu nebude moc zima,“ obává se Petr.
Na účet historické budovy si někteří studenti neváhají i zavtipkovat. „Bojím se suchých záchodů,“ říká Vláďa. „A já se obávám, zda tu bude vůbec dostatek záchodů, protože u nás ve škole jich bylo hodně, ale stejně tam byly fronty,“ doplňuje Marie.
Náhradní gymnaziální budova leží v centru města, pro většinu studentů prý cesta nebude o tolik delší. Problém ale vidí v cestě samotné. „Pro mě, jako pro dojíždějící, to bude komplikovanější. Když půjdu z dolního nádraží, budu muset přeběhnout hlavní silnici u Tyršova mostu, kde však není žádný přechod. Když tam bude přebíhat více žáků, může to být i hodně nebezpečné. Další cesta vede přes Dlouhou ulici, ale ta je zase dlouhá,“ uvažuje Alžběta.
Zatímco žáci teprve nové prostředí poznávají, pedagogové už za sebou mají dost práce. „Stěhování z gymnázia proběhlo během jednoho týdne, kdy nás firma začátkem srpna přestěhovala. Pak už následovaly jen dílčí úpravy. V přípravném týdnu si pedagogové ještě vybalili své věci z krabic a nyní jsme všichni připraveni. Na výuku v novém prostředí se těšíme, myslím, že v tomto mohu mluvit i za pedagogy. Tento objekt je nádherný a úplně perfektně na sto procent naši původní školu nahradí. Máme tady všechny učebny včetně chemické laboratoře a myslíme si, že vzdělávací proces bude probíhat jako by studenti byli v naší domovské budově,“ říká ředitelka Gymnázia Josefa Jungmanna Radka Balounová.
Snad na nás zbude nějaké jídlo
Výuka by podle ředitelky měla probíhat zcela standardním způsobem, pouze na tělocvik budou studenti z kláštera chodit do původní budovy. „V rámci této dvouhodinovky se projdou, zacvičí si a zase půjdou zpátky. Všechno ostatní se bude učit normálně, učebny jsou vybaveny tabulemi jako na původní škole. Studentům bych do nového školního roku popřála, aby se jim nové prostředí a nová škola líbila alespoň tak, jako nám pedagogům, a aby tu prožili pěkný školní rok,“ usmívá se Balounová.
Určitou komplikací bude pro studenty stravování. „Prima se sekundu budou chodit na obědy do jídelny na Máchovy schody, tercie a kvarta budou chodit na ZŠ Lingua a všechny vyšší ročníky budou chodit do centrální jídelny v Jiráskových sadech,“ vysvětluje ředitelka školy.
Právě tato dlouhá cesta se studentům nelíbí. „Myslím si, že to bude velice příjemné, protože v jídelně už nebude fronta a nebudeme se muset rozhodovat, které jídlo chceme, protože už nebude na výběr,“ ironicky glosuje Jirka. „Bojíme se, že na nás už nic pořádně nezbude,“ přizvukuje Aleš.
„Budova se mi líbila, protože má nostalgickou atmosféru. Sice se musíme adaptovat na nové prostředí, ale jsem ráda, že jsme neskončili na distanční výuce,“ říká po konci prvního dne v nové škole Alena.
„Prostory jsou tady moc malé na množství studentů. Z toho mám nepříjemné pocity. Místnosti jsou navíc propojené, takže například do kabinetu chodí profesoři přes naší třídu. Myslím, si že do budoucna tu bude dost rušit,“ nelíbí se Petře. Dokonce i některé třídy nemají svůj vlastní vchod z chodby a musí se do nich vcházet přes jiné třídy.
Na historické budově studenty udivily zejména staré schody. „Zaujaly mne úzké točité schody, to je hodně nestandardní a trochu děsivé,“ popisuje Věra schodiště v zadní části budovy. „To schodiště, to je tedy něco,“ přidává se Bára. „Mně se líbí to bludiště, je to jako bych byl znovu v prváku, kdy všechno objevuji,“ usmívá se Michal.
Nechci jen něco odvykládat. Mezi dětmi a mnou má být vztah, říká učitel |
Negativní hodnocení si ale vysloužily pánské toalety. „Zaujaly nás pánské záchody, což je velmi stísněný prostor. Přesto, že tam je sedm pisoárů, podle etikety se tam vejdou jen tři lidi,“ uvažuje Zdeněk.
Asi nejvíce však studenty rozladily podle čísel neuspořádané šatní skříňky. „Nastěhovali nám naše skříňky, ale jsou úplně rozházené. Půl hodiny jsme musela hledat svou skříňku,“ rozčiluje s Bára.
Podobnou zkušenost líčí také řada dalších studentů. „Taky se mi nelíbilo, že se člověk v budově pořádně nevyzná, čísla dveří totiž vůbec nejsou popořadě,“ durdí se Josef. „Ale alespoň nám v orientaci pomohly ukazatele, že jsme trochu věděli, kde co je,“ podotýká Klára.
