„Abychom kvůli stále vysokým cenám energií a hlavně plynu vůbec přežili, musíme dělat opatření na snižování nákladů. Významnou roli v tom hrají i náklady na zaměstnance,“ vysvětluje důvody propouštění předseda představenstva Českého porcelánu Radek Horčička.
„Stav zaměstnanců ale snižujeme trvale, na začátku letošního roku jsme měli zhruba 240 zaměstnanců, v současné době jich máme něco málo přes 200, od nového roku bychom měli být na čísle menším než 180 zaměstnanců,“ dodává Horčička.
Odejít bude muset mimo jiné část pracovníků duchcovské pobočky Royal Dux, která se zabývá výrobou figurálního a ozdobného porcelánu. Na konci roku totiž porcelánka brány závodu zavře a celou výrobu přesune do továrny v Dubí.
Předseda představenstva společnosti Český porcelán Radek Horčička.
„Dostala jsem výpověď kvůli ukončení výroby v duchcovském závodě. Dva měsíce budu pomáhat s přesunem výroby do Dubí,“ říká jedna z pracovnic.
Společnost Český porcelán podle Horčičky klade maximální důraz, aby přesvědčila zaměstnance, o které stojí, a kteří zároveň chtějí přejít do Dubí, aby zůstali. „Sortiment, který se dosud vyráběl v Duchcově, budeme vyrábět i nadále, naši zákazníci nebudou přesunutím výroby nijak dotčeni,“ poznamenává Horčička.
Firma v souvislosti s vysokými cenami energií a hlavně plynu bojuje o přežití už několik měsíců. V průběhu roku musela například navýšit ceny své produkce. Na jaře také na dva týdny odstavila pec s největší spotřebou plynu. Od nového roku pak začne s výše zmíněným přesunem výroby ze závodu v Duchcově do Dubí.
„Po důkladné analýze jsme došli k závěru, že významnou část nákladů ušetříme sestěhováním výrob z Duchcova do závodu v Dubí,“ popisuje další úsporné kroky Horčička. „Výrobu rozhodně nerušíme a ani značka Royal Dux nezanikne,“ doplňuje.
Sestěhování jako pozitivní krok
Obavu o osud firmy, ve které se vyučil a téměř padesát let pracoval, má dnes už bývalý zaměstnanec Miroslav Mráček. „Teď už jsem dva měsíce v důchodu, předtím jsem byl jediný modelář ve firmě,“ říká Mráček.
„Vedení chtělo, abych zůstal, ale současná situace ve firmě byla tou poslední kapkou, proč jsem skončil,“ zmiňuje s tím, že si není jist, jestli je vůbec možné s plánovaným omezeným personálním obsazením vyrobit v Dubí stejné množství produkce jako v Duchcově. „Je mi líto, kam se ta fabrika dostala,“ líčí.
Podle Horčičky bylo sestěhování výrob v historii několikrát naplánováno. „Ale nikdy k tomu nedošlo,“ uvádí s tím, že to bere jako pozitivní krok pro zachování Českého porcelánu.
„Čím víc se nám podaří snížit provozní náklady, tím větší šanci budeme mít u našich zákazníků a samozřejmě taky větší šanci na přežití. Do příštího roku máme mnoho rozjednaných zakázek a děláme maximum pro to, aby se firmě v budoucnu dařilo. Věřím, že brzy vykročíme do lepších zítřků.“
