Několik století dlouhou tradici, která v horách živila stovky rodin, přerušil konec války a hlavně poválečný odsun původních obyvatel na české straně. Dnes v Čechách přežívá jediný výrobce. V sousedním Sasku je situace výrazně lepší a například městečko Seiffen, kde tvoří desítky výrobců, patří k vyhledávaným cílům turistů z celého světa.
Jaké byly počátky výroby hraček v Krušných horách?
Výroba hraček, ale obecně dřevovýroba v Krušnohoří se stala důležitou náhražkovou činností za práci ve zrušených rudných dolech. Hory byly totiž původně osídlované horníky, skláři, dehtáři, uhlíři apod., kteří fakticky pochodovali po hřebenech. V okamžiku, kdy práce v hornictví zanikla, a přestaly existovat sklárny, tak se v horách fakticky mohli uživit jen ti, co uměli zpracovávat dřevo, anebo nalezli jiný způsob obživy. Ať už šlo o zpracování pryskyřice, dehtů nebo dřevěného uhlí. Hledaly se i další činnosti, což byla právě výroba hraček nebo i výroba prýmků či pozamentů (ozdobné lemování textilií – pozn.). A například Vejprty na Chomutovsku prosluly puškařstvím. Rozšířená byla samozřejmě živočišná výroba.
Traduje se, že po bitvě na Bílé hoře měli čeští exulanti na saskou stranu hor přinést umění soustružení dřeva, z kterého se později vyvinula hlavní technologie výroby hraček v sériích ze soustružených dřevěných prstenců. Horská hranice byla tehdy prostupná a technologie se přelévaly z české strany na německou i opačně.
Nápady, které v tu dobu z Krušných hor prýštily v obrovských proudech, dokázaly dát hračkám nadčasovost.
Michal Soukupředitel Oblastního muzea a galerie v Mostě
Odkdy lze tradici výroby datovat?
Od konce 18. století se už dá hovořit o tom, že si krušnohorská hračka začala vytvářet vlastní renomé. Postupem času ji bylo možné sehnat ve velkých městech i vzdálenějších místech na obou stranách hor. Díky obchodníkům se rozšířila ještě dál.
Kde všude se na české straně krušnohorské hračky vyráběly?
Na horách bylo hned několik center. Šlo o okolí Nové Vsi v Horách, Hory svaté Kateřiny, Lesné, Brandova, Kalku nebo Vejprt. Do konce 2. světové války drobní výrobci tvořili významný podíl v celé hračkářské výrobě. Vyloženě velké centralizované hračkářské fabriky tu nebyly. Po historii krušnohorských hraček se však strašně špatně pátrá, protože nám nezbyly prakticky žádné dokumenty. Poválečné období není dokonce zdokumentované prakticky vůbec a pamětníci až na výjimky nežijí. Podobný problém při pátrání po historii však mají i v Sasku.
Jak vlastně vypadal osud hračkářství na naší straně po roce 1945?
Říká se, že jen v Hoře Svaté Kateřiny zaniklo až sedm desítek různě velkých producentů hraček. Velkou měrou do toho přirozeně promluvil odsun původního obyvatelstva. A zpřetrhaly se vazby na Německo. Nehledě na to, že sem přicházeli noví osadníci z území, kde se často mluvilo pouze česky. Po dohodě s národními správci měli sice za úkol přebírat jednotlivé provozy a obnovovat výrobu, ale pokud vyklidíte najednou několik desítek továrniček, jaká je pravděpodobnost, že dokážete sehnat adekvátní počet výrobců i obchodníků, kteří výrobu dokážou udržet? I celkové podmínky pro přeshraniční styk se okamžitě po válce začaly významně zhoršovat.
Hračkářství v Krušných horáchDřevovýroba a výroba hraček se od 16. století stala důležitou náhražkovou činností za práci ve zrušených rudných dolech nebo sklárnách. |
Takže začátek konce…
Podařilo se zachránit jen některé výrobní podniky. Ty se od roku 1945/46 snažily navázat na zahraniční odbyt, který byl už od 30. let docela objemný. V tu dobu mířily hračky z Krušných hor i do zámoří či na Přední východ. Dřívější kontrakty se sice snažil stát udržet nebo obnovit, ale moc se to nedařilo. Postupně proto drobná výroba zanikala a nakonec se hračkářství na české straně soustředilo pod jediný podnik - Dehor se sídlem v Mostě. Podniku se pak dařilo hračky až do počátku 90. let vyvážet dál do světa, ale dnes z něj nezbylo už nic. Na české straně funguje pouze jediný výrobce, firma NBW v Nové Vsi v Horách, která do určité míry na Dehor navazuje. Jádro výroby však tvoří polotovary určené pro německé hračkářské firmy.
Byly některé hračky typičtější pro českou stranu hor a jiné zase pro německou?
Celou řadu originálních výrobků produkovalo městečko Hora Svaté Kateřiny. Dělaly se tam například flintičky nebo svícny, které se dají poznat, protože vypadaly jinak než třeba ty z německého Olbernhau. Každá strana hor měla svoje typické vzory, ale často je těžké přesně určit, odkud historická hračka pochází. Spektrum bylo velmi široké a tím, že nemáme dochované originální dokumenty, tak mnohdy nedokážeme říct, odkud přesně jednotlivý kus pochází.
Jak vypadala doba, kdy byla krušnohorská hračka běžně k dostání na pultech obchodů?
Šlo hlavně o období mezi světovými válkami, kdy začala cílit na širší odbyt. Vznikla ohromná komunita cestujících obchodníků, kterým se říkalo nákladníci. Byli to lidé, kteří obcházeli v horách jednotlivé chalupy a oblasti a s výrobci domlouvali dodávky konkrétního zboží. Nákladníci si od výrobců vzali vzorky a s nimi pak mířili do obchodních domů a k prodejcům ve velkých městech. Nakonec to tedy dopadlo tak, že někdo se specializoval jen na zvířátka a dodával je ve velkých sériích, další pak vyráběl zase na něco jiného. Nevyplácelo se, aby každý vyráběl vše.
Zmínil jste, že obchodníci nosili zboží ve speciálních kufrech.
Jednotlivé hračky si nákladník řadil do kufru, který pak fungoval jako vzorník. I proto byla tendence mít nabídku co nejširší a mít v ní co nejpestřejší zastoupení zboží. Unikátní objev se podařil nedávno v Německu, kde jeden pán přinesl muzejníkům v Olbernhau ukázat dva kufry plné takovýchto vzorků. Jeho tatínek totiž pracoval jako nákladník a kufry, naposledy přeskládané v roce 1939, ležely donedávna netknuté na půdě. O unikát jde i proto, že dodnes se nám dochovalo jen velmi málo tištěných dobových katalogů vyráběných hraček. A pokud existují, tak jsou často v soukromých rukou. My máme v muzeu pouze jeden katalog ze 30. let, další dva má například Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Přitom je ve své době vydávaly obchodní domy i dvakrát ročně.
Dnes je často těžké přesně určit, odkud historická hračka pochází.
Pokud byla výroba tak rozšířená, kolik hraček se dochovalo do dnešní doby?
Ani těch moc není. U dřevěných hraček byl nejen v minulosti největším problémem materiál. V okamžiku, kdy děti odrostly, často staré hračky skončily v kamnech. Pokud se k nám nějaká stará hračka dostane, bývá často v dezolátním stavu. Jakmile se totiž objeví hračka v dobrém stavu, obvykle na nějaké aukci, tak se prodává za sumu, kterou si většinou muzea našeho typu nemohou dovolit okamžitě nabídnout.
S jakými hračkami si děti například před sto lety hrály?
Už od počátku 20. století se krušnohorská výroba orientovala hodně na moderní hračky či stavebnice, které byly ve své době považovány za poslední výkřik módy. Naprosto typickým zástupcem jsou stavebnice, které tvořily různě nařezané barevné destičky. Tyto stavebnice se ve 30. letech minulého století vyráběly intenzivně jak na české, tak německé straně.
Než došlo k úplnému znárodnění výroby, která se třeba na německé straně táhla až do 70. let minulého století, vyráběli mnozí výrobci ještě v 50. letech úplně stejné stavebnice jako o dvacet let dříve. A neustále byly oblíbené mezi zákazníky. I pro odborníky je tak velmi složité datování vzniku jednotlivých hraček. Pokud například seženeme stavebnici, ke které nemáme originální obal nebo nějaký doklad o datu výroby, tak sami váháme, z jaké doby pochází. I řada hraček pod hlavičkou již zmíněné firmy Dehor ještě dlouho po válce vycházela ze vzorů výrobků z 30. let. Pokud je totiž hračka dobře vymyšlená, tak stárne velmi pomalu. A nápady, které v tu dobu z Krušných hor prýštily v obrovských proudech, dokázaly dát hračkám nadčasovost.
Jak se dařilo poválečné výrobě v sousedním Německu?
Na německé straně se výroba udržela dodnes. Například v Seiffenu a okolí se stále vyrábí vyloženě tradiční hračky z 18. a 19. století. V Seiffenu je i veliký skanzen, kde vodní kolo neustále pohání původní soustruh na výrobu dřevěných prstenců, z nichž se sekají jednotlivé figurky. Je zde ale i spousta firem, které vyrábějí hračky moderní, určené pro běžný prodej. Pochopitelně návštěvníky Krušných hor táhnou nejvíce ty tradiční hračky, jako jsou louskáčci, kuřáčci či zvířátka ze soustružených prstenců. Ani Němcům se ale nevyhnuly problémy. V Olbernhau býval po válce ohromný koncern, firma Vero, který také musel po roce 1990 výrobu postupně utlumit.
Falšují se krušnohorské hračky?
Falšuje se vše, protože sběratelský trh zažívá obrovský přetlak poptávky. Spousta lidí chce peníze uložit do starožitností. U hraček se jedná už i o originální kousky staré několik desítek let. Co se týká běžného prodeje, tak tady stačí používat zdravý rozum. Pokud někdo nabízí pod známou značkou výrobek za výrazně nižší cenu nebo jeho zpracování neodpovídá ruční výrobě, tak zde bude také zřejmě nějaký zádrhel.
V letošním roce vznikla v mosteckém muzeu ve spolupráci s Podpůrným spolkem muzea Olbernhau výstava, která se věnuje výrobě krušnohorských hraček po 2. světové válce, kdy došlo k rozdělení Krušných hor „železným plotem“.
Expozicí jsme se snažili ukázat, že jde o dvě strany jedné mince. Jde o putovní výstavu, kterou jsme v minulých měsících měli u nás v muzeu. Nyní je v německém Olbernhau a pak se má přesunout do Marienbergu. Bohužel, kvůli německému lockdownu, ještě v Olbernhau ani nezačala. Za čas by se pak měla představit na zámku v Litvínově a Červeném Hrádku u Jirkova. Výstava bude putovat pět let, podle pravidel mezinárodního projektu, ze kterého byla hrazená. Uvažujeme i tom, že bychom ji nabídli za hranice našeho regionu, dál po Čechách, abychom rozšířili povědomí o fenoménu zdejší výroby.
Krušné hory v posledních letech opět ožívají. Věříte, že se do nich vedle přírody a lidí vrátí i výroba dřevěných hraček?
Tradiční hračkářská výroba ke Krušným horám historicky patří. A hory jsou plné dřeva vhodného k jejich výrobě. I proto by stálo za úvahu, zda má do budoucna potenciál a nestálo by za to ji do české části hor navrátit.
