Historie amerického leteckého výrobce Grumman se začala psát v roce 1929. Jeho výrobní program se týkal z velké části námořních letounů a z nich především strojů palubních, ale byly tam i hydroplány. Dnes se podíváme na všechny palubní stíhačky firmy Grumman, které dostaly bojová jména podle koček, a to Wildcat, Hellcat, Tigercat, Bearcat, Panther, Cougar, Jaguar, Tiger a Tomcat.
V roce 1994 se Grumman stal součástí koncernu Northrop Grumman.
Typ | První vzlet | Vyrobeno kusů |
---|---|---|
F4F Wildcat | 1937 | 7 885 |
F6F Hellcat | 1942 | 12 275 |
F7F Tigercat | 1943 | 364 |
F8F Bearcat | 1944 | 1 265 |
F9F Panther | 1947 | 1 382 |
F9F Cougar | 1951 | 1 988 |
XF10F Jaguar | 1952 | 1 prototyp |
F11F Tiger | 1954 | 200 |
F11F-1F Super Tiger | 1956 | 1 prototyp |
F-14 Tomcat | 1970 | 712 |
F4F Wildcat
Stíhací letouny F4F Wildcat nesly hlavní tíhu bojů s japonskými letouny v prvních dvou letech války v Tichomoří. Japonská palubní stíhačka Zero, která měla nižší hmotnost, byla sice obratnější a se slabším motorem dosahovala vyšších letových výkonů, ale konstrukčně solidnější Wildcat v boji více vydržel. Japoncům navíc postupně docházeli vycvičení piloti, na druhé straně Američané s přípravou nových kádrů problémy neměli. Udává se, že na tichomořském válčišti byl poměr dosažených sestřelů stíhačkami Wildcat ku vlastním ztrátám 5,9:1 za rok 1942 a 6,9:1 za celou válku.
F4F Wildcat – základní data
Následující data platí pro F4F-4
|
Grumman vyráběl Wildcaty do roku 1943. Aby se mohl plně věnovat nového typu F6F Hellcat, převzala výrobu Wildcatů plně firma General Motors, která s ní začala už v roce 1942. Wildcaty z firmy General Motors se značily jako verze FM-1 (mírně upravená verze F4F-4) a FM-2 (vycházející z prototypu XF4F-8). Výroba u GM běžela až do léta 1945, protože těchto relativně malých a lehkých strojů bylo potřeba pro tzv. doprovodné letadlové lodě nevelkých rozměrů.
Britové dali svým Wildcatům nejprve jméno Martlet, později přešly na americké Wildcat.
Jako zajímavost můžeme uvést přestavbu jednoho Wildcatu na plovákovou stíhačku F4F-3S Wildcatfish. Američané se inspirovali u Japonců s jejich plovákovým A6M2-N Rufe. Zatímco Japonci jako jediní dovedli za druhé světové války stíhací hydroplány až k operačnímu nasazení, tak Američané zůstali jen u jednoho prototypu, protože zdravě usoudili, že nic takového vůbec nepotřebují. Více o druhoválečných stíhacích hydroplánech najdete v článku: Stíhací hydroplány nasadili do bojů druhé světové války pouze Japonci.