Život Jana Nepomuka Karáska (1764–1809) je celkem zmapován, avšak loupežnická činnost je spíš otázkou pověstí. Venkovské obyvatelstvo si do nich zřejmě promítlo touhu po sociální spravedlnosti a z mladého lupiče udělalo málem Robina Hooda.
Ale zkusme to od začátku. Karáskův otec byl truhlářem v Praze na Smíchově a on sám se vedle truhlářství vyučil ještě řezničině.
Prý poté, co byl omylem chycen na tovaryšském vandru jako dezertér a zařazen do rakouské armády, uprchl z Čech a usadil se v Sasku, konkrétně v městečku Leutersdorf kousek od Rumburka.
Tehdy ještě žil poctivě a živil se jako truhlář. V září 1795 se oženil, ovšem tady se prameny různí, jeden uvádí, že si vzal dceru soudního tajemníka, další, že šlo o dceru hostinského. Žena se každopádně jmenovala Magdalena a společně vychovávali dceru Veroniku.
To už se ale Karásek přidal k loupežnické bandě jistého Palmeho a po jeho smrti v roce 1797 ji převzal jako räuberhauptmann – kapitán raubířů neboli lupičů.
Karásek zavázal svou bandu, že nebudou loupit v Leutersdorfu
A pak začalo řádění. Těžko říci, co je pravdy na tom, že Karásek zavázal svou bandu, že nebudou loupit v Leutersdorfu, ale banda po pár měsících ovládla obchodní i pašerácké cesty na nejasné hranici Čech s Lužicí.
Loupili v Seifhennersdorfu, Neugersdorfu, Ebersbachu, ale i ve Varnsdorfu, Šluknově nebo Dolním Podluží. Podle Kateřiny Zákoutské, která na Technické univerzitě v Liberci věnovala Karáskovi diplomovou práci, se banda odvažovala i do vzdálenějšího Frýdlantu či Sebnitz.
Terčem prý byli hlavně obchodníci s přízí a plátnem, mlynáři a směnárníci, tedy bohatší lidé.
Karásek, který se podle dokladů o životě shromážděných při pozdějším vyšetřování vybraně oblékal (oblíbil si hlavně oblek myslivce) a navenek působil jako spořádaný a slušný občan, byl chycen 1. září 1800 v Oberleutensdorfu.
Část lupu ve chvatu vytrousili a dragouni měli snadnou stopu
Byť si s bandou přepadení statku jistého Glatheho velmi solidně naplánovali, probudil se sluha a obyvatele zburcoval. Karásek s ostatními už stihli sebrat velké množství tolarů, které zabalili do prostěradel a odnášeli.
Část lupu ale ve chvatu vytrousili na cestu a dragouni přivolaní z Heinewalde měli snadnou stopu.
Karásek byl pak tvrdě vyslýchán v Oberleutensdorfu a zatčen byl i jeho tchán, který měl být překupníkem nakradeného zboží.
Ovšem už noc po prvním výslechu se lupiči, kterému tehdy bylo 36 let, s pomocí ženy Magdaleny málem podařilo utéci. Byl ale chycen a přemístěn do budyšínského vězení. Občas jej pak vystavovali na pranýřích ve městech, kde loupil.
Gang za tři a půl roku spáchal 24 loupeží
„Případ se táhl přes tři roky a šetření ukázalo, že gang za tři a půl roku spáchal 24 loupeží v saských a českých městech,“ vypočítával ve své publikaci „Lidové příběhy o Karáskovi a dalších loupežnících“ hornolužický básník a povídkář Oskar Schwär (1890–1968).
Smíchovský rodák a několik jeho věrných dostali trest smrti, ovšem kurfiřt Friedrich August III. Karáskovi lámání v kole přeměnil na doživotní žalář.
Ovšem vzhledem k tomu, že se Karásek pokoušel stále z vězení utíkat, skončil nakonec v drážďanské šatlavě přikován železnou tyčí k pryčně. V září 1809 tu skonal.
U nás Jan Nepomuk Karásek není příliš známý, jinak je to v Sasku. V Seifhennersdorfu je Muzeum Karasek, v Neusalza-Sprembergu je Karáskův divadelní soubor, v saském krasu najdeme Karáskovu jeskyni a v Lužici hned několik Karáskových cest a ulic.
