V září 2008 požádal vlivný teplický stavebník Jaroslav Třešňák, zda by mohl strhnout budovu Městských lázní. Tu krátce před tím koupil, už tehdy byla v dezolátním stavu. Stahovali se do ní bezdomovci, narkomani, navíc jim v objektu hrozil úraz.
Historie lázní Městské lázně v Hálkově ulici byly otevřeny v roce 1908. V secesní stavbě byl plavecký bazén a individuální koupelny zásobované termální vodou z Kamenných lázní, sluneční a vzdušné lázně. Na začátku 90. let minulého století byly lázně opraveny a vnitřní úprava bazénu zůstala až na nepatrné změny stejná. V privatizaci je získala společnost Wika a od té doby budova chátrala. K demolici lázní došlo rok poté, co jim Ministerstvo kultury vzalo statut kulturní památky. Současný vlastník chce v lokalitě vybudovat luxusní domov pro seniory. Plán realizuje podle případné poptávky. |
Povolení získal Třešnák 1. října, jenže s demolicí objektu začal už tři týdny předtím. Když se o tuto kauzu začal zajímat současný zastupitel Tomáš Jarolím (VV), obrátil se pro informace na vedoucí stavebního úřadu Janu Křivanovou.
"Vědomě mi lhala ohledně mých žádostí o informace vztahující se ke zbourání této nemovitosti. To považuji za bezprecedentní záležitost!" popisuje konfrontaci s Křivanovou Jarolím.
Navíc podle něj kryla, že stavba šla k zemi dříve, než k tomu její odbor vydal povolení. "Proto jsem podal návrh na její odvolání," vysvětluje Jarolím.
Žádost o odvolání Křivanové potvrdil tajemník magistrátu Marek Fujdiak. "V září na její místo vypíšu výběrové řízení, dělám to tak každý rok. Potřebujeme opravdového odborníka. Paní Křivanová byla jen pověřenou vedoucí," uvedl Fujdiak.
Chci úřady rozhýbat, tvrdí zastupitel
Křivanová už v minulosti za tento svůj prohřešek dostala trest, přišla o osobní ohodnocení. "Její povinností bylo vědět, že budova se začala demolovat před tím, než bylo vydáno povolení," uvedl zdroj z magistrátu, který nechtěl uvést své jméno.
Nicméně pozornost magistrátu nyní směřuje i na samotného Třešňáka. Jarolím totiž podal stavebnímu odboru návrh na zahájení správního řízení, protože Třešňák neměl k demolici povolení.
"Ta samotná stavba není zásadní, to uznávám. Stejně by se musela zbořit. Spíše jde o to, abych tímto úřady rozhýbal a začaly pracovat správně a bez chyb," vysvětluje své pohnutky Jarolím.
"Už tehdy jsme věděli, že se to děje. Ale neměli jsme to čím podložit," vysvětluje Jarolím, proč se o stržení začal zajímat až teď. Díky svým zdrojům podle vlastních slov až nyní získal potřebné dokumenty a fotografie, které dokládají neoprávněné stržení stavby.
Vedoucí stavebního úřadu se o celé záležitosti odmítla bavit. Sám Třešňák se hájí tím, že on za nic nemůže. "Na celou věc jsem si od první chvíle objednal firmu. Zaplatil jsem si ji, měla plnou moc a tím to pro mě končí," uzavírá. "Že si na demolici najal firmu, z něj odpovědnost nesnímá," oponuje Jarolím.
Zmíněnou firmou byly Dopravní a zemní stavby Košťany, které jsou dnes v úpadku.
