Očekávané vojenské střetnutí mezi Československem a Německem na podzim 1938 vede i v současné době k nejrůznějším diskusím a polemikám nad útočnými možnostmi Němců a obrannými schopnostmi čs. armády. V literatuře na internetu lze najít množství různě hodnověrných článků s porovnáním techniky či výzbroje obou znepřátelených armád apod.
75 let od mobilizace a mnichovské zradyV loňském roce uplynulo 75 let od podepsání nechvalně proslulé mnichovské dohody, mobilizace a následné německé okupace příhraničních částí Československa. To vše na několik let předznamenalo konec existence našeho samostatného státu. K přípravám Československa na obranu proti fašistickému Německu se můžete vrátit v seriálu Jiřího Macouna - Válka, která se nekonala. |
Pokud jde o samotné provedení plánovaného německého útoku proti ČSR, není informací mnoho. Končí zpravidla konstatováním o klešťovém útoku ze severní a jižní Moravy se současným vedením hlavního náporu ze západu ve směru na Plzeň a Prahu. Podrobnějších informací na toto téma lze najít jen minimum, což je především způsobeno absencí německých archivních dokumentů, ale i obtížnější přístupností německých archivů pro běžné badatele z ČR.
Ne všechny německé dokumenty však byly za války zničeny. Dochovala se celá řada písemností týkajících se německé přípravy k napadení jihozápadních oblastí Československa, které byly "v kompetenci" tehdy zatím jen připravované německé 12. armády. Právě na základě těchto dosud neznámých německých archivních dokumentů z fondů výše uvedené vojskové skupiny mají čtenáři Technetu jako první možnost nahlédnout podrobněji pod pokličku utajovaných německých příprav.
Podíváme se na jižní Čechy pohledem důstojníka německého wehrmachtu, konkrétně očima tehdejšího podplukovníka Günthera Blumentritta, který zastával funkci tzv. prvního důstojníka (Ia Offizier) ve tzv. pracovním štábu Leeb (Arbeitsstab Leeb) budoucí 12. armády a velkou měrou se podílel na plánování útočné operace proti ČSR, která byla naplánována na přelom září a října 1938. Nejprve se však vraťme do jara 1938, kdy se Němci začali po anšlusu Rakouska intenzivně zabývat možnostmi vojenské operace proti Československu.
Jak uvařit útok
Začátky příprav pro plánovanou vojenskou operaci v prostoru jižních a jihozápadních Čech lze vystopovat již 7. dubna 1938, kdy velitelství německé pozemní armády (OKH) pověřilo generálplukovníka Ritter von Leeba "zvláštním úkolem", pro který byl povolán z výslužby.
Kdo měl na starosti speciální úkolK provedení zvláštního úkolu, kterým nebylo nic jiného než příprava, koordinace a řízení budoucí 12. armády, byli von Leebovi zprvu k dispozici generál dělostřelectva Halder v německém generálním štábu a již zmíněný podplukovník Günther Blumentritt, tehdejší velitel I. praporu pěšího pluku 19. Jako sídlo nově vzniklého pracovního štábu (Arbeitsstab) Leeb byl vybrán Mnichov, konkrétně pak velitelství VII. armádního sboru. Později ještě Arbeitsstab Leeb posílili na kratší dobu generálmajor Weisenberger a generálporučík Erich von Manstein, který se později proslavil jako jeden z největších vojenských stratégů. |
Ritter von Leeb se do příprav plánů na útok proti ČSR vrhnul s pověstnou německou důkladností. Již během května byly v Mnichově zorganizovány první porady za účasti velitelů jednotlivých vyšších armádních celků a debatovalo se i na hlavním štábu v Berlíně, kde se probíraly možnosti a detaily válečné operace proti ČSR, tedy německého plánu Fall Grün.
Němci od počátku zvažovali dvě varianty nasazení proti ČSR. Tzv. normalfall spočíval v nasazení zmobilizované armády po postupném politickém vyhrocení a vytvoření vhodné záminky pro nutný vojenský zákrok v ČSR. Druhá varianta, tzv. sonderfall spočíval v náhlém přepadu ČSR jednotkami, které budou soustředěny u hranic s ČSR pod záminkou obvyklých podzimních cvičení, přičemž jednotky v mírových posádkách budou mobilizovány skrytě a následně přesunuty na frontu.
Jak si ještě ukážeme, nakonec byla vybrána druhá varianta. Termín operace Fall Grün měl být přesně určen Hitlerem, její provedení se však nepředpokládalo před 26. zářím a uskutečněna měla být nejpozději 1. října 1938.
Generálplukovník Ritter von Leeb (velitel 12. armády) v popředí vpravo, po jeho pravici stojí pěchotní generál Ritter von Schobert (velitel VII. armádního sboru). Důstojník v koženém plášti zcela vpravo je podplukovník Ferdinand Schörner, velitel horského pluku 98, pozdější polní maršál a Hitlerův oblíbenec. Snímek byl pořízen 18. října 1938.
Von Leebova vojsková skupina (12. armáda) se měla nakonec skládat ze tří armádních sborů, V. sboru ze Stuttgartu, VII. sboru z Mnichova a IX. sboru z Kasselu, a její operační prostor zahrnoval oblast ČSR podél hranice mezi Třeboní na jihu a Folmavou na západě Čech. Na levém křídle měla von Leebova armáda spolupracovat s 10. armádou a na pravém křídle pak se 14. armádou. Pro všechny tři sbory 12. armády byly již předběžně určeny předpokládané prostory nasazení včetně míst, kde mělo dojít k proražení linie opevnění. V rámci tohoto článku však přiblížíme pouze plánované nasazení IX. sboru v jižních Čechách.
Potřebujeme falešné pasy
Arbeitsstab Leeb 5. května 1938 rozeslal podřízeným sborovým velitelstvím tajné instrukce s požadavky na provedení prvních tajných terénních průzkumů na území ČSR. Průzkumné jízdy měly trvat dva až tři dny a kvůli utajení je měli provést důstojníci wehrmachtu v civilu s auty s civilními SPZ. Aby se eliminovalo riziko prozrazení, měli tito důstojníci cestovat pod falešným jménem, kvůli čemuž byla německá tajná služba Abwehr požádána o dodání falešných pasů. Jejich krycí civilní zaměstnání měla být volena tak, aby nebylo nápadné, že tyto osoby cestují do zahraničí.
Samotné provedení těchto špionážních akcí zkomplikovala částečná květnová mobilizace československé armády, takže se jízdy v některých případech přesunuly až na červen, kdy se poměry v pohraničí opět trochu uvolnily. Například prostor předpokládaného nasazení bavorské 7. pěší divize zkoumal ve dnech 18. – 20. června 1938 plukovník Hans Zorn, velitel pěšího pluku 19 (shodou okolností přímý nadřízený podplukovníka Blumentritta). Jeho úkolem byla příprava útoku ve směru Strážný – Horní Vltavice na Šumavě, což vyžadovalo především vyhodnocení silniční sítě, únosnosti terénu a mostů, vytipování míst pro pozorování, určení dislokace posádek obránců a jejich objektů atd.
Další průzkumné úkoly:a) průchodnost horního úseku potoka Stropnice severovýchodně od Nových Hradů a jižně od Třeboně b) průchodnost dolního toku potoků Stropnice a Svinenského mezi Trhovými Sviny a Doudleby Další dotaz se týkal možného průchodu rybníkové oblasti v úseku Chlum u Třeboně - Třeboň - Veselí nad Lužnicí ve směru od jihozápadu. Ten byl hodnocen jako obtížný za předpokladu, že nebudou rybníky vypuštěné a vysušené. Pro další průzkum v budoucnu byly stanoveny další úkoly: a) průchodnost budějovické pánve severně a jižně od Třeboně pro vozidla mimo cesty po dešti b) jsou vypuštěné rybníky průchodné pro vozidla? Kdy se obvykle vypouštějí? Vznesené požadavky na přednostní provedení průzkumu již naznačují von Leebův záměr na vedení rozsáhlejší operace na Třeboňsku, kterou měly provést jednotky IX. sboru. Prvotní hodnocení oblasti Třeboňska však nevyznělo příliš optimisticky pro útočnou operaci v tomto prostoru. Poněkud komicky vyznívají dotazy na průjezdnost vypuštěných rybníků a možnosti jejich vypuštění, ale nelze asi předpokládat, že by Ritter von Leeb byl znalý průběhu slavné husitské bitvy u Sudoměře. |
Stejný prostor zkoumali i další vyšší důstojníci 7. divize, kteří nakonec předložili své návrhy k provedení útoku veliteli divize generálu Hartmannovi. Kvůli utajení byly návrhy napsány rukou, aby strojopisy nešly přes spisovnu. Ostatně pro všechny dokumenty týkající se sonderfall platil zvláštní režim utajení.
Jeden z požadavků štábu se týkal terénního průzkumu v prostoru Nové Hrady – Kaplice – České Budějovice – Třeboň s možným postupem severním směrem. Do této oblasti byl vyslán kapitán Zezschwitz, který stihl provést průzkum ještě v první polovině května a již 18. května mohl vypracovat cestovní zprávu, ve které hodnotil uvedený prostor takto:
"Údolí potoka Stropnice a oblast jižně od Třeboně s podmáčenými lesy nejsou vhodné pro postup silnějších jednotek. Tento postup by také vedl do lehko zatarasitelné rybníkové oblasti severně od Třeboně. Celé pravé křídlo hlavního útoku vedeného západním směrem se však může opřít o náročný terén a zajistit ho slabými silami proti obchvatu.
Postup přes úsek Svinenského potoka do kopcovité krajiny východně od Českých Budějovic se postupně zvedá severním směrem a nabízí bohaté možnosti ke krytí. Dolní úsek potoka Stropnice bude sotva činit nějaké potíže. Obránce by snad donutil k ústupu na východní břeh Vltavy rázný útok na České Budějovice východně od Malše při současném postupu sil ze západu a severu do boku postavení v kopcích u Hluboké nad Vltavou."
Pro úplnost je třeba dodat, že rozsáhlé poznatky kapitána Zezschwitze získané zřejmě důkladnou průzkumnou činností na území ČSR (především pak v oblasti středního toku Vltavy, v jižních Čechách a na Šumavě) se staly spolu se zprávami hlášení agentů, cestovními průvodci a studiem map stěžejní pro vytvoření tajného předpisu HDvg 42 o geografických podmínkách v ČSR.
Německá špionážní mapa zachycuje čs. objekty opevnění v jižních Čechách ve stavu v červenci 1938. Velká koncentrace bunkrů mezi Českým Krumlovem a Borovany donutila Němce přesunout útočné aktivity do nevhodného terénu na Třeboňsku. Ve skutečnosti bylo mezi Českým Krumlovem a Borovany vybudováno podstatně méně opevnění. Německá špionáž zde měla doslova "velké oči".
V červenci zpřesnilo velitelství německé pozemní armády požadavky na provedení útočných operací v rámci 12. armády, přičemž stanovilo, že těžiště útoku bude ležet na pravém křídle armády u IX. sboru, který bude společně s jednotkami von Listovy 14. armády postupovat na východ ve všeobecném směru Brno.
Upuštěno bylo tedy od útočného záměru ve směru Kaplice a von Leebova pozornost se přesunula na Třeboňsko. Jeho štáb proto měl řadu otázek na terénní podmínky na Třeboňsku, které vycházely z nových požadavků na "nasazení početných jednotek severně od linie Gmünd – Borovany – Ledenice z výchozí linie Litschau – Brand – Steinbach (v Rakousku, pozn. autora) se všeobecným postupovým směrem na Třeboň."
Lužnice a jiné otázky
Otázky nám dávají možnost nahlédnout do způsobu plánování předpokládané operace. Je z nich zřejmé, co vše brali Němci v potaz při vyhodnocování terénu, jaké zvažovali alternativy apod. Ritter von Leeb se nakonec rozhodl risknout postup náročnějším terénem, který však měl být údajně slaběji opevněn. Součástí akce mělo být v první den útoku i překonání Lužnice, o které mu zatím chyběly informace.
Kolem jihočeské řeky měli němečtí velitelé hodně nejasností a ptali se: "Je [Lužnice] překročitelná? Jsou břehy podmáčené? Je možná stavba mostů? Jakou nosnost mají stávající mosty u Pilaře, Skelné Huti, Tuště a Nové Vsi nad Lužnicí? Jsou vhodné pro motorizované svazky, tanky a těžké dělostřelectvo? Jsou mosty připraveny k odstřelu? Jsou k dispozici jiné mosty?
Ty bunkry, kde jsou?
Podle mapy 1:75 000 se zakreslenými bojovými objekty je u velké silnice vedoucí ze Schremsu přes Halámky a Sv. Maří Magdalenu do Třeboně jen jeden bunkr u křižovatky 2 km jižně od Svaté Maří Magdalény u Pilaře. V celé lesní oblasti západně od této silnice, zvláště na trase Skelná Huť – Sv. Maří Magdaléna – Třeboň, nejsou zakreslené žádné bojové objekty s výjimkou jihozápadního rohu polesí Sv. Barbory, kde jsou v okolí Fašinky zakresleny 3 bunkry. Také ve všech úžinách mezi rybníky v prostoru Chlum u Třeboně – Stará Hlína nejsou zakresleny žádné bunkry. Naproti tomu mezi rybníky v prostoru Chlum u Třeboně – Staňkov je zakresleno asi 15 bunkrů. Sedí toto všechno? Opevněná fronta jižně od Budějovic od okolí Borovan až po Krumlov obsahuje početné a silně do hloubky členěné bojové objekty. Od Borovan severovýchodním směrem již nejsou tak početné a končí půl kilometru jihovýchodně od Branné (5 km jižně od Třeboně). Další bunkry jsou až zase 3 km severně a severozápadně od Třeboně. Souhlasí to? Nesouvisí vypuštění bunkrů mezi Brannou a Třeboní a na východ až ke Chlumu s neprůchodností tamních lesních oblastí? Zabahněné? (Blumentrittovy otázky nad český opevněním) |
Jaká je síť cest v otevřené krajině severozápadně od úseku Lužnice mezi Halámky a Skelnou Hutí ve všeobecném směru Mladošovice? Jsou kromě silnic použitelné i polní cesty? [...] Je krajina suchá, nebo podmáčená? Jsou průchodné a sjízdné lesní průseky zakresleny v mapách?" A tak dále a tak dále.
Nešlo však jen o krajinu, Blumentrittovy otázky se týkaly také opevnění. Němci měli k dispozici špionážní mapy československého opevnění, které však v jižních Čechách příliš neodpovídaly realitě.
V prostoru mezi Českým Krumlovem a Borovany byla zakreslena velmi hustá a do hloubky členěná obrana z objektů opevnění, zatímco v lesích jižně od Třeboně bunkry zakresleny nebyly. Je více než pravděpodobné, že toto byl hlavní důvod, proč se Němci rozhodli útočit v nevýhodném terénu u Třeboně. Ostatně i v oblastech nasazení V. a VII. sboru měly být vedeny hlavní směry útoku do míst, kde lehké opevnění chybělo.
Němci plánovali vojenské operace na září 1938 podle map opevnění ve stavu z července 1938. Jak dokazují četná hlášení německých agentů, objekty opevnění budované v odlehlejších oblastech a v lesích během srpna a září 1938, nebyli Němci schopni podchytit a v případě skutečného útoku by pro ně sice stavebně nedokončené ale obsazené řopíky představovaly velmi nepříjemné překvapení, které mohlo výrazně zabrzdit jejich smělé harmonogramy postupu na území ČSR.
Souhlasí to?
O autoroviJan Lakosil (*1981) je absolvent ČVUT fakulty stavební, amatérský badatel se zaměřením na problematiku předválečného lehkého opevnění, německých příprav na útok proti Československu a poválečného opevnění. Je spoluzakladatel internetových stránek www.ropiky.net, spoluautor a autor řady knižních publikací s tematikou čs. opevnění (Utajená obrana železné opony, Velká kniha o malých bunkrech, Utajená obrana Šumavy, Sudety 1938 aj). |
Velitelství německé armády (OKH) nabídlo, že na zodpovězení těchto dotazů zkusí II. oddělení Abwehru zajistit nějakého sudetského Němce z okolí Českých Budějovic, který plně ovládá češtinu a bude schopen provést podrobný průzkum v této ryze české oblasti. Hlášení prvního vyslaného agenta von Leeba příliš neuspokojilo, neboť jak uvádí Blumentritt v dopise adresovaném OKH, dodané podklady nepřekračují rámec obecných informací. Průzkumná činnost je v této oblasti prakticky znemožněna provedenými vojenskými opatřeními.
Podrobně zodpovězené výše uvedené dotazy byly doručeny na Leebův štáb až 3. září 1938, tedy v době, kdy už bylo dávno rozhodnuto o provedení akce v tomto prostoru a přípravy byly již v plném proudu. Ačkoliv zde průzkum prováděl najatý sudetský Němec, jeho odpovědi byly kupodivu velmi podrobné. Na rozdíl od kapitána Zezschwitze hodnotil terén i komunikační síť poněkud příznivěji, což von Leeba utvrdilo v jeho záměru zaútočit na Třeboň.
Pokračování příště
