Je jaro 1937. Drobné pohraniční střety francouzských a německých vojsk se zostřují a nacisté dospívají k přesvědčení, že válka s Francií je nevyhnutelná. Se zkušeností z první světové války, říkající, že boj na dvou frontách je marný, padá rozhodnutí preventivně vyřídit hlavního francouzského spojence na kontinentu.
Krátce nato vpadá wehrmacht ze tří směrů do Československa. Maďarské brigády vyrážejí na Slovensko, které je oslabené kvůli soustředěním většiny československé armády v Čechách a na Moravě. Polsko vyčkává. Francie mobilizuje na pomoc Praze, ale její vojáci narážejí už v Porýní na divize wehrmachtu, kryjící západní hranice Říše.
Takový model střetnutí načrtli v květnu 1936 v durynském Bad Liebensteinu plánovači wehrmachtu na štábní hře s tématem preventivní války proti Československu (podrobnosti čtěte na webu Vojenského historického ústavu).
Proč byl materiál pokládán za zničený?Českoslovenští zpravodajci tváří v tvář hrozbě střetu s Německem skartovali řadu zpráv, které by mohly - pokud by padly nacistům do rukou - ohrozit agenturní zdroje na území Říše. Poslední skartace se konala v noci na 15. března 1939, jen hodiny před začátkem okupace. Zpravodajci o ní věděli předem, nejcennější materiály letecky přepravili do Anglie. Skartace se týkala i získané zprávy o štábní hře proti ČSR. Agenturní sítě Francie a Polska pracující proti Německu mají historici za výkonné, důslednost při ochraně zdrojů však narozdíl od československé špionáže neprojevily. Po porážce Polska a okupaci zbytku Francie v roce 1942 se nacisté zmocnili dokumentů, na jejichž základě odhalili, zatkli a popravili řadu agentů. Preciznost čs. zpravodajců zachránila životy operativců. Jednali samozřejmě v situaci, kdy nemohli brát ohled na budoucí historiky. "Musíme se smířit s faktem, že mnoho významných událostí, jmen, úspěchů i proher z dějin zpravodajství zůstane nepoznáno," říká Karel Straka. |
V Praze se o válečné hře vědělo, její popis v prosinci 1936 získala rozvědka. V závěru roku, v němž Říše obsadila demilitarizované Porýní (březen), fakticky si podřídila rakouskou zahraniční politiku (červenec) a ohlásila zavedení dvouleté vojenské služby (srpen), to byla třeskutá informace.
Dosud se však mělo za to, že rozvědkou získaná úplná dokumentace hry byla zničena a lze vycházet jen ze stručnější analýzy československých zpravodajců, zpracované po Mnichovu. Tu se podařilo těsně před okupací dostat do bezpečí v Británii, díky čemuž se dochovala.
Historik Karel Straka z Vojenského historického ústavu ale po šestiletém pátrání objevil ve Vincennes, kde sídlí francouzští vojenští historici, překlad originálního německého dokumentu. Českoslovenští zpravodajci ho do Francie zaslali v rámci spojenecké spolupráce (více viz rámeček).
Štábní hře přihlížel zřejmě i Hitler
Materiál vzniknuvší v Durynsku přitom nebyl ničím okrajovým, ale součástí studijní cesty vrchního velitelství německého pozemního vojska s upřesňujícím názvem Führerreise. "Lze důvodně usuzovat, že průběh osobně sledoval Adolf Hitler," komentoval to na webu VHÚ Karel Straka. Akce se podle něj účastnilo i velké množství nejvyšších představitelů pozemních sil včetně vyšších velitelů a představitelů nejvyšších stupňů vojenských škol.
Dodnes zůstává otázkou, kdo přesně pro československé zpravodajce zprávu opatřil. Praha ji každopádně bez prodlení předala francouzským spojencům. V kontextu dosud obecných poznatků, které lidé zpravodajského šéfa Františka Moravce dokázali získat, to byl nevídaný úlovek.
"Poprvé se jim dostal do rukou zcela konkrétní a jedinečný doklad o tom, jakým způsobem v Německu zvažují možnosti vojenského napadení Československa," uvedl k tomu Straka.
Německo se na vojenských mapách rozdělilo v severojižním směru osou tvořenou městy Ulm - Kassel - Lübeck. Západně od této čáry stálo 19 aktivních či záložních divizí wehrmachtu a 13 méně výkonných divizí landswehru. Úkolem západní skupiny armád byla obrana před Francií.
Pět divizí landswehru krylo hranici s Polskem. Veškeré zbylé divize - 21 pěších, čtyři záložní, čtyři z landswehru a sbor tří pancéřových divizí - hodlali nacisté vrhnout na rychlé dobytí Československa a po úspěchu přepravit na západní frontu pro vybojování rozhodujícího střetu s Francií.
Válka v hloubi území Čech
Případná válka na jaře 1937 by zcela jistě měla úplně jiný charakter než konflikt, následující po případném československém odmítnutí Mnichova o rok a půl později. Československo se například nemohlo opřít o linie pohraničního opevnění do té míry, do jaké na pevnosti spoléhalo v září 1938. Vybudovaných objektů opevnění totiž bylo příliš málo.
| 21. 1. 1937 | 15. 11. 1937 | 15. 2. 1938 | 23. 9. 1938 | |
|---|---|---|---|---|
| těžké opevnění | 49 | 156 | 181 | 262 |
| lehké opevnění | 632 | 3 268 | 4 370 | 5 262 * |
Zdroj: Československá armáda, pilíř obrany státu z let 1932-1939.
*) Údaj 5 262 objektů lehkého opevnění (LO) značí počet objektů postavených od února do září 1938, nikoliv celkový počet objektů LO (děkujeme čtenáři za upozornění). Celkový počet objektů LO přesáhl 9 500. Počet 262 objektů těžkého opevnění je celkový, od samého začátku výstavby.
Wehrmacht proto počítal, že se československá armáda bude bránit zejména na přirozených dobře hájitelných liniích. "Konstruovali linii obrany československé armády zhruba po linii Plzeň - Rakovník - Praha s oporou o tok Labe a do východních Čech. Nepočítali s výraznější defenzívou na státních hranicích," řekl iDNES.cz historik Karel Straka.
První konkrétní doklad plánované německé agrese
Kromě už zmíněné konkrétnosti plánů a posunu datace možného střetu o rok (dosud měli historici za to, že nacistická generalita situovala tento scénář na jaro 1938) bylo získání německé štábní hry prvním přímým dokladem o hloubce a podrobnosti plánování nacistické agrese vůči Československu.
Kudy na Třeboň?Jak wehrmacht prověřoval obranu jižních Čech |
Francie na základě německé štábní hry zpracovala studii o možnosti vojenské pomoci Československu v případě jeho napadení. Vycházela ze složitější situace - kvůli obsazení Porýní v březnu roku 1936 už nešlo počítat s rychlým průnikem francouzských vojsk jižním Německém k československé hranici a vytvoření společné fronty.
Ochota Francouzů pomoci svému středoevropskému spojenci se nicméně již tehdy drolila. "Okamžitá ofenziva s cílem pomoci našemu československému spojenci by měla pouze symbolickou cenu drahého gesta," pronesl například 20. listopadu 1937 vysoký představitel francouzského generálního štábu generál Alphonse Georges. Samo Československo v té době odhadovalo schopnost odolávat německé agresi na šest až osm týdnů, což se Francouzům pro mobilizaci a účinný zásah zdálo málo.
Jak hypotetický střet z jara roku 1937 dopadl, podle Straky objevený dokument neuvádí, popisuje pouze jeho prvních pět dní. Je také možné, že žádné rozuzlení nevzniklo: "Kdyby to pokračování existovalo, nepochybně by ho Československo Francii sdělilo," soudí historik Straka, který chce během letošního roku překlad celého získaného textu publikovat.
