Válečné pozadí
Začneme tím, kde se to stalo. USS Theodore Roosevelt (CVN-71) „Big Stick“ je čtvrtou jednotkou letadlových lodí s jaderným pohonem třídy Nimitz. Její kýl byl založen 31. října 1981 v newportských loděnicích za přítomnosti tehdejšího ministra obrany Caspara Weinbergera. O tři roky později byla spuštěna na vodu. Další dva roky trvalo její dostrojení a předání námořnictvu. Loď s výtlakem přes 100 000 tun byla zařazena do služby 25. října 1986. Posádku tvoří 3 200 mužů, z toho většina, 2 480, se podílí na zajišťování leteckého provozu. Na svou první plavbu do Středozemního moře vyrazila 30. prosince 1988 s CVW-8 na palubě (Carrier Vessel Air Wing – palubní letecké křídlo).
Dne 2. srpna 1990 napadl Irák sousední Kuvajt a během dvou dnů okupoval celou zemi. V reakci na tuto invazi byla zahájena operace Desert Shield (Pouštní štít), což bylo posilování vojenské přítomnosti v oblasti, probíhající od srpna 1990 do ledna následujícího roku. Mezitím vydala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů několik rezolucí, kterými vyzývala iráckého prezidenta k odchodu z Kuvajtu. Bezvýsledně.
Když diplomatická jednání selhala, byla zahájena operace Desert Storm (Pouštní bouře). Na její podporu byly vyčleněné značné letecké síly, protože vybojování vzdušné nadvlády považovali spojenci za klíčový prvek k vítězství nad iráckou armádou. Kromě „pozemního letectva“ US Air Force, představovaly významnou sílu i letecké složky amerického námořnictva US Navy a námořní pěchoty US Marine Corps operující z letadlových lodí a lodí pro obojživelné operace.
Dale Snodgrass ve vysoké rychlosti efektně prolétá v rychlosti přes 600 Km/h ve svém Tomcatu v těsné blízkosti letadlové lodi USS America.
A-6 Intruder při vzletu katapultem
Americké námořnictvo vyčlenilo pro Desert Storm šest bojových skupin letadlových lodí (Carrier Battle Group), operujících v Perském zálivu a Rudém moři. Jednou z nich byla CVBG USS Theodore Roosevelt (CVN-71). Její bojovou skupinu tvořily: křižník USS Leyte Gulf (CG-55) třídy Ticonderoga, křižník USS Richmond K. Turner (CG-20) třídy Leahy, torpédoborec USS Caron (DD-970) třídy Spruance, fregata USS Vreeland (FF-1068) třídy Knox, loď pro obojživelné operace USS San Diego (LPD-22) třídy San Antonio a zásobovací loď USS Platte (AO-186) třídy Cimmaron.
Pro posádku letadlové lodi USS Theodore Roosevelt to byla druhá operační plavba, stejně jako pro piloty leteckého křídla CVW-8. V té době byla na palubách amerických letadlových lodí pestrá skladba perutí a jejich letadel. CVW-8 tvořily dvě „čistě“ stíhací perutě na letounech F-14A Tomcat (VF-41 Black Aces a VF-84 Jolly Rogers), dvě stíhací/útočné perutě vyzbrojené univerzálními F/A-18A Hornet (VFA-15 Valions a VFA-87 Golden Warriors), dvě útočné perutě s osvědčenými Grumman A-6E TRAM Intruder (VA-36 Roadrunners a VA-65 Tigers), peruť pro elektronický boj se čtyřmístnými letouny EA-6B Prowler (VAQ-141 Shadowhawks), protiponorková peruť s „vysavači“ S-3B Viking (VS-24 Scouts) a její „parťáci“ na vrtulnících SH-3H Sea King (HS-9 Sea Griffins), peruť včasné výstrahy s letouny E-2C Hawkeye (VAW-124 Bear Aces) a zásobovací letouny C-2A Greyhound, vyčleněné od zásobovací peruti VRC-40 Rawhides. Celkem zhruba 90 letadel a vrtulníků.
CVN-71 vyrazila do války hned po Vánocích, 28. prosince 1990, pod velením námořního kapitána Charlese Abotta a jeho zástupce námořního kapitána Ronalda Christensona. Do oblasti dorazila po necelých 3 týdnech plavby 16. ledna 1991. O tři dny později, 19. ledna 1991 proplula Hormúzským průlivem z Ománského do Perského zálivu. V té době se ke skupině přidal italský torpédoborec ITS Audace (D551), fregata ITS Zeffiro (F577) a nizozemská fregata HNLMS Jacob van Heemskerck (F812).
