Dílna zachovává tradici krušnohorských hraček, udržet ji není snadné

Dílna v Nové Vsi v Horách na Mostecku, v níž se vyrábí tradiční dřevěné figurky, přežila druhou světovou válku, socialismus i krize. Je poslední firmou na české straně hranice, která se v Krušnohoří věnuje tomuto druhu hračkářství.

Historii má tato nevelká místnost v přízemí domu na kraji Nové Vsi v Horách bohatou. Jedna událost ale vyloženě vyčnívá.

„Tady se jako první na světě vyráběla dřevěná tahací zvířátka,“ prozrazuje Sonja Vydrová, která vede zdejší firmu NBW.  

Stojí u vitríny, v níž je možné si právě tento typ dřevěných hraček z roku 1933 prohlédnout. „Vymysleli je původní majitelé, rodina Walterova,“ dodává Vydrová a bere do rukou barevného ptáčka, z něhož visí opotřebovaná šňůrka.

O poznání bližší jsou jí ovšem takzvané zatloukací stolky z vedle stojící zasklené skříně. Této klasické hry, kdy děti mají pomocí kladívka zatloukat barevné špalíčky pro zlepšení jemné motoriky, je tu několik druhů. Jeden, který je vylepšený o počitadlo, totiž vymyslela její matka.

Stojíme v tovární expozici pojednávající o historii krušnohorského hračkářství. Oboru, který na přelomu 19. a 20. století zažíval v oblasti obrovský rozmach, aby následně po druhé světové válce zejména na české straně pohoří téměř zanikl. 

Výroba probíhá jen pár kroků od vystavených exponátů, mezi nimiž jsou i kousky, které v minulosti vznikly v jiných, dávno neexistujících fabričkách. „Je nás tu dnes deset,“ říká Vydrová o aktuálním stavu personálu v NBW. 

Hlavními produkty jsou dnes takzvaní kuřáčci, tedy postavičky, do nichž se vkládá vonný františek, aby z úst následně vycházel kouř. Podobu mohou mít různou: kominík, zahradník, horník, hokejista nebo pošťák.

Firma vznikla v roce 1889, kdy ji založili zmínění Walterovi. Tehdy hračkářství zažívalo boom. „Hračky tu lidé vyráběli podomácku. Byly ale hodně žádané, tak se začaly zakládat firmy. V Nové Vsi v Horách, v Hoře Svaté Kateřiny a v Brandově jich bylo kolem sta,“ říká Vydrová.

Konec druhého světového konfliktu přináší zlom. Mnoho fabrikantů včetně rodiny Walterových čekal odsun. „V noci pro ně přijelo komando. Mohli si přes sebe akorát přehodit kabáty, jinak museli všechno nechat být. Pak je odvezli asi pět set kilometrů daleko,“ pokračuje Vydrová.

Po válce se firma znárodnila. Tehdy se zde vyráběly třeba pokojíčky pro panenky nebo hasičská auta. Když se poté stala součástí státního podniku Dehor, byly hlavním sortimentem Tivoli a zatloukací stolky. 

„Dělaly se tisíce kusů měsíčně a nejvíce se vyváželo do Skandinávie,“ přibližuje Vydrová. V roce 1964 už byla fabrička na české straně jedinou.

Vydrová sem nastoupila v roce 1987, kdy se tady stala kolegyní své matky. Po revoluci, konkrétně v roce 1992 fabriku koupila. 

Krušné hory a hračky

Asi nejznámějším současným centrem krušnohorské výroby hraček je saský Seiffen (5 km od hranice). Výroba tu funguje od 18. století, byla vlastně náhradou za upadající těžbu cínu a dalších rud v okolí. Od roku 1852 je tu i hračkářská škola vychovávající designéry, řezbáře, ale i historiky a zajímavé muzeum tradiční výroby. Hračky se ale vyrábějí v desítkách krušnohorských obcí.

Hračkáři i výrobci figurek si v minulosti v Krušných horách dokonce rozdělili obory, aby se nelikvidovali. V Seiffenu a okolí převažovala v historii výroba hraček a náročných dřevěných stavebnic. V nedalekém Waldkirchenu se řezbáři specializovali na větší figury, modely hradů a měst. V Olbernhau se vyráběly dětské pušky, mečíky a stolní hry a třeba v Marienbergu stavebnice a pokojíčky pro panenky. Na české straně Krušných hor prý byli v Horním Litvínově a Kalku hlavně specialisté na figurky lidí a zvířat, v Brandově pak na točící se káči a v Hoře Svaté Kateřiny na velké dřevěné panenky. 

„Mezi zaměstnance přišel ředitel a ptal se, jestli to někdo z nás nekoupí, že fabrika půjde do privatizace. A tak jsem začala soukromničit. To bylo něco, vůbec jsem nevěděla, jak na to!“ vzpomíná. „Hledala jsem cesty, jak fungovat, jak přežít,“ poznamenává.

A tak nastal výrazný odklon od hraček, třeba k výrobě květináčů nebo zahradního nábytku. K finanční stabilizaci to však nestačilo. 

V roce 1994 se objevila, bez nadsázky řečeno, německá spása, v podobě firmy z nedalekého Olbernhau, která do NBW vložila peníze. 

„Nebýt jich, tak už nefungujeme,“ podotýká Vydrová. Tehdy se rozjela výroba laviček, stolečků či různých podstavců. NBW se v té době dařilo a měla 24 zaměstnanců. 

Jenže v roce 2006 přišla krize. Německý partner, který měl na starosti odbyt, neměl zákazníky. „Opadl zájem o výrobky, snížil se stav zaměstnanců a hledali jsme nové možnosti, jak se udržet,“ pokračuje majitelka. 

Rozjela se proto výroba současného hračkářského a figurkářského sortimentu. Až o tři roky později přišlo klidnější období. Růžové to ale není.

„To víte, Asie nás prostě pohltila. Zvládli bychom více zakázek. Snažíme se dostat na náš trh. O výrobky je zájem, ale prakticky jen před Vánocemi,“ doplňuje Vydrová. Německá společnost od NBW v současné době bere především kuřáčky.

Letos fabrička oslaví 130 let od svého vzniku. „Nějakou oslavu asi uděláme, protože zřejmě přijede potomek původních majitelů,“ usmívá se Vydrová. 

A pohled dál, do vzdálenější budoucnosti? „No, převezme to tady syn a bude se muset starat. Já už přesluhuji,“ pokyvuje hlavou.