Facebooková stránka věnující se scénce o „ukradeném zlatém řetízku“ měla už za dva dny přes 20 tisíc fanoušků a na toto téma vznikla řada remixů. Tušil jste, že to tak dopadne?
Vzniklo to propagací televize Prima, která vybrala zrovna tuto upoutávku. Najednou se ukázala neuvěřitelná síla virality, jak se může z takového malého výjevu stát velký fenomén, na který lidé reagovali často zábavně a kreativně. Na druhé straně je ale ten skutečný člověk, učeň Pavel z Trmic. Hodně jsem na něj myslel, jak to asi nese, ale byl jsem si jistý, že to zvládne. Myslím si, že nakonec to celý díl ospravedlnil. Ukázal pomocí příběhů dětí, jaký je problém učňovského školství, a nakonec dal studentům zažít pocit úspěchu, který evidentně dosud nezažili. Bylo vidět, že je to dokázalo motivovat a i ten zmatený Pavel byl součástí týmu a našel si své místo v restauraci. Chtěli jsme ukázat, že většina učňů kvůli špatnému systému školství tu šanci nikdy nedostane (o pořadu zde).
Objevily se ale i informace, že se z toho učeň Pavel zhroutil. Zkoušeli jste ho kontaktovat?
Volali jsme mu a nebral to. Pak se ale objevilo na internetu video, jak si z toho sám dělá legraci. Při vstupu na hokej udělal scénku, že si vstupenku omylem dal do jiného hrníčku.
Ředitel školy tvrdil, že jste museli několikrát opakovat scénku, při níž jedna z učnic křičí na Zdeňka Pohlreicha, protože prý byla málo emotivní. Bylo to tak?
Ale to vůbec není pravda, byla to reálná situace, která se neopakovala. Netuším, kde k tomu ředitel přišel, když ani na té Větruši při natáčení s námi nebyl.
Takže popíráte, že by tyto scénky byly nahrané?
Ta situace je vždy moderovaná, je to natáčení a my nemůžeme čekat, až se něco stane. Museli bychom na to čekat hodně dlouho. Situaci jsme vytvořili tím, že Zdeněk vzal učně vařit do restaurace na Větruši, a to celé vyprodukovalo nějakou reakci. Pavel ten den opravdu mířil na policii, to určitě nebylo vymyšlené. Neříkám, že se nějaké záběry nemusí opakovat, že se něco neříká třeba dvakrát při natáčení receptu na jídlo. Nikoho jsme ale nikdy do ničeho netlačili.
Přivést vyhlášeného kuchaře na trmický učňák byl váš nápad?
Ano, já jsem přivezl šéfa do Trmic a byla to hodně zajímavá zkušenost. Hledal jsem nějaký učňák v našem kraji, kde byla šance na dobré podhoubí pro zajímavé příběhy. Zdeňka Pohlreicha to natáčení bavilo, protože má začínající kuchaře rád.
Martin DušekNarodil se v roce 1978 v České Lípě, vystudoval televizní žurnalistiku na FSV UK v Praze, studoval dokumentární tvorbu na FAMU. Je autorem televizních reportáží a dokumentů pro multikulturní vysílání České televize, v nichž se věnoval hlavně prostředí bývalých Sudet. Jeho celovečerní dokumentární debut Poustevna, das ist Paradies! byl na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě oceněn jako nejlepší české dílo tohoto žánru roku 2007. Pozornost vzbudil i jeho film Mein kroj, ve kterém se ve vlastnoručně vyrobeném kroji reprezentujícím česko-německou historii své rodiny vydává na sraz Landsmanschaftu. |
Jak se vlastně režíruje osobnost jako Zdeněk Pohlreich?
Dobře, je to výrazná, charizmatická, autentická osoba, kterých se v televizi moc nevyskytuje. Hlavně je výborný ve vyostřených situacích, má bystrou reakci, která dokáže být ještě vtipná a zábavná. Asi se v tom zúročují dlouholeté zkušenosti z natáčení i z kuchařské praxe.
Nepřijde vám ale, že už pořad Ano, šéfe! není tolik o vaření, jako spíš o lidských příbězích?
Já myslím, že tento pořad byl vždycky o lidech, ne jen o vaření. Ale souhlasím, že v letošní řadě se objevilo už hodně silných lidských výjevů.
Ochutnáte při natáčení pořadu alespoň nějaká uvařená jídla?
Jídla, která uvaří přímo v té restauraci, si moc nedáváme. Ovšem co uvaří Zdeněk, na tom si pochutnáme. Často to štáb ujídá i v situaci, kdy kamery míří na druhou stranu.
Vy jste jako režisér známý spíše z natáčení filmových dokumentů. Jak jste se k práci pro televizní pořad o vaření dostal?
Mě do toho vtáhnul producent Vít Klusák, který také točí podstatnou část dílů. V té současné řadě jsem natočil tři díly a chystám se natáčet ještě jeden.
Na čem jiném ještě momentálně pracujete?
Píšu nějaké scénáře na nové filmy a také se porozhlížím po Modlanech na Teplicku, protože mě tam zajímá výstavba domů pro arabské občany. Zatím se seznamuji se situací. Současně plánuji v místním kině uspořádat filmový festival s mým kolegou, který má projekt s názvem Kino otevřeno. Při něm otevírají zavřená, často zdevastovaná kina na jeden den k promítání filmů. Pokud mi vyjde modlanská samospráva vstříc, tak bych tam chtěl tento festival zrealizovat někdy na jaře.
Ukradl jsem babičce řetízek, přiznal učeň Pohlreichovi:
9. září 2015 |
